Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Taje výroby luků zkoumal v garáži, teď je vyváží do Evropy a chce do USA

  13:53aktualizováno  13:53
Původním povoláním je Jaroslav Kejval z Jeseníku mechanik a nástrojař, později pracoval jako úředník ve státní správě. Dnes však vyrábí věhlasné luky, které vyváží z regionu do celé Evropy. A je také vůbec první v historii České republiky, kdo o této problematice píše knížky.

Začalo to jasanovým lukem, ten ale Jaroslavu Kejvalovi z Jeseníku brzy přestal stačit a výrobu luků rozvinul. | foto: Rostislav Hányš, MF DNES

Kdy jste se začal zajímat o lukostřelbu?
Vůbec jsem se o ni nezajímal, až do olympiády v Atlantě v roce 1996. Tehdy jsem se díval na sportovní přenos a ukazovali záběry z lukostřelecké soutěže. Úplně mě nadchla. Brzy jsem si koupil první sportovní luk, začal trénovat a jezdit po soutěžích.

Jak jste si obstarával informace?
Tehdy nebyla žádná literatura a chyběly jakékoli informace, ze kterých by začínající lukostřelec mohl vycházet. Když jsem si je pracně posháněl, nechtěl jsem si je nechat pro sebe. Protože vím, jak bylo obtížné se dostat k nějakým materiálům, rozhodl jsem se napsat knížku. Jmenovala se Tajemství lukostřelby a popsal jsem tam základní věci týkající se jak techniky střelby, tak vybavení. Šlo o věci vyčtené ze zahraniční literatury, získané od jiných lukostřelců, ale také jsem si řadu věcí sám vyzkoušel. Po úspěchu tohoto díla jsem napsal další knihu, a to Lukostřelba od A do Z, která byla zaměřena na sportovní a kladkové luky. V posledních letech jsem napsal i knihu přímo věnovanou tradiční lukostřelbě s názvem Instinktivní lukostřelba. Jsem vlastně jediný spisovatel, který v historii České republiky napsal knihy k této tematice.

Co vás inspirovalo k výrobě luků?
Moje knížka Tajemství lukostřelby se shodou okolností dostala do USA, které jsou Mekkou lukostřelby. Překvapilo mě, když jsem dostal dopis od českého emigranta, který se tradiční lukostřelbě věnoval. Poté jsme si dlouho dopisovali. Psal o tradičních lucích a jejich výrobě. To on mě inspiroval k výrobě prvního jasanového luku. Jenže ten mi brzy nestačil. Chtěl jsem se posunout dál a začal jsem přemýšlet o kombinaci dřeva se sklolaminátem.

Kde jste sbíral zkušenosti?
Byla to cesta pokus omyl, protože technologie výroby byla v té době u nás naprosto neznámá věc a výrobci se o své dlouholeté zkušenosti neradi dělí. Prakticky deset let jsem v garáži dennodenně pronikal do tajemství výroby luků. Mé první nástroje byly obyčejná rašple, brusný papír a půjčená přímočará pilka.

A nakonec jste skončil s úředničinou a vydal se do podnikatelské nejistoty...
Když jsem z práce přišel domů, dělal jsem na lucích často až do půlnoci. To bylo dlouhodobě neúnosné. Navíc na radnici byl tlak, abych odešel. Proto jsem se rozhodl to udělat a věnovat se lukům naplno.

A uspěl jste. Jak se vám to povedlo?
Jdu vlastní cestou. Mám pořád na mysli, že luk musí být kvalitní nejen střelecky, ale musí mít taky svůj design. Takže jsem vyvzoroval vlastní značku, která dosahuje v současnosti okolo 50 modelů.

Můžete popsat výrobu luku?
Používám sklolaminát, čínský bambus, exotická tvrdá a těžká dřeva a profesionální pryskyřice, které se používají v leteckém průmyslu. V lisovací formě se jednotlivé vrstvy zatíží a za teploty 80 stupňů Celsia se dávají na dvě hodiny péct. Tím se všechny vrstvy dokonale propojí. Poté nastupuje samotné formování profilu luku a úchopové části.

Nezbytnou součástí luku je tětiva. Jaké používáte materiály?
K výrobě tětiv používám syntetická vlákna dovezená ze Spojených států. Jsou speciální a voskovaná, mají podle typu téměř nulovou průtažnost. Pro správou funkci luku je kvalitní tětiva nesmírně důležitá. Na luk nelze dát obyčejný materiál, který se protahuje, protože tak luk ztrácí svou energii, kterou přenáší do šípu. K vláknům z Ameriky se váže jedna zajímavost. Američané zakázali vyvážet tato vlákna do arabských států. Arabové z nich totiž nechávali plést neprůstřelné vesty, protože se na ně díky výjimečným vlastnostem výborně hodí.

A co šípy?
Šíp si musí s lukem rozumět. Po výstřelu se totiž vrtí a plave jako had. Pokud není v souladu s lukem, může být oscilace příliš velká a šíp bude hodně plavat. Tím se ztrácí přesnost. Pokud bude šíp správně vybrán a sladěn s lukem, bude to plavání plynulé v malé oscilaci, což má vliv na přesnost zásahů. Na výrobu šípů používám smrk nebo skandinávskou borovici. Kormidla šípu, která stabilizují let, jsou pro tradiční šípy z krocaních per, ale mohou se použít pouze tři určená brka z křídla. Peří dovážím rovněž z Ameriky, kde je spotřeba krocanů obrovská a peří tam umí upravit.

K jakému typu střelby jsou vůbec vaše luky určené?
Hlavně pro zájmovou lukostřelbu. Ať již střelbu na terč, tak na sportovní střelbu imitující lov, kdy se střílí na figuríny zvířat. V zemích, kde je povolen lov lukem, například ve Francii nebo Maďarsku, mohou sloužit i k lovu.

Jak vidíte budoucnost?
Optimisticky. Začal jsem stavět v průmyslové zóně novou výrobní halu, kde chci sjednotit a rozšířit výrobu. Chci navíc vybudovat tréninkové zázemí. Počítám zhruba s šesti až deseti plně kvalifikovanými zaměstnanci jak do výroby, tak pro doprovodné aktivity. Co se týká výroby, vidím další prostor hlavně v USA. Vedle nového provozu tak pracuji i na obnovení tamní proslulé značky a kolekci pro tamní trh.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.