Stal jste se letos podnikatelem roku Olomouckého kraje. V čem tkví váš úspěch?
Předně to ocenění nevnímám jako individuální cenu. Dostali ji všichni naši zaměstnanci. Oni jsou rodinným stříbrem firmy. Teď k tomu úspěchu. Myslím, že pro každou firmu je velice důležitý vývoj, firma nesmí ustrnout. K tomu je samozřejmě potřeba mít nápady. Dalším důležitým aspektem, který se ale hodně opomíjí, je slušné jednání se zaměstnanci. Já se vždy snažil vytvářet pracovní tým, ve kterém mají všichni zájem na rozvoji firmy, nikoli nějakou policejní stanici nebo kriminál.
Dobře, ale vraťme na chvíli zpátky v čase. Jak jste vůbec začal podnikat?
Vezmu to trochu zeširoka. Díky tomu, že jsem vystudoval obor makromolekulární chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, jsem v roce 1974 nastoupil ve Vrbně pod Pradědem do tehdejšího závodu Lisovny nových hmot. Po revoluci jsem se stal jeho ředitelem a v roce 1990 se nám, bylo nás dohromady devět společníků, podařilo továrnu zprivatizovat. Devět společníků je ale hodně, takže jsme se nakonec rozhodli firmu prodat a jít každý svojí cestou. To se stalo v roce 2001. Já následně tentýž rok založil společnost Ing. Petr Gross, tedy IPG. Z těch devíti lidí ale podnikám sám, čtyři například už nikdy pracovat nešli.
Jako ředitel lisoven jste musel mít pod sebou hodně lidí. S kolika jste začínal v Miloticích v IPG?
V lisovnách pracovalo až 920 lidí, v IPG jsem měl na začátku osm zaměstnanců. Sídlili jsme v pronajatých prostorách a měli tři vstřikovací stroje.
Jak se vám dařilo získávat zakázky?
ETA Hlinsko tehdy vyhlásila výběrové řízení na dodavatele plastových dílů pro spotřebiče typu varných konvic, fritéz, toustovačů či žehliček a my ho vyhráli. Postupem času jsme získali další zákazníky. Díky tomu jsme mohli nakoupit další vybavení, kdy v současnosti máme 35 vstřikovacích strojů a nástrojárnu ve Vrbně pod Pradědem, vybudovat v Miloticích na zelené louce vlastní výrobní kapacity a samozřejmě navýšit počty zaměstnanců, kterých nyní máme kolem 230.
Předpokládám, že současně s tím rostly také tržby firmy.
Ano. Začínali jsme s obratem kolem sedmnácti milionů, nyní se náš obrat pohybuje kolem 320 milionů korun. Dnes už ho ale z devadesáti procent tvoří tržby ze zakázek v automobilovém průmyslu, především z výroby optických dílů do světel. Dodáváme je firmám, které vyrábějí pro automobilky kompletní světlomety či zadní svítilny.
Čím to? Zakázek na díly pro malé kuchyňské spotřebiče ubývalo, nebo je prostě automobilový průmysl výnosnější?
Klíčovou roli sehrálo, že ubývalo zakázek. Já ale propouštět nechtěl, proto jsme hledali jiné možnosti, kde bychom se mohli uplatnit. Po poradě se známými jsem se rozhodl vstoupit do výroby optických dílů. Bylo to v době, kdy se začínaly ve světlech aut používat LED diody, a nám se ten trend podařilo zachytit. Dělali jsme hodně vývojových prací, díky čemuž jsme se v našem oboru dostali na špici, a to nejen v Česku, ale i v Evropě.
Petr GrossDevětašedesátiletý Petr Gross vystudoval obor makromolekulární chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. V roce 1974 nastoupil ve Vrbně pod Pradědem do tehdejšího závodu Lisovny nových hmot. Po revoluci v roce 1989 se stal jeho ředitelem a po privatizaci v následujícím roce jedním z devíti spoluvlastníků. V roce 2001 se rozhodl svůj podíl ve společnosti prodat a založil svoji vlastní firmu IPG, která se od té doby z osmi zaměstnanců rozrostla už na 230. |
Takže vaše díly jsou i ve špičkových automobilech?
Ano. Naše součástky mají ve světlech i vozy Bentley, Jaguar, Porsche nebo Land Rover.
To musí být docela fajn pocit, vyrábět pro takové značky.
Určitě je na to člověk hrdý a také to dělá firmě dobrou image. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že vozy luxusních značek se většinou vyrábějí v menších sériích, z obchodního hlediska je zajímavější mít zakázku třeba pro Volkswagen nebo pro Ford, který udělá třeba 300 tisíc modelů Focus. Tím ale nechci říct, že by pro nás byly menší série pro renomované značky nezajímavé, to určitě ne.
Mají výrobci luxusních značek vyšší požadavky na kvalitu?
To bych neřekl. Kvalitu dnes požadují i ostatní automobilky.
Na začátku jste říkal, že firma nesmí ustrnout. Jaké jsou tedy vaše další plány a ambice?
Určitě se dál rozšiřovat. Letos bychom chtěli postavit novou skladovací halu, příští rok pak další výrobní. Přiznám se ale, že jsem jednou měl období, že bych firmu kvůli věku prodal. Ale neudělal jsem to, nevěděl bych totiž, co si počít bez těch všech bezvadných lidí ve firmě.
