Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Narazit v Jeseníkách na rysa je zázrak, pokus najít stopy nevyšel

  13:53aktualizováno  13:53
Ochránci přírody vyrazili do Jeseníků hledat stopy nyní zde už vzácné šelmy – rysa. Zimní období a zasněžená krajina společně s delším časovým obdobím, kdy naopak nesněží, jsou na to totiž ideálním obdobím. Reportér MF DNES byl u toho.

Zoolog Správy chráněné krajinné oblasti Jeseníky Petr Šaj sleduje kamzíky. Ti mohou ochranáře přivést i ke stopám rysa, který je v dospělosti schopen kamzíka ulovit. | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

Jeseničtí ochranáři si rozdělili celé hory na řadu sektorů. Každý má na starosti „svou“ část, kterou musí propátrat. Zoolog a známý fotograf ptáků Petr Šaj dostává na starost svahy Medvědí hory a Divoký a Sviní důl. Souhlasí, že se přidám.

„Budou potřeba sněžnice,“ říká. Jenže já žádné nemám. „Můžu jedny půjčit,“ uklidňuje mě.

Vyrážíme do Jeseníků nad dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně. Potom už jdeme po svých, ale jenom zčásti. Spíš po sněžnicích. Marně jsem vzpomínal, kdy jsem měl užitečnou pomůcku do hlubokého sněhu na nohou. Bylo to jen jednou v životě, před mnoha lety. To ale byly úplně jednoduché sněžnice z bambusu a kožených řemínků. Dnes by šlo o muzeální kousek.

Ty, které mám půjčené nyní, jsou vysoce sofistikované. Dokonce tak, že mám problém je dostat na nohy. S pomocí Petra Šaje se do nich nakonec dostávám. Můžeme vyrazit. Hned na začátku ale zchlazuje mé nadšení.

„Najít rysí stopu je skoro jako najít jehlu v kupce sena, takže pokud na nějakou narazíme, bude to skoro zázrak. Vždyť na ploše nějakých 750 kilometrů čtverečních jsou tady odhadem dva až tři rysi,“ říká. Sám objevil rysí stopu před čtyřmi lety, ale v úplně jiné části Jeseníků.

Hledání rysů přináší křik ptáka králíčka či chvostoskoky...

Zastavujeme, cvičené ucho ochranáře zaslechlo pískavý tón. „To je králíček, náš nejmenší pták. Váží jenom pět gramů,“ popisuje Šaj. Žádného ale neuvidíme.

Pod sněžnicemi křupe ledová krusta, která uzavírá sníh. Poblíž potoka se objevují stopy. Podle všeho staré několik dní, protože je nenarušuje polámaný zledovatělý sníh, který se tu vytvořil po odměku z minulých dní a mrazivých nocích.

Hledání rysů v Jeseníkách

„Kamzík,“ hlásí zoolog. Kde je kamzík, může být i rys. Jenže jenom může. Zatímco rysi jsou v celých Jeseníkách maximálně tři, kamzíků je stokrát tolik.

„Velký rysí samec je schopný kamzíka ulovit,“ vysvětluje. Na kamzičí stopy narážíme znovu a znovu. A taky na stopy další šelmy: lišky. Jenom rysí trus nebo jeho stopy jaksi pořád nikde. Zato mi můj průvodce ukazuje pod nohy. Jako by do sněhu někdo rozsypal miliardy zrnek pepře.

„To je chvostoskok. Má rád sluníčko, takže teď vylézá na sníh,“ říká. Beru si několik tisíc drobounkých živočichů na dlaň. Je vidět, že se pohybují. Jenže až mikroskop by prý ukázal, že spíš skáčí. Od toho taky jejich název.

...po stráních šplhají kamzíci, po rysech ale ani stopa

Stoupáme dál Medvědím dolem po lesácké cestě. Petr Šaj pravidelně zvedá dalekohled a sleduje svahy. Po nich se pohybuje hned několik kamzíků. Jsou hodně daleko, takže je nerušíme.

Rys v Jeseníkách

Na jednoznačný důkaz přítomnosti rysa ostrovida v Jeseníkách čekají tamní ochranáři i několik let. Nálezy jsou stejně vzácné, jako je sama šelma.

Jeseničtí ochranáři a nadšenci propátrávají hory každoročně a nejvíc stop nacházejí právě v zimních měsících. V národním Červeném seznamu chráněných živočichů je rys ostrovid označen jako silně ohrožený a přísně chráněný druh.

Přesto ochranáři nevylučují, že početní stavy rysa dál snižují pytláci. Případné škody, které šelma může způsobit v chovech ovcí nebo jiných domácích zvířat, přitom hradí krajské úřady.

„Oni o nás ale dobře vědí. Jsou rok od roku opatrnější,“ prozrazuje zoolog. Jako by věděli, že cílem je snížit jejich stavy na nějakých dvě stě kusů v celých Jeseníkách.

Vylézáme na vyvýšené místo nedaleko skály zvané Zámčisko. „Tady se kamzíci rádi vyhřívají,“ ukazuje Petr Šaj. Chvíli pozorujeme skálu a brzy zaznamenáváme pohyb. Stěnou spíš pro horolezce se dere nahoru kamzík.

I když ochranáři tato zvířata nemusejí, protože způsobují velké škody na vzácných horských porostech, nedá se přivandrovalcům z Alp upřít elegance a sportovní duch. Říkám si, že musí každou chvíli spadnout. Jenže on je hned nahoře. Na focení to bohužel není, jsme příliš daleko. Tak pozorujeme kamzíka dalekohledem. Brzy se objevuje jeho parťačka a pak hned mizí.

Teď se vydáváme na Zámčisko my. Kvůli výhledu na celou protější stráň. Když jsme nahoře, koukám se do průrvy, kterou zmizeli kamzíci. Tam spadnout, tak je člověk na kusy.

Dolů rozhodně nescházíme tak elegantně jako kamzíci. Spíš klopotně. Dostáváme se znovu na lesní cestu. Po pěti hodinách v terénu ani stopa po rysech. Útěchou může být, že jsme nedopadli nejhůř. Z ochranářů pátrajících v celých Jeseníkách nenarazil v ten samý den na rysa nikdo.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.