Dnešní kola jsou kozy, nejezdím na nich, říká sběratel starých bicyklů

  • 1
Kdyby Josef Drábek snesl svoji sbírku z půdy, mohl by pozvat na projížďku na historických kolech více než 250 lidí. Většinu jich zachránil před sešrotováním, jde přitom i o takové skvosty jako bicykl s kardanem místo řetězu, kola z motaných trubek či se světlomety v podobě karbidových nebo petrolejových lamp.

Vy asi musíte mít velké dilema, když si chcete někam vyrazit na kole. Které na projížďku vzít…
Ani ne. Na takové ty každodenní cesty třeba do práce si beru první kolo, které jsem dostal jako kluk. To ale není historický bicykl, je z nějakých sedmdesátých let. Když se chci projet na veteránovi, což jsou pro mě kola vyrobená do roku 1945, sáhnu většinou po Attilovi, což je kolo zhotovené v roce 1908 v tehdejší rakousko-uherské monarchii. Je mým nejoblíbenějším. Nejenže je krásné na pohled, ale také lehce jede. I díky tomu jsem na něm vyhrál pár závodů veteránů.

Řekl jste, že po Attilovi sáhnete většinou. Takže „větráte“ i další kusy?
Občas si snesu i jiné kolo a projedu ho. Že bych ale točil všechny, to ne. Vyjet však může kterékoli, všechna pravidelně hustím.

Jak dlouho vám to trvá?
Je to práce na několik dní. Někdy se protáhne, protože sem tam je potřeba některou duši zalepit.

Jak ještě svou sbírku udržujete?
Každé kolo prošlo mýma rukama, rozebral jsem je do šroubku, očistil, omyl v naftě, promazal a zase složil. Kolik hodin mi to dohromady zabralo, nevím, neměřil jsem si to. Díky tomu však znám své bicykly do detailu. A taky jsem se při té práci přesvědčil o tom, jak poctivě jsou stará kola vyrobená a jak si jich lidé dřív vážili, jak je ošetřovali. A přišel jsem i na nějaké neobvyklé věci, našel jsem třeba v trubkách kol vyrobených za císaře Franze Josefa klasy žita. Asi si je tam dali pro štěstí.

Sbírka historických kol

Co vše máte ve sbírce?
Nejstarší kousek, který mám, byl vyroben v roce 1895. Jedná se o kolo typu bezpečník, který se začal vyrábět po vysokých bicyklech. Mám i bicykl s dřevěnými ráfky, na kterých jsou galusky, což je neuvěřitelné. Pochází z USA, k nám se dostalo zřejmě před první světovou válkou. K zajímavostem určitě patří také německý bicykl Durkupp, který má místo řetězu kardan, a taky kola z Anglie s motanými trubkami, bicykly s předními vidlicemi odpruženými listovými péry, kola s karbidovými a petrolejovými lampami, Esku s ukazateli směru, a tak bych mohl pokračovat dlouho.

Zmínil jste USA, Německo a Anglii. Máte i jiný export ve sbírce?
Ještě mám bicykly z Francie a ze Švýcarska. Osobně mám ale nejraději kola, jež vyráběli soukromníci u nás, protože nešlo o sériovou výrobu, ale o kusovky, které jsou vzácnější. Lidé by se divili, kolik malých dílen kola kdysi vyrábělo.

A co stroj z východu, takzvaná Ukrajina?
Tak tu nemám, protože to byla fušersky vyrobená kola. Takové bicykly mě nezajímají. Proto taky nejezdím ani na současných kolech. Nejhorší jsou ty z hypermarketů, to jsou kozy, které nic nevydrží. Je to samá umělá hmota, všechno je měkké jak bláto. Historické bicykly se vyráběly z nesrovnatelně kvalitnějších materiálů, najdete na nich i díly z bronzu.

Co jiného na veteránech s pedály obdivujete?
Především jak lehce jedou. Člověk, který si to nevyzkoušel, by to do nich asi neřekl. A samozřejmě tu nádhernou práci, detaily, zdobení talířů, zvonků, vidlic. Zážitkem pro oko je i samotný štítek kola.

Kdy jste historickým bicyklům propadl?
Už jako kluk, kdy jsem obdivoval staré kolo dědy Navrátila z Moravičan, které vypadalo úžasně a na rozdíl od toho mého nikdy nevrzalo. Proto jsem si jednoho dne pořídil kolo Ages Prostějov, J. a V. Grumlík. To byl můj první veterán, který to všechno před nějakými 40 lety začal. Když říkám to všechno, nemyslím tím jen sbírku kol, ale i dílů. Mám zhruba 500 rámů, stejný počet světlometů, tisícovku dynam a štítků, na 200 převodníků a sedmnáct bedýnek zvonků, z nichž mnohé jsou mosazné a s logy. Odrazky a pedály jsem nepočítal. Už bych z toho mohl udělat muzeum, nemám na něj ale místo.

Kde jste všechny ty věci sehnal?
Hlavně ve šrotech. Největší žně jsem měl po povodních, kdy lidé uklízeli a zbavovali se starých věcí, a taky když přišly první horáky. To byly šroty plné starých kol. A já je zachraňoval před sešrotováním. Ta doba je už ale pryč, letos jsem ve šrotech nenarazil na nic použitelného. Dalším zdrojem mé sbírky jsou burzy. Ani tam už ale nenakupuju tolik jako dřív, protože všechno hrozně podražilo. Na časy, kdy jsem přijel s deseti tisíci a nákup jsem nemohl odvést domů, už můžu jen vzpomínat. Dnes lidé chtějí třeba jen za převodník Tatra 800 korun.

Na hodnotě tím ale jistě získala i vaše sbírka. Na kolik odhadujete její cenu?
Nepídím se po tom, kolik bych za ni dostal. Nezbavil bych se jediného kola, protože je mám všechny rád.

Takže před obchodem nebo u hospody byste kolo asi nenechal stát.
Bez dozoru bych žádné kolo nenechal ani minutu.

Existuje vůbec nějaký bicykl, který nemáte a toužíte po něm?
Chtěl bych vysoký bicykl, respektive jeho originál. Ten mi dnes už ale nikdo neprodá. Proto jsem si pořídil repliku.