Lenka Glosová se před lety kvůli vnučkám vrhla na výrobu čokolády. K získání...

Lenka Glosová se před lety kvůli vnučkám vrhla na výrobu čokolády. K získání zkušeností potřebovala stovky pokusů, dnes ale prodává pestrou nabídku sladkostí. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Chtěla pro vnučky zdravé a kvalitní mlsání, tak začala vyrábět čokoládu

  • 2
Kolik podob může mít čokoláda a jak se vyhlášená pochoutka vyrábí, to vše se může člověk dozvědět v malém krámku na přerovském Horním náměstí. Už nápis Čokoládovna nade dveřmi prozrazuje, co návštěvníka uvnitř čeká. Co už vidět není, jsou roky experimentování při hledání receptur i výrobních postupů.

Ve vitrínách a na pultě jsou vyskládané tabulky čokolády, figurky různých tvarů nebo pralinky. Stěny zdobí retro obrázky s motivem kakaových bobů, hlavní suroviny pro výrobu zmíněných pochoutek. Královnou této říše je Lenka Glosová, která za své výrobky stačila za několik málo let nasbírat celou řadu ocenění.

Co bylo impulzem k tomu, abyste se pustila do výroby čokolád?
Zlomem bylo před lety narození mých dvou vnuček. Byla jsem v invalidním důchodu po operaci a to mi dalo nový impulz. Začala jsem přemýšlet, co mohu udělat pro to, aby mé vnučky mohly mlsat co nejzdravější a nejkvalitnější věci. Zároveň jsem chtěla dělat něco, co by mne opravdu bavilo. Pečení dortů nebo muffinů mne moc nelákalo, ale čokoláda mi přišla taková vznešenější, tak jsem se pustila do její výroby.

Co myslíte zdravějším a kvalitnějším mlsáním?
Dnes výrobci čokolád prakticky do všeho dávají ztužené tuky. Aby se taková čokoláda dala jíst a dětem chutnala, musí se pak přesladit cukrem. Výsledkem takových potravin jsou hyperaktivní děti, a to jsem nechtěla. Sama si dobře pamatuji, jak chutnal jeden nejmenovaný druh čokoládových tyčinek v dobách mého dětství ve srovnání s dneškem. Po zkušenostech, které teď mám, poznám, že přísady, které se dávají dnes, tam kdysi nebyly. I když na obal napíšou, že používají stejnou recepturu už například od roku 1937, složení výrobku prozradí, že tomu tak není. Některé suroviny se totiž tehdy ještě nepoužívaly.

Čokoláda z Přerova

Jak jste hledala správný recept na výrobu čokolády?
Bylo to velmi složité. Trvalo to prakticky několik let a stálo mne to stovky pokusů. I když jsem si sehnala kvalitní čokolády, které měly být pro tento účel vhodné, nebylo možné ji vytemperovat. Výsledná hmota se sice dala použít na potření dortu nebo lineckého pečiva, ale nešlo z ní do formiček udělat pralinky nebo čokoládové tabulky. Nepomohly ani rady z internetových fór, nakonec jsem si musela recept upravit a vyšlo to. Po dvou a půl letech jsem se nakonec dopracovala k tomu, že dokážu vytemperovat každou čokoládu.

Tím pokusy skončily?
Ne, na řadě byly náplně do pralinek. Dají se koupit náplně do belgických pralinek, které si pak sami můžete dochutit. Jenže i ty se vyrábějí ze ztužených tuků, aby v obchodech vydržely rok i déle. To jsme nechtěli, stejně tak nebyl náš cíl ani vystačit si s jednoduchými náplněmi, jako jsou samotné oříšky. Proto jsme začali vymýšlet vlastní náplně z čerstvých surovin, ze smetany a z kvalitní čokolády. Mají pouze jednu nevýhodu, kratší trvanlivost. Musí se sníst zhruba do měsíce.

Jaké další věci jsou potřeba k výrobě čokolády či pralinek?
Velmi důležité jsou formy, ty jsou ale poměrně drahé. Proto jsem se je snažila postupně střádat už v době, kdy jsem dělala pokusy s výrobou čokolády. Vždy jsem si na Vánoce nebo na narozeniny přála nějakou formu na čokoládu. Většinou nejsou velké, do každé se vejde tak dvanáct pralinek, a šlo i o to, aby byly pestré. Dnes přes internet kupuji i historické formy, s jakými se dnes lidé jinde nesetkají. Mám například i jednu dvě stě let starou. Je to opět velmi drahé, ale lidé mohou říct, že si u nás koupili něco opravdu originálního.

