Návštěvníků by se mohlo dočkat například podzemí pod olomouckými Smetanovými sady. Jde o chodby, které měly posádce olomoucké pevnosti pomoci při odposlouchávání či podminování vojska, které se rozložilo pod hradbami. Vchod do nich leží na kraji parku při Vídeňské ulici.
"Jejich otevření brání například fakt, že protínají pozemky, které nepatří městu," přibližuje náměstek primátora Jan Holpuch. "Nechali jsme si zpracovat studii, která ukáže, co všechno by bylo ke zpřístupnění potřeba."
Na soupis turistických atrakcí by tak v budoucnu mohlo přibýt několik set metrů chodeb. "Vyšlo by to na miliony korun. O přesné cifře rozhodne způsob obnovy této součásti olomouckého opevnění. Jednou z možností totiž je, že by lidé při vstupu dostali lampy a speciální obleky podobné těm hornickým, tou druhou, že by se tam s nadsázkou mohlo i v obleku," srovnává náměstek.
Při hledání nových turistických lákadel ale nemusí člověk hned pod zem, stačí zvednout oči k olomouckým věžím a jejich hodinovým strojům. "Minimálně z technického hlediska jsou velice zajímavé. V dnešní uspěchané době je pak melodie jejich tikotu uklidňující vzpomínkou na staré časy," líčí znalec olomoucké historie Milan Tichák.
Sám se dostal k hodinám, které ukazují čas na svatokopecké bazilice. "U ní je zajímavé, že ciferníky jsou na obou jejích věžích, stroj je zde ale jenom jeden. Vše funguje díky ose, která jej propojuje s druhou věží," přibližuje Tichák.
Přivést k hodinám zástupy turistů se však podle Ticháka nepodaří. "Zájemci by se jistě našli, ale musíme si uvědomit, že věže a hodinové stroje se kvůli veřejným prohlídkám nestavěly. Na nic podobného tam proto bohužel není moc místa, maximálně pro velmi malé skupinky," upozorňuje Tichák.
Sochami zdobené schodiště či renesanční arkády skrývají přímo v centru Olomouce zdi Petrášova paláce na Horním náměstí. V historicky cenné budově, jejíž gotické jádro obklopuje barokní přestavba, nyní sídlí mimo jiné právě Národní památkový ústav.
"Turisté by se tu rozhodně měli na co dívat," je přesvědčený jeho zaměstnanec Belšík. "Ale prohlídky si tady představit nedovedu. Některé z místností fungují každodenně jako kanceláře, ve zbytku máme depozitáře," dodává.
Část paláce si tak člověk může prohlédnout jen při pracovní schůzce s Belšíkem či jeho kolegy. "Dříve tu fungovala malá galerie, i ta ale musela kvůli archivům pryč," uzavírá Belšík.
Historické kulisy mají pro svoji práci zaměstnanci Arcidiecézní charity Olomouc. Ta v Křížkovského ulici sídlí v jedné z tamních kanovnických rezidencí. Na původně gotických a barokních chodbách tak lidé míjí zbytky fresek, jeden ze sálů tamní vyšší odborné školy byl původně kaplí.
"Právě jsme zažádali o dotaci na opravu jedné z místností, na níž je stále vidět, jak to zde minulý režim nechal zchátrat," popisuje ředitel charity Václav Keprt. Švýcarské fondy by tak mohly zachránit nádherné klenby, pod nimiž by pak do dvou let vzniklo veřejnosti přístupné místo.
"Byl by to prostor pro setkávání a vzdělávání. Vše záleží na tom, zda získáme peníze," plánuje Keprt. Zbytek někdejší rezidence však bude dál patřit kancelářím, skladům a studentům. "Je zde velmi čilý pracovní ruch. Netuším, jak by se sem ještě vešli turisté," krčí rameny Keprt.
