Muzeu uniformu věnoval četníkův syn Mojmír Ševčík, který žije v Černé Vodě na Jesenicku. Spolu s oblekem si historik policejního muzea Radek Galaš do Prahy odvezl i kovový kufr plný dalších cenných artefaktů pocházejících především z první republiky.
"Nevím, jak vám poděkovat. Takových památek na své předky se dokáže vzdát málokdo. Mnohé z nich budou ozdobou muzea," děkoval Galaš.
Trojnásobný nositel Československého válečného kříže a dalších vysokých vyznamenání Alfons Ševčík si většinu medailí vybojoval v řadách československých legií na Rusi.
"On odcházel na ruskou frontu v řadách rakouskouherské armády jako takzvaný jednoroční dobrovolník. V podstatě to ani dobrovolný odchod nebyl. Císař vydal prohlášení svým národům a otec šel. On byl stejně jako řada dalších jakýsi nedobrovolný dobrovolník," popisuje Mojmír Ševčík.
Alfonse Ševčík získal jako legionář a později četník řadu vyznamenání, mimo jiné třikrát Československý válečný kříž.
Na ruské frontě se jeho otec spolu s dalšími rozhodli, že proti Rusům nepůjdou, a nechali se zajmout.
Poté byli v zajetí za Uralem, a když se začaly formovat legie, dal se Alfons Ševčík k legionářům. Prošel celé Rusko až do Vladivostoku, kde se legionáři po letech tvrdých bojů, často proti ohromné přesile, nalodili na americkou loď. Ta je měla odvézt domů.
Cesta do vlasti se ale pro jeho otce, rodáka z Šubířova u Konice na Prostějovsku, protáhla na dlouhé dva roky.
"Z Vladivostoku pluli přes Cejlon do italského Terstu. Táta chtěl na Cejlonu koupit dárky svým třem sestrám, tak jim koupil bižuterii. Doma potom zjistili, že byla vyrobena v Jablonci," směje se hrdinův syn.
Válečného hrdinu převelela armáda po válce k četníkům
Jak se jeho otec dostal k četnictvu? Po návratu z legií už zůstal u armády a ta ho přidělila k četnictvu.
"Legionáři to měli vzhledem k zásluhám snazší, ale stejně musel jako každý četník projít velmi přísnou lustrací," vysvětluje historik.
"Nakonec bylo všechno v pořádku až na to, že kdysi ve čtvrté třídě měl otec zhoršenou známku z mravů a s tím byl velký problém," doplnil netradiční problém z hrdinova života Ševčík. Ze zemského velitelství nakonec volali starostovi do jeho rodiště, co tam měl za škraloup.
"Táta šel s kamarádem na třešně do farské zahrady a lezli přes plot. Farář kamaráda chytil a dal mu výprask. Otec ho chtěl pomstít, a tak dal do nádoby na svěcenou vodu u zákristie raka. A faráře, který se chtěl přežehnat, rak kousl do prstu. Velitel četnictva, který rozhodoval o přijetí ke sboru, se před otcem tak smál, že si prý musel povolit opasek," vypráví Ševčík.
Alfons Ševčík pak velmi brzy šéfoval policejní stanici. V Hranicích, v Ostravě, později byl velitelem četnického oddělení v Brně a v roce 1938 už byl jedním z nejvyšších důstojníků na zemském velitelství v Brně a nakonec i v Praze.
"Odměna" komunistů: otce vyhodili od četnictva, syna ze školy
Začátkem okupace byl jako legionář u četnictva okamžitě penzionován. Poslední rok války pak strávil v cele na Pankráci.
"Chytili ho za spojení s Londýnem. Doma jsme čekali na nejhorší," přiznává syn. Po válce jeho otec znovu nastoupil do služby. A stoupal do nejvyšších pater četnictva. Už byla na spadnutí dokonce generálská hodnost.
Alfons Ševčík na dobovém snímku.
"Jenže přišel únor 1948 a otcově kariéře byl konec. Když přišli komunisté k moci, musel ze služby. Přeřadili ho na ministerstvo dopravy k ozbrojené stráži železnic, kde byl asi dva roky šéfem. Byla to policejní složka, ale pod ministerstvem dopravy, takže takový milosrdný vyhazov od četnictva. Potom musel předčasně do penze," shrnul Mojmír Ševčík.
Když byl jeho otec v nacistickém vězení, bojoval přitom proti okupantům i jeho syn. V necelých patnácti letech se zúčastnil bojů v Pražském povstání.
"Roznášel jsem náboje po barikádách," říká skromně Mojmír, držitel medaile Za chrabrost v Pražském povstání.
Za všechno, co otec a syn udělali pro republiku, ho přitom komunisté "odměnili" - nenechali mladého Ševčíka odmaturovat na gymnáziu. "Nechali mě dojít až do oktávy, ale potom mi ředitel řekl, že nemám kladný vztah k dělnické třídě, takže na maturitu mohu zapomenout. Tak jsem se vyučil elektromontérem," vzpomíná. Odmaturovat mohl až za pět let jako dělník, který si zvyšuje kvalifikaci.
