„S Olomouckým arcibiskupstvím spolupracujeme dlouhodobě. Zmíněné obrazy byly třicet let uloženy v našich sbírkách. Předáním církvi se mění pouze vlastnictví, díla dál zůstávají v muzeu. V současné době obrazy vystaveny nejsou, ale před časem byly. Počítáme s nimi pro různé další expozice,“ sdělil ředitel Muzea umění Michal Soukup.
Muzeum pečuje zhruba o 85 tisíc sbírkových předmětů státní, církevní i soukromé provenience a stará se o Muzeum moderního umění a o Arcidiecézní muzea v Olomouci a Kroměříži.
Navrácené olejomalby pocházejí ze 17. a 18. století. Dvě z nich přitom tvoří protějšky. Jde o portréty manželského páru namalované zatím neznámým středoevropským nebo slezským malířem roku 1612. Rozměry jsou necelých 40 krát 30 centimetrů. Na zadní straně ženské podobizny se dochoval nápis Alžběta Bathory Czachtice.
Podle odborníků však jméno neodpovídá skutečnosti. Fyziognomie a věk zobrazené osoby totiž neodpovídá dataci malby. Obrazy vytvořil malíř, který působil v první čtvrtině 17. století. Další dva větší obrazy o rozměrech 80 krát 60 a 76 krát 63 centimetrů pocházejí z druhé poloviny 18. století a jejich autor rovněž není znám. Oba zachycují přibližně tříletou dívku s obrázky Krista a zřejmě svatého Antonína Velikého. Menší je z roku 1773.
„Obrazy zakoupil roku 1938 tehdejší olomoucký arcibiskup Leopold Prečan a byly součástí výzdoby jeho letního sídla na Svatém Kopečku,“ vysvětlil mluvčí Olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka. Hodnotu obou děl odborníci nesdělili, všechny čtyři olejomalby však zůstanou v Muzeu umění.
„Považujeme za důležité, aby cenné sbírky Olomouckého arcibiskupství mohly sloužit široké veřejnosti, a spolupráce s Muzeem umění je nejlepší možností, jak toho dosáhnout,“ potvrdil generální vikář olomoucké arcidiecéze Josef Nuzík.
Mluvčí Muzea umění Petr Bielesz dodal, že v současné době nemá informace o tom, že by církev nárokovala v rámci majetkového vyrovnání se státem nějaká další díla ze sbírek olomouckého muzea.
Arcibiskupství žádá kromě umění také lesy a pole
Leopold Prečan byl v letech 1923 až 1947 jedenáctým arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským. Zasloužil se o rozvoj Velehradu a za svého života shromáždil rozsáhlou sbírku uměleckých předmětů, jejíž podstatnou část tvoří předměty ze slonoviny. Od komunistického puče až do poloviny devadesátých let byla sbírka ukryta ve sklepeních Arcibiskupského paláce v Olomouci. Dnes je součástí Arcidiecézního muzea.
Olomoucké arcibiskupství v souvislosti s restitucemi požádalo o navrácení zhruba dvou stovek budov. V seznamu na předním místě figuruje například žádost o navrácení kroměřížského zámku či zámečku v Hrubčicích na Prostějovsku.
Arcibiskupství zažádalo také o pětačtyřicet tisíců hektarů lesů a polí. V případě památek zástupci arcibiskupství již dříve avizovali, že pro návštěvníky by se nic změnit nemělo.
