Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Socialistický památník má 70 let, inspirací mu byla Nejsvětější Trojice

  12:54aktualizováno  12:54
Před 70 lety uviděli obyvatelé Olomouce v parku u centra poprvé nově dokončený Památník Rudé armády. Vznik nezaměnitelné první stavby socialistického realismu v zemi a současně hrobu přitom provázely mimo jiné úvahy o demolici červeného kostela a jako vzor posloužil architektovi Sloup Nejsvětější Trojice.

V noci na přelomu jara a léta 1945 vyšel architekt Jaroslav Kovář mladší z vinárny na olomouckém Horním náměstí a bylo rozhodnuto. Jako předloha pro jeho nový Památník Rudé armády poslouží nejmajestátnější symbol města - Sloup Nejsvětější Trojice. Tak mocně jeho silueta na devětatřicetiletého Kováře při nočním návratu z vinárny zapůsobila.

Jen místo zlatého sousoší symbolizujícího samotného Boha v jeho trojjedinosti bude na špici Kovářova díla rudá sovětská neonová hvězda. Ještě nad ránem si architekt nakreslil první skicu.

O něco později se o slunečném nedělním odpoledni 15. července 1945 tato vize definitivně stala skutečností. Před desítkami tisíc lidí byl na okraji olomouckých Čechových sadů před sedmdesáti lety odhalen patnáctimetrový monument.

Památník Rudé armády

Jeho vybudování přitom ohrozilo další symbol města. Červenému kostelu na třídě Svobody hrozila demolice. Původně měl totiž pomník pro rudoarmějce jako výraz vděčnosti za osvobození Olomouce od nacistů stát právě na třídě Svobody místo červeného kostela z roku 1902.

Za první republiky spadal pod tehdejší Německou evangelickou církev. A to po druhé světové válce, kterou rozpoutalo nacistické Německo, nebyla dobrá vizitka. Všechno německé bylo automaticky špatné a prokleté.

Architekt v soutěži zvítězil díky hlasu sovětských důstojníků

Zvažované stržení červeného kostela mělo navíc posloužit jako odveta za synagogu, která v Olomouci lehla popelem ještě před začátkem války. Monumentální svatostánek místní židovské komunity stál od konce 19. století na nynějším Palachově náměstí. V noci z 15. na 16. března 1939 ji těsně po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava vypálili místní fašisté.

Od plánu na odvetu, která by Olomouc připravila o další památku, se naštěstí ustoupilo. Myšlenka na vybudování památníku padlým rudoarmějcům se přitom v Olomouci objevila hned v prvních dnech po osvobození.

Návrh Památníku Rudé armády od Jaroslava  Kováře ml. (kresba tužkou).

Návrh Památníku Rudé armády od Jaroslava Kováře ml. (kresba tužkou).

„Stát měl u čtyř čerstvých hrobů rudoarmějců na okraji Čechových sadů. Na jeho podobu byla vzápětí vypsána soutěž, zúčastnilo se jí několik olomouckých architektů,“ popisuje v akademických Dějinách Olomouce Pavel Zatloukal, historik umění a dlouholetý ředitel Muzea umění.

„K překvapení olomoucké veřejnosti nakonec - především díky hlasu sovětských důstojníků - zvítězil návrh Jaroslava Kováře mladšího,“ dodává.

Kováře označuje za anarchistu a bohéma. On sám se podle Zatloukala později často přiznával, že inspiraci pro rudoarmějský památník našel právě při noční cestě z vinárny přes Horní náměstí kolem Trojice.

Památník provází řada historických kuriozit a paradoxů

Pomník, jenž uspořádáním známý barokní monument skutečně připomíná, Zatloukal popisuje jako kuriózní koláž. Sloup Nejsvětější Trojice totiž jako symbol barokních vazeb na katolické náboženství posloužil jako vzor po památník s vazbami na režim, který se stavěl proti náboženství.

„Místa světců tak například zaujaly zednářské symboly a místo svatého Ducha na vrcholku rudá neonová hvězda,“ dokládá Zatloukal.

Dalším paradoxem je, že část monumentu pomohli vybudovat olomoučtí Němci, které později čekal odsun.

„Obelisk se vedle obdobného vídeňského monumentu stal vlastně prvním příkladem historizujícího pojetí socialistického realismu mimo území Sovětského svazu,“ vyzdvihuje Zatloukal v akademických Dějinách.

Stavitelé nechali k pomníku od červeného kostela přenést ostatky čtyř sovětských vojáků. Šlo o muže ve věku mezi osmatřiceti a dvaceti lety, padli 8. května 1945 v Dvořákově ulici. Uložení jsou dodnes pod čtyřmi žulovými náhrobními deskami na trávníku před obeliskem.

Na odhalení památníku se údajně sešlo padesát tisíc lidí

Památníku Rudé armády, později přejmenovanému na Památník osvobození Olomouce Rudou armádou, se věnuje i olomoucký historik Jiří Fiala. Zmapoval oslavy jeho odhalení. Olomouc jimi žila v sobotu 14. a v neděli 15. července 1945, tedy po necelých dvou měsících od konce války.

„Zatímco v sobotu večer procházely Olomoucí průvody oddílů československé armády, spolků a družin v krojích a před radnicí vyhrával dechový orchestr, byla pro hlavní program oslav odhalení určena neděle,“ píše Fiala.

Údajně se kvůli tomu ve městě sešlo na padesát tisíc lidí. Hlavní delegace dorazila po třetí hodině odpoledne. A to v čele s tehdejším předsedou vlády a olomouckým rodákem Zdeňkem Fierlingerem, ministrem vnitra Václavem Noskem a sovětským velitelem města Nikolajem Latyševem.

„Za dělových salv a československé a sovětské hymny byly z památníku sňaty sovětská a československá vlajka,“ líčí odhalení památníku Fiala s tím, že mezi lidmi se při odhalování památníku pohybovali i amatérští olomoučtí filmaři. Díky nim se do dnešních dnů zachoval 70 let starý záznam z této akce. Jde o záznam bez zvuku, natočili jej ovšem už barevně.

„A to na na filmový materiál získaný v Plzni od amerických armádních filmařů,“ doplňuje Fiala.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.