Restituent Ivan Vavřík, který se přes dvacet let - nakonec úspěšně - soudil s...

Restituent Ivan Vavřík, který se přes dvacet let - nakonec úspěšně - soudil s městem Zábřeh o bytový dům. | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

Jsem nepřítel města číslo 1. Hájil jsem ale svá práva, říká restituent

  • 5
Necelé čtvrt století trvaly spory o bytový dům, které vedl Ivan Vavřík s městem Zábřeh. Nyní, po dlouhých dvaadvaceti letech, tahanice končí. Restituent definitivně porazil radnici. Dál si ovšem připadá jako nepřítel města číslo jedna, protože vytrvale bojoval o svá práva a spravedlnost.

Zábřežská radnice zřejmě udělala poslední tečku za sporem s Ivanem Vavříkem ohledně restituovaného bytového domu v Zábřehu. Poté, co rozhodl ve Vavříkův prospěch i Nejvyšší soud, a muž tak vysoudil náhradu škody za to, že radnice nechala dům během restitučních tahanic zchátrat, se vedení města rozhodlo, že spor vzdá a nebude podávat ústavní stížnost. To by mohl být poslední krok v letité kauze.

„Je to pro mě velké zadostiučinění. Od první žádosti na navrácení domu v Postřelmovské ulici je to skoro 22 let. Pro mě je to téměř polovina života, kdy jsem přicházel o čas, peníze i nervy,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Vavřík.

Co vám proběhlo hlavou, když vedení města rozhodlo, že spor s vámi vzdá?
Dozvěděl jsem se, že o tom hlasovali na zasedání zastupitelstva. Nejdříve jsem tomu nevěřil, pak jsem ale pocítil mírnou úlevu. Zavolal jsem svému právníkovi a rodině a jinak nic. Ani jsem to zatím neoslavil. Také jsem si vzpomněl na své přání, ať to všechno skončí alespoň do mých padesátin. To se skoro splnilo, byť s několikaměsíčním zpožděním.

Takže konec považujete za definitivní?
Chtěl bych tomu věřit. Ale pořád zůstávám ve střehu, protože politikům - a zvláště těm v Zábřeze - nevěřím! Na dokreslení situace bych uvedl slova jednoho z bývalých vrcholných zábřežských komunálních politiků. Ten mi kdysi řekl, že než by mi město dalo mimosoudně sto tisíc, tak radši prosoudí milion. Zábřeh nakonec prosoudil mnohem víc než milion. Myslím si, že tohle vyjádření ke kauze vypovídá vše i o postoji dalších zábřežských politiků. Zaráží mě, že současné vedení města pořád tvrdí, že se musí vyrovnávat s dědictvím minulosti. Je to lež! Většina vrcholných představitelů města byla už v minulých zastupitelstvech a radách, a nikdy neudělali nic pro to, aby celou věc ukončili.

Kolik se v Zábřeze za tu dobu vůbec vystřídalo starostů?
Pokud dobře počítám, bylo jich celkem asi šest. A každý vždycky říkal, že je to nepříjemná kauza, kterou zdědil po svém předchůdci, a chce ji co nejrychleji uzavřít. Žádný pro to ale nic neudělal.

Město vám po rozsudcích nižších instancí už před časem zaplatilo zhruba 1,5 milionu za to, že se nestaralo o váš bytový dům s péčí řádného hospodáře. Dlouho jste s penězi nemohl nakládat, neboť pořád nebylo jisté, jak celá kauza dopadne. Teď jsou tedy peníze definitivně vaše. Co na to říkáte?
Najdou se lidé, kteří mi peníze závidí, ale nevědí, o čem mluví. Ty škody byly totiž mnohem vyšší. A když vezmu výdaje na znalecké posudky, opravy domu, právníky, soudy, tak jsem výrazně v minusu.

Vavřík versus Zábřeh

Celá kauza se týká bytového domu v Zábřehu, který město vydalo až po osmi letech soudů v roce 2003. Za tu dobu se stav domu podle Ivana Vavříka výrazně zhoršil, a proto chtěl škody nahradit.

Loni mu okresní a také odvolací krajský soud daly za pravdu a rozhodly, že se město nestaralo o dům s péčí řádného hospodáře. Škodu vyčíslily na téměř 760 tisíc korun a náklady řízení na dalších 700 tisíc, takže město převedlo na Vavříkův účet přibližně 1,5 milionu korun.

Nejvyšší soud České republiky, ke kterému město podruhé podalo dovolání, nedávno verdikt definitivně potvrdil. Radnice se nyní rozhodla, že už nebude podávat ústavní stížnost, spor tak po 22 letech končí.

Stálo vám to vůbec za to?
Určitě! Nesnáším nespravedlnost, aroganci moci, křiváctví. Už jen proto stálo za to vydržet a nevzdat se.

Vaše pře s městem však nebyla jen o náhradu způsobené škody.
Šlo celkem o tři soudy. Přes deset let trvaly dohady a soudy se Zábřehem o navrácení domu v rámci restitučních nároků, dalších zhruba šest let trvaly pře a soudy s nepřizpůsobivými nájemníky, které město do domu protiprávně nastěhovalo. A souběžně s tím pokračovala třetí kauza o náhradu škody. Se snahou o mimosoudní dohodu a s následnými soudy to bylo zhruba jedenáct let. Jak už jsem řekl, vše trvalo neuvěřitelných 22 let.

Když jste po deseti letech soudů dům přebíral, jak vypadal?
Byl to doslova „dům hrůzy“. Známí mě zrazovali od toho, abych šel do nějakých oprav, a říkali, abych se domu raději zbavil. Jeden zastupitel mi kdysi slíbil, že když bude zvolen starostou, bude prosazovat, aby se město se mnou vyrovnalo mimosoudně. A taky vystěhuje nájemníky s neplatnou smlouvou. Tento zastupitel byl později starostou zvolen. A zároveň se stal velkým bojovníkem proti jakékoli mimosoudní dohodě města se mnou.

Město nastěhovalo do domu problémové lidi poté, co bylo rozhodnuto o vydání domu v restituci. A soudy o jejich vystěhování se táhly další roky. Jak jste to vnímal?
Od města mi to připadlo jako pomsta a trest za to, že jsem vyhrál spor o dům. Tito občané mi neplatili nájem, vodu, elektřinu, byty devastovali, obtěžovali slušné nájemníky. Navíc se k nim chodili koupat a bavit jejich nejrůznější kamarádi a známí z ulice. Já jsem jenom platil, aby tam tyto živly mohly bydlet. Když jsem jim vytkl to, jak se v domě chovají, že neplatí za nájem, energie, a řekl jim, že je chci vystěhovat, vyhrožovali mi fyzickou likvidací. Město je ale podporovalo a ubezpečovalo, že smlouvy mají v pořádku. A soud je tam úplně nepochopitelně nechal ještě několik let bydlet, než na několikáté odvolání rozhodl v můj prospěch a tito lidé se museli vystěhovat.

Jak byste dnes charakterizoval svůj vztah s městem, s nímž jste se bezmála čtvrt století soudil?
Já jsem si připadal, a asi to tak bude i nadále, že jsem nepřítelem Zábřeha číslo 1. Jen proto, že jsem vytrvale bojoval o svá práva a spravedlnost. Chtěl bych na druhou stranu poděkovat menšině zastupitelů, kteří chtěli něco udělat pro dohodu a napravit křivdy. Těch bylo tak do deseti. Ostatním vzkazuji: Zaplaťte způsobenou škodu ze svých kapes.