Jak široký je po těch letech sortiment vámi vyráběných sladkostí?
V současnosti nabízíme na padesát druhů pralinek a k tomu různé druhy tabulkových čokolád. Zákazníci například díky krabičkám se čtyřmi druhy vzorků mohou porovnat rozdíly v chuti různých druhů čokolády. Máme už i takzvané single origin čokolády, na které jsou použity kakaové boby z jediné plantáže. Složení půdy, ve které kakaovník roste, totiž ovlivňuje i chuť jeho plodů, takže z každého místa je prakticky jedinečná, i když se třeba jedná o stejnou odrůdu. Přibyly také čokolády s různými certifikáty jako rainforest, tedy původem z deštného pralesa, fair trade nebo bio.

Když člověk přijde do vašeho obchodu, vidí i pestrobarevné nebo zlacené figurky, které na první pohled čokoládu příliš nepřipomínají.
Děláme i ručně malované čokolády. Většinou je barvím sama. Zajímavostí jsou i složité formy, například betlém nebo kurník s kuřaty, kde se jednotlivé postavičky barví podle skutečnosti.

Všechna vaše produkce skončí u místních zákazníků, nebo jezdí i přespolní?
Většinu tvoří lidé z Přerova, ale už se o nás ví, takže jezdí i zákazníci z Olomouce, Hranic a dalších měst. Občas přijede někdo z Prahy nebo sem zavítají turisté, když navštíví Horní náměstí a všimnou si našeho obchůdku. Lidé si začínají na kvalitu zvykat, i když si za ni musí připlatit. Nejčastěji k nám chodí mladá generace nebo děti, které se sem poprvé dostaly se školou, když byly na návštěvě vedle v muzeu, a pak přivedly i rodiče. Pak jsou to lidé produktivního věku, kteří hledají nějaký zajímavý dárek, ale i starší lidé. Jednou ze stálých zákaznic je seniorka, která si kdysi pravidelně kupovala v supermarketu dvě tabulky čokolády týdně. Pak se ale rozhodla, že si bude kupovat raději tu naši. Radši si koupí jednu čokoládu za dva týdny, ale kvalitní. Nebo přijde malý kluk, na pult vyskládá našetřené peníze a za pár dní se vrátí poděkovat, že to bylo dobré. Takové věci mne pohánějí, abych to dělala dále.

A vyplatí se výroba čokolády?
Zatím se nám to moc nevrací. Pomáhá mi dcera a té pravidelně slibuji, že příští měsíc už snad zbydou peníze i na výplatu. Většinou je ale musím dát na nové vybavení a další věci. Práce mne baví, ale kdybych byla mladá a měla před sebou celý život, nejsem si jistá, jestli bych to vydržela dělat. Navíc poté, co naše čokoládovna získala několik ocenění kvality a certifikát regionálního výrobku, se u nás začaly pravidelně objevovat i kontroly z různých úřadů. Místo toho, abych vymýšlela nové recepty, sedím dlouho do noci u počítače a studuji legislativu. Kontrola vám sice řekne, že máte třeba špatně štítek, ale už vám neporadí, jak to udělat správně. Všechno si člověk musí zjistit sám.

Chod Čokoládovny tedy stíháte jen sama s dcerou?
Ano, ale teď hledáme dalšího člověka, který by nám pomohl, protože práce je hodně. Začínám ráno v osm a končím někdy ve dvě v noci. Většinou teď čokoládu a pralinky vyrábí dcera, já jsem v obchodě, kde dopoledne, když je méně zákazníků, stíhám čokolády malovat. Kromě toho vyrábím i krabičky, které jsme si samy navrhly, ať jsou přesně podle našich představ. A opět jsou tu starosti a práce s legislativou, kvůli kterým teď nemáme čas zavádět nové výrobky. Lidé by chtěli například ovoce obalované v čokoládě, na to jsou ale jiné výrobní postupy, které musíme vyzkoušet. Stejně tak nejsou v prodeji některé novinky, protože nemáme čas, abychom splnili všechny potřebné úřední podmínky.