Na mapování osudu politických vězňů z Olomoucka, kteří na vlastní kůži pocítili nemilost nacistického či komunistického režimu, se fotograf podílí v rámci projektu Stopy paměti již dva roky, a to společně s historikem Ústavu pro studium totalitních režimů Janem Dvořákem.
"Hovoříme přímo s nimi, zaznamenáváme jejich výpovědi a přitom je fotografujeme. V poslední době se zaměřujeme hlavně na lidi, které přímo postihly perzekuce 50. let," nastínil Doležel.
Podle něho se valná část dnes již více než osmdesátiletých pamětníků se svým nezáviděníhodným osudem ráda a nadšeně svěří. "Vidí v tom možnost poučit mladší generace. Zároveň mají radost, že se jejich složitou dobou někdo zaobírá. Je nesmírně důležité tato svědectví zaznamenat, přímých pamětníků rychle ubývá. Plánujeme o nich uspořádat výstavy, spustit internetové stránky a také vydat knihu."
Doležel nepopírá, že i silné příběhy, například ty o zemědělcích, kterým komunisté zabrali jejich majetek, či o lidech, kteří se zapojili ať už do druhého, či třetího odboje, při soutěži zahrály v jeho prospěch. "I výběr těchto osudů je klíčový, jsou nepopiratelně součástí mého oceněného souboru."
Pravidla, podle kterých snímky vybíral, označil vítěz fotografickou alchymií. "Vybral jsem ty nejlepší fotografie, které například co do typů záběrů reprezentují vše, co může portrét nabídnout. Důležité je mimo jiné také pořadí snímků. Ty na sebe musí svým celkovým výrazem navazovat," popsal Doležel s tím, že finální kolekci vybíral ze čtyřiceti snímků, které v rámci projektu Stopy paměti pořídil.
vítězné snímky z projektu Stopy paměti
|
Jarmila Nohavičková (*1923), Náměšť na Hané, učitelka a kronikářka. Na počátku 50. let byla její rodina nuceně vystěhována ze statku v Újezdu u Uničova. Do konce 50. let měla zákaz výkonu učitelského povolání. Dodnes je aktivně společensky činná. V dubnu 2010 vyhrála soudní proces s tajemníkem místního národního výboru Nakládalem, který byl odsouzen na 2 roky s podmíněným odkladem za vystěhování rodiny z jejich usedlosti.
Květoslav Vrtěl (*1922), Polkovice, zemědělec. Za druhé světové války nuceně nasazen v Rakousku. V rámci kolektivizace vesnice byl i s otcem pro výstrahu ostatním odsouzen ke konfiskaci majetku a ročnímu vězení. Trest si odpykal v Olomouci a na Mírově, později pracoval v dělnických profesích a ve Výzkumném ústavu potravinářském v Kroměříži.
Miloš Dobrý (*1923), Olomouc, chemik. Pro svůj židovský původ byl na podzim 1941 deportován do Terezína a o rok později do Osvětimi. V roce 1944 byl přidělen do pracovního tábora Schwarzheide, na konci války přežil pochod smrti. Po osvobození založil v Olomouci ragbyový oddíl, po roce 1990 se stal předsedou České ragbyové unie a tajemníkem Židovské obce v Olomouci.
Josef Hroch (*1920), Dlouhá Stráň, zemědělec. Během nacistické okupace se zapojil do protifašistického odboje na Zábřežsku, když schovával partyzány a uprchlé ruské zajatce. V roce 1960 byl po dlouhodobém nátlaku donucen vstoupit do JZD. Dodnes aktivně hospodaří na samotě nad obcí Janoušov.
Jan Krumpholc (*1927), Radíkov, dělník a zemědělec. Za druhé světové války rodina Krumpholcových schovávala a podporovala uprchlé ruské zajatce a partyzány. Po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje. V roce 1949 byl odsouzen k 15 letům za velezradu a špionáž. Trest si odpykal v uranových dolech na Jáchymovsku a v jednom z nejtěžších pracovních lágrů, kamenolomu Mořina.V sedmdesátých letech byl znovu vězněn za tisk a šíření katolického samizdatu. Následkem dlouhodobého styku s radioaktivitou dnes trpí těžkými zdravotními problémy.
Božena Šebáková (*1920), Bedihošť, krejčí. V roce 1942 se provdala za Josefa Šebáka, kováře v Bedihošti, který byl v létě 1950 odsouzen jako vůdčí osobnost ve vykonstruovaném procesu na 20 let. Propuštěn byl na amnestii 1960. Po celou dobu věznění vychovávala dva syny a čelila ústrkům StB a místních komunistů.
Radoslav Faltýnek (*1926), Bohuslavice, zemědělec. Za druhé světové války se jeho rodiče zapojili do odbojové činnosti skupiny Zelený kádr, která působila na Konicku. V roce 1944 byla skupina prozrazena. Rodiče byli popraveni, Radoslav přežil věznění v Buchenwaldu. V 50. letech pod nátlakem donucen vstoupit do JZD.
Jaroslav Krátký (*1922), Ivaň, zemědělec. Na počátku 50. let označen za kulaka a jako největší statkář v obci byl pro výstrahu ostatním sedlákům odsouzen na 4 roky a zabavení poloviny majetku. Po propuštění pracoval jako řadový dělník v JZD.
