Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na konci mají někteří problém myslet česky, říká ředitel dvojjazyčné školy

  12:53aktualizováno  12:53
Už čtvrtstoletí existence má za sebou česko-francouzská sekce (ČFS) Slovanského gymnázia v Olomouci. Za tu dobu jí prošlo 703 absolventů. Podle zástupce ředitele a vedoucího dvojjazyčné sekce Miroslava Vývody ale není škola jen o výuce jazyka, ale o schopnosti začít v něm i myslet a doslova jím během studia „nasáknout“. Někdy až moc.

Vedoucí česko-francouzské sekce Slovanského gymnázia v Olomouci Miroslav Vývoda. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Jak vypadaly počátky česko-francouzské sekce?
Úplné počátky sahají až do období první republiky. Už tehdy byly velmi úzké vztahy mezi českým a francouzským školstvím. V Dijonu na Lycée Carnot byla založena první sekce pro české studenty roku 1920. Byl mezi nimi například i herec Jiří Voskovec. Vztahy byly posléze přerušeny a na tyto tradice se navazovalo až v roce 1990. Tehdy vznikly dvoustranné dohody a byly založeny česko-francouzské bilingvní sekce ve čtyřech českých městech.

Vy zde působíte od počátku olomoucké sekce?
Přišel jsem v roce 1992. Tehdy jsem učil matematiku a chemii na gymnáziu, pak se ke mně donesla možnost vyučovat zde. Poprvé jsem konkurz prošvihl, za rok jsem se přihlásil znovu na chemii. Měl jsem však pouze znalost francouzštiny z bývalého režimu, kdy jsem ji měl jako předmět na gymnáziu. Na přírodovědecké fakultě mě francouzština vůbec nezajímala, protože jsem si myslel, že ji nebudu nikdy potřebovat. Posléze se objevila tato příležitost a skočil jsem do ní jako do tekoucí řeky.

Kolik francouzských vyučujících na ČFS nyní působí?
Máme tři Francouze. Jednoho učitele na francouzštinu, tzv. professeur agrégée, jednoho učitele dějepisu a zeměpisu a lektorku, která učí francouzskou konverzaci. Hlavního učitele nám zajišťuje francouzská strana, zbylé dva zajišťujeme my.

Proč se francouzská sekce zaměřuje právě přírodovědným směrem?
Protože u nás není jazyk cíl, ale prostředek, jak jít dál. Aby měli studenti co nejširší možnost uplatnění. Každá jiná škola vás může naučit dobře francouzsky, ale my ještě vyučujeme pět oborů. První dva roky šestiletého studia žáci podstupují intenzivní výuku francouzského jazyka a od třetího ročníku se ve francouzštině učí chemii, fyziku, zeměpis, matematiku a dějepis. Když naši maturanti skončí, mají úroveň jazyka C1 Evropského referenčního rámce jazyků. A mají specializaci na pět oborů. Mohou jít jazyk studovat, ale zároveň mají neomezený rozsah. Máme absolventy, kteří jsou na technikách, medicínách, na jazykových školách, filozofii. Zastoupení je prakticky všude, rozsah je obrovský. A nevyužívají jen jazyk, využívají i francouzské metody, které se u nás naučí.

Jaké to jsou metody? Přináší je francouzští učitelé?
Zaprvé je přináší učitelé z Francie, zadruhé jsme byli my, čeští učitelé, formováni ve Francii. Máme vzdělání na českých univerzitách, ale absolvovali jsme v cizině stáže. Každé tři roky využíváme nabídky francouzské strany a jezdíme na stáže do tamních lyceí, kde máme příležitost si výuku i sami vyzkoušet. Člověku tyto zkušenosti dají hodně, získá přátele, kontakty, pohybuje se v oboru a je obklopen francouzštinou. Co se metod týče, neznámkuje se u nás, ale boduje. Je to spravedlivější. V předmětech vyučovaných francouzsky máme rozsah dvaceti bodů. Je jemnější a dokáže hodnocení více rozlišit. Nejde ale jen o jazyk. Je to také o celkové náladě, o tom duchu, o Francii jako takové. Těžko se to dá popsat, musí se to zažít. Studenti vám určitě řeknou, alespoň v to doufám, že duch tady je jiný.

