Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Firma spojila klasiku s elektronikou, vyrábí „flashinety“ 21. století

  5:54aktualizováno  5:54
Flašinety, které proslavili váleční invalidé po první světové válce, vyráběly generace řemeslníků. Dnes je ovšem v Česku umí jen olomoucká firma Organ Service. Útrobám jejího hudebního automatu však dominuje elektronika s digitální flash pamětí. Nicméně stále platí, že bez kliky si na něj nezahrajete.

Na první pohled vypadá stejně jako ten ze starých zažloutlých fotek nebo ze slavné české pohádky Tři veteráni. Jeho skříň je dřevěná, točí se na něj klikou… Zásadní rozdíl mezi původním flašinetem a tím novodobým od olomoucké společnosti Organ Service Ivo Roháče a Jana Juráně, která jako jediná v Česku tyto hudební automaty vyrábí, je uvnitř.

Například píšťaly byste ve flašinetech, nebo přesněji „flashinetech“ olomoucké manufaktury hledali marně. Nahradily je reproduktory.

„Zvuk tím ale nijak neutrpěl a flašinet je díky tomu mnohem lehčí. Kdo by se dnes tahal se čtyřicetikilovou skříní,“ krčí rameny Ivo Roháč.

Obor výroba flašinetů se asi na školách nevyučuje…
Ivo Roháč: To určitě ne. Já jsem varhanář, kolega se zabývá vývojem elektroniky. Dali jsme se dohromady asi před dvaceti lety, když jsem hledal někoho, kdo by mi dodával elektroniku do varhan.
Jan Juráň: Já to jen doplním, že se v elektronice specializuji na zpracování zvuku a že k varhanám mám vztah, v mládí jsem se na ně učil a dodnes na ně hraji.

Elektronika do varhan?
JJ: Elektronika se ve varhanách objevuje již od třicátých let minulého století a nahrazuje, nebo doplňuje mechanické či pneumatické systémy ovládání. Nám se před lety podařilo vyvinout centrální dotykový panel, na kterém má varhaník všechny pomocné funkce přehledně na jednom místě. Nemusí složitě ovládat desítky nepřehledných tlačítek, kontrolek a táhel. Panel také umožnil hru nahrávat. V roce 1999 jsme si ho nechali patentovat a dodnes patří ke světové špičce.

Kde jste před 16 lety sehnali dotykový display, to už existoval?
JJ: Narazil jsem na něj na jedné výstavě. Tehdy se dával do letadel, do tanků a také se používal v důlních strojích. My jsme potřebovali něco, co vydrží fungovat stejně jako celé varhany třeba šedesát let, což běžná spotřební elektronika nesplňuje. Takže jsme vycházeli ze zařízení, která se používala v dolech, tedy v prašném prostředí s častými otřesy.
IR: Honzovi se tehdy taky podařilo sehnat horkou světovou novinku flash paměti. Když jsme je v USA kupovali, prověřovali si nás, jestli nepodnikáme ve zbrojním průmyslu, jestli se je nechystáme dávat do raket. Dokonce jsme se museli zavázat, že je neprodáme do Ruska nebo do Iráku.

Flašinety pro 21. století

Pojďme k flašinetům. Proč jste se rozhodli je vyrábět?
IR: Mě hudební automaty bavily vždycky a doposud se věnujeme jejich restaurování. Tak jsme si v roce 1999 řekli, že zkusíme postavit flašinet. Ale jinak. S elektrickým pohonem a především s digitálním samplingem, což do té doby ve světě nikdo nedělal a zřejmě dodnes ani nedělá. Rozdíl mezi klasickým a digitálním flašinetem je podobný jako mezi analogovým a digitálním fotoaparátem.

Jinak řečeno, váš flašinet tedy umí zahrát mnohem víc písní než původní...
IR: Ano. V době svého největšího boomu, což bylo po první světové válce, flašinety uměly zahrát pět až osm melodií. Byly natlučené na dřevěném válci, který se otáčel, a hřebíky na něm zjednodušeně řečeno dávaly povely píšťalám, kdy má která zahrát. Hřebíky později nahradily perforované papírové pásky. My jsme šli úplně jiným směrem. V našich automatech je místo válců čip nebo paměťová karta, na které můžete mít třeba tisíc melodií, přičemž jejich notový zápis je uložen digitálně ve formátu MIDI.

