Veškeré mimořádné události včetně krizového nasazení techniky řešil v létě 1997 jakožto vedoucí okresního referátu obrany a ochrany Jiří Skrbek ze Šumperku, jenž tehdy držel pohotovost. Svou postel doma nakonec neviděl týdny.
„V pátek večer jsem odjel na závody horských kol ve Velkých Losinách v rámci bezpečnostní asistence. A odtud jsem už jel rovnou do velké vody. Domů jsem se vrátil za tři týdny,“ vzpomíná.
Právě vyprošťovací vůz udělal při záplavách spoustu užitečné práce. Vytahoval zapadlá auta, pomáhal s uvolňováním zřícených mostů nebo s odstraňováním naplavenin ucpávajících koryta Moravy a Desné.
„Vůbec nejtěžší bylo uvolnit z řeky Desné betonový septik, který někde po proudu podemlela voda a doslova ho přenesla dál. I když jde o velmi silnou techniku, na tento septik nestačila,“ vypráví Skrbek.
Přesto při vytahování břemen zpod mostů a z koryt byl vyprošťovací vůz nezastupitelný. Navíc se skvěle osvědčil i při záchraně lidí.
„Přepravovali jsme obyvatele z těžko dostupných a odříznutých míst v horách do bezpečí. Na základnu se vyprošťovák vrátil po necelém měsíci,“ přemítá Skrbek.
Řada obcí zůstala v kontaktu díky občanským radiostanicím
Dnes už je stroj exponátem silničářského muzea ve Vikýřovicích. „Po zrušení okresů přešel i s další technikou do majetku města Šumperka a předloni byl předán muzeu ve Vikýřovicích. V podstatě už na něj není možné sehnat náhradní díly, armáda už tyto stroje nepoužívá. I když je v muzeu, je ale stále funkční,“ vypráví Skrbek.
Ten se věnoval i rádiovému spojení, jež před 20 lety bylo pro některé obce jedinou možností, jak navázat kontakt se světem.
„My jsme tehdy provozovali rádiové spojení v síti, kterou měl okresní úřad, využili jsme i občanské rádio. Myslím, že se to dnes podceňuje. Zaměřujeme se na mobily, počítače, internet, ale ty jsou hodně zranitelné, a když vypadne elektřina, nebudou fungovat,“ míní Skrbek, podle kterého jsou občanské radiostanice výbornou záložní variantou.
„Jsou jednoduché, spolehlivé, dobře ovladatelné. Na baterie fungují i řadu dnů a jejich pořízení není nákladné. Takovou ‚vysílačku‘ by měla mít každá obec,“ vyjmenoval výhody.
Přípravě lidí na mimořádné události se věnuje i v důchodu
Právě mít včas informace je podle něj při takových katastrofách to nejdůležitější.
„Sleduji mimořádné události napříč republikou a vždycky se opakuje: není zvládnutý systém předávání informací. Vím, že Švýcaři už kdysi říkali: krizový management je především informační management. Mít informace je základ,“ zdůrazňuje Skrbek.
Sám se i v důchodu pořád aktivně věnuje přípravě lidí na mimořádné události. Spolu s partou nadšenců organizuje akce branného charakteru jak pro veřejnost, tak pro školy.
„Obyvatelstvo, ať už děti nebo dospělé, je třeba pro takové katastrofy průběžně připravovat a informovat je o všem, co může nastat. Nelze říct, že se lidé nezajímají. Na druhou stranu je ale velký počet těch, kteří se na tuto problematiku dívají přezíravě s tím, že to nepotřebují. Přitom svépomoc může být při takové katastrofě velmi důležitá,“ uzavírá Skrbek.
