Na olomouckém výstavišti našli zoologové z přírodovědecké fakulty jedinou samici, a to při průzkumu bezobratlých, kteří ve skleníku žijí. Exotická fauna se podle odborníků ve sklenících vyskytuje běžně, obvykle se do nich živočichové dostávají spolu s cizokrajnými rostlinami.
V tomto případě ale nastala netradiční situace - exemplář africké stonožky byl totiž zdokumentován teprve podruhé v historii a navíc zcela mimo domovskou oblast. Poprvé se tak stalo v Jihoafrické republice v roce 1955.
„Na tomto nálezu je zajímavé to, že z této skupiny stonožek - zemivek jde o první doložený výskyt afrického druhu v Evropě. Dosud zde byly zaznamenány exotické druhy z Asie či Austrálie,“ uvedl Ivan Hadrián Tuf z katedry ekologie a životního prostředí.
Zemivky jsou drobní živočichové o obvyklé velikosti kolem tří centimetrů. Nalezená Polygonarea silvicola je žlutě zbarvená s tmavší hlavou. V půdě loví drobné žížaly nebo roupice. Laikovi může při zběžném pozorování připomínat malou žížalu, bližší pohled ale odhalí 49 párů nožiček a tykadla.
Vzácných stonožek žilo ve skleníku možná i víc
Zemivky jsou řád stonožek. V tomto rodu bylo dosud popsáno 16 druhů, z toho poslední před půl stoletím.
„V roce 1955 vyšla poslední revize s popisem druhů z jižní Afriky, námi nalezený druh patřil mezi ně. Popsali ho podle jediné samice a od té doby žádného dalšího jedince nikdo z vědců neviděl, což bohužel u afrických stonožek není neobvyklé. Je tedy poměrně kuriózní, že druhý exemplář známý pro vědu jsme objevili o více než půlstoletí později na druhém konci světa ve skleníku,“ doplnil Tuf.
Zemivku našel Tuf už před dvěma lety, až nyní si ale na její určení našel čas. Rozpoznat ji a správně určit bylo totiž poměrně složité, pomáhal mu s tím i další znalec stonožek László Dányi z Maďarska. Zjištění obou badatelů už publikoval odborný časopis Zootaxa.
„Dalo nám dost zabrat ji zařadit, protože tento rod je málo známý. Pochází ze subsaharské Afriky a stonožky odtud nejsou moc probádané. Zvíře jsme celé znovu popsali se všemi klíčovými znaky. Museli jsme projít popisy všech známých druhů a pak podle klíčových znaků zemivku napasovat tam, kam patří. Obvykle se s jinými stonožkami tolik netrápím,“ nastínil Tuf.
Vědci předpokládají, že v době nálezu se mohlo ve skleníku vyskytovat i více jedinců, v současnosti už tam ale zřejmě nejsou.
„Odebíráme tam vzorky poměrně pravidelně, ale na tuto zemivku jsme už nenarazili. Skleníky jsou určeny pro pěstování exotických rostlin a floristé se je snaží ochránit před různými škůdci. Používané prostředky ale bohužel zabijí obvykle všechno, takže fauna v těchto půdách bývá chudá. My jsme měli zřejmě štěstí v tom, že jsme zemivku našli brzy po jejím transportu,“ dodal Tuf.