K flašinetu neodmyslitelně patří klika, je u těch digitálních vůbec k něčemu?
JJ: Je, protože nám šlo o to, aby se těm původním podobaly co nejvíc. I u digitálních flašinetů proto platí, že jak rychle točíte klikou, tak rychle se píseň přehrává, tedy zapínají jednotlivé tóny. Tempo tedy stále ovládá člověk. Někteří nás podezřívali, že máme ve flašinetu mp3 přehrávač nebo podobné zařízení, které hraje audio záznam do reproduktorů. Tak to udělat nelze, rychlost melodie by nebyla závislá na tom, jak rychle klikou točíte. Aby vše znělo autenticky, zvuk nabíhá postupně, když začínáte točit, a také postupně utichá, když přestáváte.
IR: Ty reproduktory ale v našich flašinetech jsou. Ovšem ani lidé s hudebním sluchem nepoznají, že v nich nepískají píšťaly. A my jsme díky tomu docílili toho, že naše nejmenší flašinety váží kolem dvou kilogramů, původní měly až čtyřicet kilo. Kdo by se dnes tahal s tak těžkou skříní. Elektronika má ale i další výhody. Flašinet lze díky ní ladit a taky transponovat. Když písničku nevyzpíváte, můžete si ji dát o šest půltónů níž a naopak. Velmi ceněná je i regulace hlasitosti. Pokud někomu hrajete na plné pecky pod oknem, je to docela otrava. Třeba ve Vídni můžete skoro všude flašinetovat bez poplatku, na jednom místě se ale, to platí i pro hudební nástroje, smí hrát maximálně dvacet minut, pak se musíte posunout o osmdesát metrů dál.

Jaké melodie v digitálních flašinetech letí?
JJ: Samozřejmě lidovky, flašinetářský žánr, melodie k tanci, koledy, klasika, ale i moderní hudba včetně rocku a jazzu. Záleží především na tom, k čemu flašinet zákazníkovi slouží. Každopádně od nás flašinet odchází s 92 skladbami. Další, včetně těch, které si člověk složí sám, si zákazníci mohou do paměti přístroje takřka neomezeně přidávat podle vlastní vůle.

Vašimi zákazníky jsou...?
JJ: Sběratelé, cirkusy, divadla a lidé, kteří si jimi vydělávají na ulici na živobytí.

Je o skříňky s klikou zájem?
IR: Pokud by se daly prodávat v řádu tisíců kusů, dělali by je Číňani. My bychom se uživili čistě výrobou flašinetů, tedy kdybychom pracovali jenom na nich, tak čtyři roky. Důvody, proč to neděláme, jsou dva. Jednak bychom zahltili evropský trh, což nechceme, a dále proto, že prioritní je pro mě restaurování varhan a hudebních automatů (flašinety, pianoly, orchestriony). Zakázky na ně mám do roku 2018. Takže flašinety bereme jen jako doplněk. Za rok jich vyrobíme tak patnáct. Protože se nevyplatí je dělat po kusech, vyrábíme je v sériích, až se nashromáždí potřebný počet zájemců. To většinou trvá rok, takže se u nás musí počítat s čekací dobou.

Jak se o vás zákazníci dozvědí?
IR: Do reklamy neinvestujeme, lidé si o nás řeknou mezi sebou, což bohatě stačí. Naši výrobu flašinetů de facto odstartovali politici. V roce 2007 jsme začali dělat první série, zjišťovali, zda o flašinety bude zájem. A najednou si jich hned 15 objednala jedna nejmenovaná politická strana pro předvolební kampaň.

Ještě jsem se nezeptal na cenu...
IR: Ceny nejmenších našich flašinetů začínají na 37 tisících korunách. Nejdražší, které ale mají i pohyblivé figurky, končí na nějakých 65 tisících. Pro srovnání flašinety s původní technologií, které ve světě dělá několik málo výrobců, stojí od 90 do 350 tisíc korun.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.