Na prvních publikacích knižního nakladatelství Infoa podnikatele Stanislava Sojáka z Dubicka pracovali učitelé z obce a jejího okolí. Gramatické příručky, které tvoří jádro sortimentu firmy, její zakladatel a majitel vozil začátkem devadesátých let vlakem do Prahy ve velké sportovní tašce a absolvoval s ní túry po knihkupectvích.
Dnes Infoa prodává jazykové publikace i v zahraničí a nakupuje licence na knihy třeba u Oxford University Press. Malé obci na Šumpersku se zhruba tisícovkou obyvatel nakladatel přesto zůstal věrný. „O tom, že bych firmu přestěhoval třeba do Prahy, jsem nikdy neuvažoval,“ usmál se Soják.
Jak vás vůbec napadlo založit nakladatelství?
Dostal jsem se k tomu náhodou. Po studiích ekonomie v Praze jsem se vrátil domů do Dubicka a začal pracovat v družstvu ve vedlejší obci. K tomu jsem se po večerech učil angličtinu. Tehdy byl o jazyky velký zájem, spousta lidí chtěla cestovat a dorozumět se. Při kurzech jsem si všiml, že lidé hodně zapomínají tvary nepravidelných sloves, jednotlivé časy, podmiňovací způsob a musejí se kvůli tomu vracet do dřívějších lekcí, listovat učebnicí. Tak jsem sestavil takovou příručku, shrnutí toho jen z gramatiky, které jsem dal do tabulek, v nichž člověk najde požadovaný tvar v několika vteřinách. První vydání příručky mělo náklad pět tisíc kusů. Díky hladu po výuce angličtiny a nedostatku učebnic bylo obratem rozebrané.
To byl odrazový můstek ve vašem podnikání?
Ne. Ten přišel až po druhém vydání, které vyšlo nákladem deset tisíc kusů. Z tohoto vydání jsem poslal do všech českých škol jeden vzorek. Odezva byla obrovská, školy nám zajistily velký odbyt. Postupem času jsme té příručky prodali statisíce.
U ní jste ale nezůstal...
Po angličtině jsme vytvořili na stejném principu příručku pro další hlavní jazyky. Vznikla celá edice, která nás živila v 90. letech.
Příručky v dalších jazycích zpracoval kdo?
Učitelé z regionu, které jsem oslovil. O ilustrace se zase postarali místní umělci. Sazba a to ostatní bylo na mně. Nezapomenu třeba na korektury. Tehdy ještě e-mail neexistoval, s každou korekturou jsem musel osobně do Olomouce. Ze začátku, když jsem neměl auto, to pro mě znamenalo jet na kole na zastávku Lukavice, nasednout na vlak a v Olomouci jít pěšky do tiskárny.
Jak se vám podařilo dostat se na pulty knihkupectví?
Nejspolehlivější bylo knihkupce obejít, ukázat jim, co děláme, protože nás zpočátku nikdo neznal. Naši nabídku jsem vozil vlakem do Prahy ve velké sportovní tašce a absolvoval s ní túry po knihkupectvích. Pamatuju se například, jak nás pan Kanzelsberger vítal na Václaváku u jednoho ze svých prvních obchodů se šroubovákem v ruce. Spravoval právě zámek u dveří. No a dnes je to velký byznysmen, který má přes pět desítek obchodů.
Také Infoa se posunula výrazně dál.
Ano. Příručky jsme začali vydávat v jazykových mutacích pro trh Polska, Slovenska a Maďarska. Postupně jsme se také pouštěli do větších publikací. Kolem roku 2000 například vznikla úspěšná řada s názvem Za 30 dní, která vyšla pro všechny hlavní jazyky. Zároveň jsme začali vydávat kapesní konverzace a pro studenty jazykovou edici Otázky a odpovědi. To byly hlavní nosné edice, které nám pomohly navýšit náš podíl na trhu. Posunuli jsme se i v tom, že díky internetu spolupracujeme s překladateli z celé republiky a s autory ze zahraničí. Také vydáváme tituly v licencích, které nakupujeme od renomovaných nakladatelství, jako jsou Oxford University Press, Usborne, Langenscheidt nebo Larousse.
Co jste například vydali v licenci?
Třeba část naší zrcadlové četby vznikla z originálů, které jsme koupili od Oxfordu a Usborne. V licenci vydáváme i část dětské literatury. Na ni jsme se začali více zaměřovat kvůli krizi, která zamávala s českým knižním trhem. Někteří nakladatelé a knihkupci museli skončit. I nám klesl obrat, a to mimo jiné kvůli výpadku tržeb ze škol. Díky krizi jsem pochopil, že jazyky nás nebudou živit věčně, že je potřeba mít širší portfolio. O dětské knihy je docela slušný zájem. Některé už tiskneme v koedici se zahraničními nakladateli v Číně.
Jak vás zasáhly e-knihy a internet, respektive on-line slovníky, překladače na něm?
Elektronická média se nakladatelů samozřejmě negativně dotkla. Ovšem černé scénáře, že klasické knihy téměř vymizí, se nenaplnily a troufnu si říct, že se ani nenaplní. Naší výhodou je ale to, že na čtečky si lidé stahují především beletrii, kterou téměř neděláme. My se ale elektronickým médiím nebráníme. Zanedlouho budeme uvádět na trh první interaktivní dětskou knihu pro mobilní telefony a tablety. Aplikaci máme zaregistrovanou u Apple a Googlu.
Název Dubicko tyto firmy zřejmě slyšely poprvé. Nekomplikuje vám podnikání, že sídlíte v obci se zhruba tisícovkou obyvatel?
U nás je to trošku rarita, ve světě ale ne. Tam jsou kanceláře za městy běžně, takže jsme asi předběhli dobu. Ale k té otázce. Nijak nám to podnikání nekomplikuje, protože za zákazníky jezdíme my, nikoliv oni k nám. Nikdy jsem neuvažoval, že bych firmu přesunul třeba do Prahy. Pocházím z Dubicka, vyhovujeme mi, když si můžu po práci zaskočit do lesa za domem a vyčistit si tam hlavu.
Ještě jsem se nezeptal, kolik knih ročně vydáváte a kolik máte zaměstnanců?
Ročně vydáváme 30 až 40 titulů v celkovém nákladu zhruba 200 až 250 tisíc kusů. Zaměstnanců máme patnáct, čtyři z nich pracují v redakci a mají na starosti sazbu a grafiku. Další pracují ve skladu, v expedici, na obchodním oddělení a také jako naši obchodní zástupci. Když už jsme u obchodů. Poměrně slušnou část literatury prodáváme přes náš e-shop. V běžných měsících se podílí na tržbách 15 až 20 procenty, při akcích až 30 procenty.
Podle čeho tituly vybíráte?
Podle zkušeností a citu. Nejsem ale neomylný, jako každému nakladateli se mi už stalo, že jsem sáhl vedle.
Jak to vůbec nyní vypadá na českém knižním trhu?
Trhu dominují tři velké sítě knihkupců, z nichž každý má několik desítek obchodů. Dále tu jsou dvě dominantní distribuční sítě, které mají výhradní právo na zásobování všech marketových sítí. Nezávislých knihkupců je už jen málo, fungují zejména na malých městech. My dále spolupracujeme i se školami.
Co myslíte, jak by v dnešní konkurenci obstála na trhu vaše první angličtina v tabulkách?
Nemusím tipovat. Tu příručku stále prodáváme. Od původní se liší jen tím, že je na papíru vyšší gramáže.
