"Chtěl jsem domů. Byla to moje priorita," tvrdí třiatřicetiletý gólman.
Přesto: není divizní soutěž pro tak zkušeného brankáře málo?
Nejde jen o soutěž. Líbí se mi vize celého klubu a tou je především výchova mládeže. Jsem přesvědčený o tom, že se nejedná o žádný výkřik do tmy. V Prostějově se bude hrát mužský fotbal na slušné úrovni a současně se bude dbát na práci s talenty. To mě oslovilo.
Můžete se stát vzorem pro malé kluky, kteří se budou dívat na vaše zápasy. I tím chcete klubu pomoct?
Nejen já, ale třeba také Ivo Zbožínek, další prostějovský odchovanec. Oba jsme se do ligy dostali z malého klubu. Může to být pro mladé inspirace. Nemusí nutně přestupovat už v mládežnických kategoriích do jiných týmů. Když budou pracovat, dostanou šanci, i když nejsou v přípravkách ligových mužstev.
Počítáte s tím, že se zapojíte také do trénování mladých talentů?
Mám to v plánu. Dodělávám béčkovou trenérskou licenci. Už teď se věnuji brankářům a časem třeba povedu i nějaký mládežnický tým.
Vést brankářskou skupinu je ale něco jiného než trénovat fotbalovou jedenáctku. Umíte si představit, co vás čeká?
Je jasné, že se to musím nejdříve naučit. Počítám s tím, že nejdříve budu u nějakého týmu pomáhat. Třeba Lubošovi Kelucovi u naší patnáctky. Ale těším se na to.
Především ale budete chytat za první tým. Co očekáváte od svého divizního angažmá?
Věřím, že budeme hrát v tabulce nahoře a bavit diváky. Uvidíme, jestli se nám podaří postup do třetí ligy. Záleží to také na tom, kolik týmů bude postupovat. Jsem však přesvědčený, že nám postup vyjde. Buď letos, nebo v příští sezoně.