Kam nejčastěji po maturitě studenti nastupují?
Jsou samozřejmě v českých školách, ale mohou využívat evropské granty, studia ve Francii. Ve druhém ročníku se navíc mohou rozhodnout svá studia dokončit na našich partnerských školách v Dijonu a v Nîmes. Maturitu skládají tam. Na partnerských lyceích už vystudovalo 47 našich studentů. Poté mají spoustu možností, kde studovat dál. Kooperujeme s předními školami a univerzitami ve Francii. Studenti například studují politické vědy na Science Po v Dijonu, což je velice prestižní škola. Každý rok se tam někdo od nás hlásí. V Dijonu studia na Science Po trvají dva roky, poté následuje roční praxe v cizině a studia dokončují v Paříži.

Nalézají pak uplatnění také ve světě?
Je hodně studentů, kteří absolvovali česko-francouzskou sekci, ať už v Praze, Brně, Táboře, nebo Olomouci, a jsou v cizině na nejrůznějších postech od vědeckých pozic až po ty na ministerstvech. Vážíme si všech studentů. Pro mě je největší zadostiučinění to, že studentka zcela bez problémů pracuje jako lékařka ve Francii. Druhá pracuje na vědeckém postu, také bez problému. To je pro mě důležité, že všichni určitým způsobem jazyk oprašují, nasákli naší školou, zažili něco jiného, trochu se změnili. Rádi se sem vrací a říkají, že ta léta strávená u nás nebyla marná.

Udržujete vztahy s absolventy?
Pořád. S prvními maturanty, kteří tady byli v roce 1995, jsme stále v kontaktu. Nedávno nás pozvali na svůj večírek. Jsme ve spojení i s pedagogy, kteří zde dříve učili. „Francák“ se zadře, to jen tak nekončí.

Má francouzská sekce ve Francii jméno?
Určitě ano, součástí studia jsou i výměnné pobyty. Dvakrát nebo třikrát studenti za dobu svého studia vyjíždějí na týdenní výměnný pobyt do rodin, takže máme partnery v Lyonu, Dijonu, jezdili jsme do Normandie, Provence. Školy a lycea nás už znají.

V 90. letech, kdy sekce vznikala, převažovala spíše angličtina. Byl o francouzský jazyk zájem?
To si piště. Otevíraly se dvě třídy a v prvním roce bylo téměř sedm set zájemců, z toho čtyři sta mělo samé jedničky, dostalo se ale jen sedmdesát dětí. Za pětadvacet let naší česko-francouzskou sekcí prošlo 703 absolventů.

Podmínkou k přijetí na česko-francouzskou sekci není znalost francouzského jazyka. Za jak dlouho jsou žáci schopni se po nástupu do školy francouzsky domluvit?
To se nedá změřit. Uvedu vám to na příkladu. Jste u nás v prvním ročníku a máte francouzštinu deset hodin týdně. Máte rodilého Francouze, máte velice kvalitní české pedagogy, kteří vás učí francouzsky, a francouzštinou jste obklopeni všude. Napravo, nalevo, nad sebou, pod sebou. Vyjdete ven z učebny a potkáte dalšího Francouze, který se vás francouzsky zeptá, kam jdete. Už nejste v hodině a musíte odpovědět francouzsky, že jdete do kantýny. A takto jazykem nasakujete po dva roky. Pak teprve přijdou odborné předměty, které se všechny vyučují ve francouzském jazyce. Samozřejmě, když žáci jedou v prvním ročníku na výměnný pobyt, musí se nějak domluvit, jinak se ani nenají. Učí se ale v jazyce myslet, takže na konci studia občas mívají opačný problém s češtinou.

O francouzštině se říká, že je to poměrně složitý jazyk. Máte stejnou zkušenost?
Když děláte jakýkoliv jazyk a chcete ho dělat pořádně, tak je to složité. Nedokáži si představit, že bych dnes, i po těch letech tady, řekl, že umím dobře francouzsky. Jazyk se pořád vyvíjí a neustále mě něčím překvapuje. Dostáváme se do oboru, kde si člověk říká „to ještě nevím“ a pořád ho to žene dál. Svým studentům říkám, že se pohybujeme po spirále. Někam jdeme, a když už si myslíme, že všechno víme, tak nás to přesvědčí o tom, že to není pravda.

Je francouzština dostatečně atraktivní jazyk pro pozdější uplatnění?
Anglicky mluví každý. Pořád říkám, že když někdo umí druhý jazyk na takové úrovni jako studenti, kteří od nás odcházejí s mezinárodním diplomem, je to obrovské plus pro život. A francouzština je světový jazyk. Navíc u nás není student zaměřený jednostranně, může jít opravdu studovat, co chce.

