Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Překvapilo mě, jak snadno se dá zblbnout mocí, vzpomíná Jan Havlíček

  5:39aktualizováno  5:39
Jan Havlíček, v současnosti vysoce postavený manažer, patřil před 25 lety k vůdčím osobnostem listopadových událostí v Šumperku. Teprve rok před Listopadem ukončil vysokou školu a v říjnu 1989 se vrátil z vojny.

„Mysleli jsme, že v Praze probíhá nějaká svazácká akce. Netušili jsme, že režim se začíná hroutit,“ vzpomíná Jan Havlíček na revoluční dny. | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

Už několik let se ale účastnil řady občanských a kulturních aktivit a pomáhal šířit zakázanou literaturu.

Vybavíte si 17. listopad před 25 lety?
Ten den jsme byli u Nedvědů v Rapotíně, kde jsme měli setkání křesťanského disentu. Přijel tam Václav Malý (brzy nato známý mluvčí Občanského fóra a pozdější biskup - pozn. red.). On nám řekl, že se čeká pád režimu a že prezidentem by měl být Václav Havel. Tomu se ani nechtělo věřit. Mysleli jsme, že 17. listopadu v Praze probíhá nějaká svazácká akce. Netušili jsme, že režim se začíná hroutit, a už vůbec ne, že to bude tak rychlé.

Jan Havlíček

Už několik let před revolucí se zapojil do křesťanského disentu. Do republiky pašoval zakázanou literaturu, kterou vyzvedával na hranicích od polských disidentů. Patřil mezi hlavní postavy listopadových událostí v Šumperku. Vystudoval dvě vysoké školy. Po revoluci působil několik let jako mluvčí Okresního úřadu Šumperk. Roky pracuje ve vodárenství. V současnosti je obchodně správním ředitelem v Šumperské provozní vodohospodářské společnosti. Pravidelně je členem šumperského zastupitelstva za Nezávislou volbu. Nyní je i radním.

Co následovalo?
Ještě několik dní byl v Šumperku klid. 18. listopadu jsme byli na svatbě přátel a o den později na horách na česko-polské hranici, odkud jsme pašovali literaturu. Teprve tam jsem se od polských přátel dozvěděl, co se v Praze stalo. Tehdy byl jediným zdrojem informací z dění v Praze Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. A po vzoru jiných měst jsme přetáhli revoluci z Prahy k nám.

Jak jste dávali lidem informace?
Hledali jsme s přáteli představení v divadle, na kterém bychom rozdávali letáky o tom, co se děje v Praze. Tím jsme chtěli začít. Divadlo však bylo zavřené, zřejmě preventivně z obavy před protistátními živly. A protože v Šumperku není žádné centrální náměstí, sešli se lidé spontánně právě u divadla. Tehdy se mluvilo z popelnice, protože pódium u divadla vyrostlo až později. Šéfové divadla nás z okna vyzývali, abychom se rozešli.

Překvapila vás rychlost, kterou události nabraly?
Zpočátku to tak nevypadalo. Řekl bych, že odsýpat to začalo zhruba týden po 17. listopadu. Najednou na nic nebyl čas. Třeba založení Občanského fóra. Tehdy to bylo tak, že kdo se rozhodl založit Občanské fórum, ten ho založil. Hlavní osobností OF u nás se stal farář Jiří Veber, velká osobnost disentu. V hektické době jsem vůbec neměl čas na televizi, takže mi utekly přenosy z Prahy, hlavně ten z Letné. Viděl jsem je až ze záznamu.

V Praze zažili fóristé dost paradoxní situace při jednáních s komunisty. Přihodily se podobné v Šumperku?
Několik nás šlo na OV KSČ domluvit se, abychom mohli využít pro mítinky kulturák nebo kino Svět. To ještě nebylo nic jisté a musím přiznat, že mi bylo všelijak. Taky venku čekali naši kamarádi. Kdyby nás zavřeli, tak byli připraveni okamžitě informovat Prahu a Svobodnou Evropu. Soudruzi se nás starostlivě ptali, proč jsme nespokojeni. Prý kdybychom se na ně obrátili bez nátlaku a politických protestů, tak by nám rádi vyhověli. Dokonce nám ukázali sklep, o kterém se tradovalo, že tam je protiatomový kryt. Žádný tam nebyl.

Podařilo se vám v Šumperku zabránit, aby se do OF dostali kariéristé nebo prospěcháři?
To se asi nepodařilo nikde. Nemyslím si však, že to u nás bylo v těch začátcích. Jsem přesvědčen, že zpočátku jsme tam byli jenom nadšenci pod vedením Jiřího Vebera. Brzy se ale vyčlenili lidovci a socialisti a později vznikly další partaje. V novém roce už lidé cítili, že režimu definitivně odzvonilo, a ti, co cítili, že by z členství v OF mohli mít nějaký prospěch, se tam začali víc tlačit. To ani nebylo možné uhlídat. Naopak velmi rychle z OF vycouvaly máničky, protože neměly zájem o politiku. Šlo jim jen o svobodu a ta už nastala. Takže neměly zájem dál pokračovat.

Vy sám jste naopak v politice zůstal. Opakovaně jste byl zastupitelem, nejdřív za OF, po jeho zrušení za nezávislé, později Nezávislou volbu. Nikdy jste nevstoupil do žádné strany, nikdy jste se neucházel o žádné vysoké funkce. Proč?
Tuším, že v prvních volbách v roce 1990 jsem byl na kandidátce do tehdejší České národní rady. Stranická politika mě však nikdy nezaujala, i když zájem o veřejné věci zůstal. A protože osobní vztahy z Občanského fóra vytrvaly, pokračujeme s některými přáteli na komunální úrovni dosud. Doufám, že tak činíme ve prospěch obyvatel města.

Co vás překvapilo na polistopadovém vývoji?
Byl jsem nemile překvapen, jak rychle se dostali k moci zloději a kryptobolševici a začali stát rozkrádat a jak rychle mnozí lidé zapomněli na realitu socialismu. A taky mě u řady politiků překvapilo, jak snadno se dá zblbnout mocí.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.