U objevu rostliny, která dostala přívlastek inconspicua - nenápadná, stál opět botanik Michal Sochor.
„Pohyboval jsem se na ploše, kde se výzkum provádí již několik let. Všiml jsem si drobné nezelené rostlinky, u které bylo hned zřejmé, že bude náležet k rodu Thismia. Protože jsem ale našel jen odkvetlé rostliny, nebyli jsme si jistí, zda se jedná o nový druh. Po dvou dnech jsem se na místo vrátil a našel i jednoho kvetoucího jedince. V tu chvíli to bylo jasnější,“ přiblížil.
Na rostlinu narazil Sochor už na začátku loňského roku, vědce ale kvůli potvrzení objevu nového druhu čekalo časově náročné srovnávání s již existujícími exempláři v různých herbářích i další ověřování v odborné literatuře.
Objev nového druhu měl přitom nečekaně dramatické okolnosti, badatele totiž při mapování naleziště jen o kousek minula padající mohutná větev. „Měřila asi sedm metrů a smetla část rostlin,“ nastínil Sochor.
Jediná kvetoucí rostlina zůstala v brunejském národním herbáři
Objevený druh nezelených rostlin, které ke svému životu využívají symbiózu s houbami, je velmi malý - měří jen několik málo centimetrů. Také nemá listy a hnědý květ se ztrácí v okolním tlejícím listí.
„Květ je stejně jako u ostatních hvězdnatek baňkovitý. Je to taková dutina a na horním okraji, kolem ústí, má ramena ve tvaru hvězdy. Tento druh je pak zvláštní v tom, že chapadélka na koncích ramen jsou kratičká,“ popsal rostlinu další z členů expedice Martin Dančák.
„Další zvláštnost, kterou se liší prakticky od všech známých hvězdnatek, je to, že květní trubka je zvláštně prohnutá, jakoby pokřivená. To byl jeden z důležitých znaků, podle nějž jsme dokázali identifikovat, že je to nový druh,“ dodal. Další objevený druh podle něj dokládá, že hvězdnatky jsou v brunejských deštných lesích častější, než se předpokládalo.
Na expedice do deštného pralesa na Borneu jezdí odborníci z katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty už několik let. Jejich první „ulovenou“ hvězdnatkou byla Thismia hexagona, následovala Thismia brunneomitra připomínající biskupskou vysokou čepici. Na tu Sochor narazil náhodou při hledání hub (více čtěte zde).
Olomouckým vědcům kromě štěstí nahrává zřejmě i skutečnost, že do oblasti jezdí během určité krátké části roku, kdy lze hvězdnatky pozorovat. Jediná nalezená kvetoucí Thismia inconspicua zůstala v brunejském národním herbáři, do Olomouce ale vědci přivezli několik odkvetlých jedinců.
Na světě je asi 60 druhů hvězdnatek, nejvíce jich roste v jihovýchodní Asii a Jižní Americe v tropických deštných lesích. Všechny tři druhy objevené olomouckými přírodovědci jsou obdobně jako většina hvězdnatek stenoendemity, což znamená, že nacházejí se na jediném malém místě na světě.
