Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

VIDEO: Betonový bunkr hasičů ukrývá v Olomouci radioaktivní zářič

  5:54aktualizováno  5:54
Více než metr silné zdi ze železobetonu a dvacet centimetrů olova. I takto je v Olomouci chráněn zdroj radioaktivního záření, který zde slouží hasičům k testování měřicích přístrojů. Uložený je v běžně nepřístupném bunkru.

Pětitunovou hmotnost by člověk bílému válci se symbolem radiace stojícímu čtyři kilometry od centra Olomouce v železobetonové komoře rozhodně nehádal. Uvnitř se rozpadají atomy, válec je díky tomu zdrojem radioaktivního záření.

Stát u něj je proto zvláštní pocit. Jan Nožka, vedoucí týmu, který v tuzemsku výjimečné zařízení ovládá, ale uklidňuje, že je všechno absolutně bezpečné. Dokud nedá povel, radiace se ven nedostane. Ve válci připomínajícím obyčejný bojler ji na uzdě mimo jiné drží také dvacet centimetrů široká vrstva z olověných cihel.

Odborně se válec a vše, co k němu patří, nazývá etalon ionizujícího záření. Hasičům v Olomouci slouží už jedenáct let, využívají ho pro kontrolu takzvaných osobních dozimetrů. Z laického pohledu malých obdélníkových přívěsků, které nosí na krku při zásazích. S radioaktivním materiálem se totiž mohou v dnešní době potkat už téměř při každém výjezdu.

„Nejčastěji při dopravních nehodách, kdy nemohou dopředu vědět, co havarované auto převáželo. Nebezpečí hrozí hasičům i při zásazích v průmyslových objektech. Aby pro ně byla práce bezpečná, mají osobní dozimetry. Ukáží, jaké míře ozáření byli hasiči vystaveni,“ vysvětluje Nicol Zaoralová, tisková mluvčí generálního ředitelství hasičského sboru.

V republice je „zářičů“ pět, má je i armáda či jaderné elektrárny

Právě v Olomouci se testuje, jestli tyto měřiče fungují. A to přímo pod „palbou“ gama záření. Za dveřmi se známým symbolem radiace sídlí tým pod vedením Jana Nožky. Ten zdůrazňuje, že olomoucký etalon je výjimečné zařízení.

Olomoucký zářič hasičů

V republice jich je podle něj pouze pět. V krajském městě ho ukrývá areál hasičského Skladovacího a opravárenského zařízení v Libušině ulici. Založeno bylo před padesáti lety, hasiči při této příležitosti do běžně nepřístupných míst nechali nahlédnout média.

„Podobný etalon je na inspektorátu Českého metrologického institutu v Praze, jeden má armáda a pak laboratoře v jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany,“ vypočítává Nožka.

Stojí v bílém plášti v malém velíně celého etalonu. Ten funguje od dubna 2004, jeho vybudování zabralo tři roky. Na stole tři monitory, na zdi schéma bunkru s jedenáct metrů dlouho komorou.

Uvnitř pětitunového válce se rozpadají jádra atomů cesia

Cesta dovnitř vede dvakrát lomenou úzkou chodbičkou. Kolem bíle natřené zdi ze železobetonu, na tloušťku mají od osmdesáti do sto dvaceti centimetrů.Člověk se tu cítí trochu stísněně. Zvlášť když přesně neví, co ho na konci chodbičky čeká. Symbol radiace na dveřích přece jen působí zlověstně.

Pro Nožku a jeho kolegu je práce u radioaktivního záření rutina, trochu to uklidňuje. Nic nebezpečného se navíc neobjevuje. Vcházíme do bíle zářící místnosti, připomíná nemocniční laboratoř. Na jedné straně stojí samotný zdroj radioaktivního záření, bílý pětitunový válec. Uvnitř se rozpadají jádra atomů cesia, vzniká při tom mimo jiné i gama záření.

„Jedná se o záření fotonů s velmi krátkou vlnovou délkou a vysokou frekvencí,“ dodává Nožka. S respektem od válce lehce couvnu. Nožka si toho zřejmě všimne, a tak vyzdvihuje, že se není třeba ničeho bát.

„Každý týden tady měříme, jak je nařízeno Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Je to tu bezpečné,“ popisuje.

Během zkoušek do bunkru plného záření nikdo nesmí

Od válce vedou přes devět metrů dlouhé kolejničky. Stojí na nich kalibrační lavice, zjednodušeně řečeno vozík, na který Nožka vyskládává osobní měřiče radiace pro hasiče.

Kvůli více typům zkoušek a měření je na vozíku může poslat do různých vzdáleností od zdroje gama záření. Vše v bunkru je kvůli tomu naprosto přesně vyměřené. Není tak ani náhoda, že celá komora měří na délku jedenáct metrů.

„Výška i šířka je 2,6 metrů. Je to konstruováno tak, aby se při největší vzdálenosti svazek gama záření nedotýkal bočních stěn ozařovny. Je nutné, aby nedocházelo k nežádoucím odrazům. Zkreslovaly by vlastní měření,“ líčí Nožka.

To na závěr pozorujeme díky kameře pouze na velíně přes jeden z monitorů. Dovnitř bunkru už nikdo nesmí. Zaplnilo ji neviditelné gama záření, nad dveřmi na to upozorňuje červená kontrolka. Vozík se rozjíždí vstříc radiaci, po chvíli má Nožka a jeho kolegové v počítači potřebná data. Každý rok takto prověří více než tisíc přístrojů.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.