Reklama

VIDEO: Tisíce lidí a stovky kněžích se před 70 lety loučily s arcibiskupem

Sedmdesát let uplynulo tento týden od smutné, ale zároveň oslnivé podívané, kterou přinesl pohřeb arcibiskupa Prečana. Ten připomněl časy, kdy arcibiskupové měli modrou krev. Smuteční vůz táhlo šest černých koní a doprovázelo ho pět stovek kněžích.

Ten den v centru Olomouce ležely zbytky sněhu a foukal silný vítr. Pražský arcibiskup Josef Beran měl v jednu chvíli před olomouckým arcibiskupstvím co dělat, aby na hlavě udržel vysokou bílou mitru. Navzdory počasí ale 8. března 1947, kdy Olomouc pochovávala arcibiskupa Leopolda Prečana, do ulic vyrazily tisíce lidí.

V tu větrnou sobotu by se Prečan dožil jednaosmdesáti let. Místo toho jej ukládali do krypty hejčínského kostela svatého Cyrila a Metoděje. Nechal ho postavit, přál si tu být pohřben.

Dle unikátního němého filmu, který rozloučení s arcibiskupem ve zhruba osmi minutách zachycuje, byli mezi tisícovkami lidí ve smutečním průvodu i zástupci vlády a také tehdy nedávno obnovené Univerzity Palackého v čele s prvním rektorem Josefem Ludvíkem Fischerem.

„Prečanův pohřeb, v mnohém mající důstojnost a lesk posledních rozloučení jeho aristokratických předchůdců, je zároveň možné vnímat jako jednu z posledních velkých manifestačních akcí před uchopením moci komunisty,“ upozorňuje ve své diplomové práci historik Petr Kopecký.

Podílel se na zákoníku, dal do pořádku zadlužené arcibiskupství

Jedenáctý olomoucký arcibiskup zemřel 2. března 1947 o půl páté ráno ve své vile na Svatém Kopečku. V bohaté kariéře se mimo jiné významnou měrou podílel na církevním zákoníku, podařilo se mu také dát do pořádku ekonomickou situaci zadluženého arcibiskupství. Poté opravil olomoucké sídlo, zámek v Kroměříži, nechal postavit nové fary, rozšířil kněžský seminář. Zůstala po něm i rozsáhlá sbírka umění, které miloval.

Arcibiskup Leopold Prečan

Po balzamování bylo Prečanovo tělo vystavené v trůnním sále arcibiskupské rezidence.

„Ve čtvrtek 6. března a v pátek 7. března jej tady navštívily zástupy věřících,“ přibližuje Kopecký.

Pohřeb začal v devět hodin ráno. Vzácné sedmdesát let staré záběry ukazují, že bohatě zdobenou rakev na vůz před palácem na Biskupském náměstí s obtížemi nakládalo deset mužů. Smuteční průvod přes nynější náměstí Republiky vyrazil do nedalekého chrámu svatého Václava.

Cestu lemovala masa lidí, na budovách vlály černé prapory a československé vlajky. V průvodu jely i povozy s hromadou věnců a květin, před dómem vzdal zesnulému arcibiskupovi hold zástup vojáků.

Prečan málem zemřel už jako chlapec na tyfus

Na dobovém filmu je zachycená i zádušní mše. „Sloužil ji nuncius Saverio Ritter, kázání měl brněnský biskup Karel Skoupý a v čele průvodu potom stanul pražský arcibiskup Josef Beran,“ vypočítává s odkazem na dobový tisk Kopecký.

Od katedrály Prečana čekala poslední cesta Olomoucí do tři kilometry vzdáleného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně. V letech 1929 až 1932 jej nechal vybudovat právě Prečan.

„V jeho kryptě byl dle své poslední vůle z roku 1933 pochován. Následně bylo místo jeho odpočinku opatřeno sarkofágem. Autorem je olomoucký akademický sochař Julius Pelikán,“ píše Kopecký.

Právě bohoslužba v Prečanově životě hrála důležitou roli. Hodně lidí mělo za to, že mu v dětství mše v chrámu na Svatém Kopečku u Olomouce zachránila život. Budoucí arcibiskup, narozený 8. března 1866 ve Velkém Týnci, totiž málem zemřel již v devíti letech. Velmi vážně onemocněl tyfem, jednu noc se jeho matce zdálo, že už umírá.

„Vyslala proto ještě té noci posla na Svatý Kopeček s prosbou, aby tam byla odsloužena mše svatá za nemocného. Ráno se již malému Leopoldovi dařilo lépe, nakonec se úplně uzdravil. Všichni byli přesvědčeni, že byl uzdraven na přímluvu Panny Marie Svatokopecké. Od této události byla později odvozována velká Prečanova obliba poutního místa na Svatém Kopečku,“ vysvětluje Vít Němec v revui Střední Morava.

Před okupací volal po obraně, pak byl v kontaktu s odbojem

Na Kopeček se Prečan uchýlil i před druhou světovou válkou, když nacistické Německo díky mnichovské dohodě v roce 1938 získalo československé pohraničí. Do té doby ovšem rozhodně vystupoval na obranu Československa.

„Prečanovo omezení veřejných aktivit patrně souviselo i se zhoršením jeho zdravotního stavu od roku 1939. Na Svatém Kopečku byl poněkud více chráněn před přímým vlivem německých úřadů,“ uvádí Němec.

„I tak byl ale za své předválečné kontakty s Janem Šrámkem (předseda Československé strany lidové - pozn. red.) perzekvován a podroben policejnímu dohledu. Nacisté jej podezírali, že věděl o Šrámkově útěku do zahraničí a že mu při tom dokonce pomáhal, což byla pravda,“ dodal.

Prečan byl za války v kontaktu s odbojem, ublížit arcibiskupovi se ale nacisté neodvážili. Když druhá světová válka končila, bylo mu 79 let.

„Zřejmě z důvodu stáří a horšícího se zdravotního stavu se rozhodl natrvalo zůstat v ústraní na Svatém Kopečku,“ uzavírá Němec.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

žádný příspěvek v diskusi

Další z rubriky Olomouc - zprávy

Reklama