Máte blízký vztah k Francii?
Už odmala jsem k ní měl vztah. Četl jsem Tři mušketýry a chtěl jsem se podívat do míst, kudy chodili. Je to moje nejoblíbenější země. Vždy, když překročím hranice, tak se nadechnu. Jezdím tam pořád, pracovně, na dovolenou, kdykoliv, když se potřebuji nabít. Chci poznat celou Francii, mažu sám pro sebe bílá místa. Chybí mi ještě Pyreneje.

Jezdíte i se studenty?
Samozřejmě. Každý, kdo francouzštinu studuje, by měl poznat Paříž a potom na to nabalovat další věci. To je také otázka našich výměnných pobytů. Teď jsme měli Lyon, pro první ročníky chystáme výměnný pobyt ve Villefranche-sur-Saône nebo v Dijonu i dalších městech a nová stále hledáme. Takhle Francii nejlépe poznají. Vždy studentům radím, že když jim v rodině nabídnou sklenku vína, ať ji neodmítají, protože to patří k francouzské kultuře. Když jim nabídnou šneky nebo ústřici, ať neohrnují nos, ale ochutnají.

Změnili se vaši studenti za těch 25 let?
Mám tu výhodu, že jsem jako chemikář učil všechny. Dříve byl větší hlad po francouzštině, po poznání, vědění, cestování. Když jsem jako kantor začínal, studenti nás hnali dopředu. Abychom my učitelé něčeho dosáhli, abychom se něco naučili a snažili se jim to předat. Sami chtěli dosáhnout určité úrovně, takže nás nutili tvrdě pracovat. Kolikrát jsme zažívali bezesné noci. Ale dnes už to tak nevidím. Ten obrovský zájem, který byl tenkrát, už není.

V čem myslíte, že nastala změna? V zájmu o jiné jazyky?
Spíše už to není vzácné. Možná to nahradila doba a technologie. Dříve nebyly tablety, mobily, tolik notebooků. Materiály jsme si sami hledali, nadšeně jsme jezdili do Francie. Všechny nás to s kolegy chytlo. Žáci touhu dnes mají, ale musíme je k tomu více přemlouvat a tím směrem je i vychovávat.

Podílíte se s partnerskými školami na společných projektech?
Nedávno jsme měli projekt zaměřený na fyziku, teď to byl projekt „Po stopách Roberta Desnose“ (francouzský básník - pozn. red.), ten byl hodně zajímavý. Studenti se do projektů společně zapojují a jazykové bariéry pak úplně padají. Vznikají i zajímavé vztahy. Když jsem byl na srazu mých prvních maturantů z roku 1996, říkali, že některé vztahy stále přetrvávají, rodiny se i po letech vzájemně navštěvují.

V roce 2012 jste získali certifikát Label France Education. O čem vypovídá?
Jedná se o známku kvality udělovanou školám v zahraničí nabízejícím excelentní vzdělávání ve francouzském jazyce. Studenti se například dlouhodobě účastní zahraničních divadelních festivalů, byli v Ankaře v květnu 2013 nebo v Bělehradu v roce 2014. Jeden z našich studentů zase nedávno získal speciální cenu Francouzského institutu v Praze v celostátní soutěži „Nejaktivnější středoškolák 2015“ a byl poslán na desetidenní pobyt do Francie.

Jak moc zasahuje francouzská strana do chodu česko-francouzské sekce?
Pracujeme podle učebních plánů francouzských lyceí a vzdělávací programy se konzultují s Francouzským institutem v Praze. Největší gros je momentálně okolo maturit. Máme výjimku, maturujeme jiným způsobem. Maturita je u nás rozdělená do dvou let a je opravdu náročná. V pátém ročníku maturují studenti z francouzštiny podle francouzských pravidel. Státní maturita se vztahuje pouze na češtinu, ta je v šestém ročníku.

Co považujete za největší úspěch?
Největší úspěch je, když se nám bývalí studenti vrací a chlubí se svými úspěchy. A říkají pak, že tomu, co jsme jim tenkrát vtloukali do hlavy a oni nás nechápali, už teď rozumí. Že už ví, o čem jsme mluvili. Jsou to například metody, které pochytili. Říkáme studentům, že musí obhajovat své názory, mít kritické myšlení. Když mají pravdu, ať za ni boxují, ať nás přesvědčí, že tu pravdu mají, a argumentují. Jsme kolektiv, hodně se o věcech bavíme, rozebíráme je. Vyžadujeme po studentech, aby se nás ptali a komunikovali s námi.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.