Rudolf Potsch (v šedém saku) jako jedna z legend brněnské Komety

Rudolf Potsch (v šedém saku) jako jedna z legend brněnské Komety | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Byli tu kluci, kteří chtěli něco dokázat, vzpomíná trenér Potsch

  • 0
Bylo ironií osudu, že v roce 1990 postoupila Mora do nejvyšší soutěže na úkor Zetoru, nebo chcete-li Komety Brno. Olomouci totiž vládla brněnská klika v čele s trenérem Rudolfem Potschem, který jako hráč získal s Kometou devět titulů.

Letos bude slavit legenda československého hokeje 76 let, na svůj trenérský úspěch v podobě postupu s Morou do 1. ligy vzpomíná dodnes.

"Tehdy se v Olomouci vytvořil dobrý manažerský tým. Tajemníkem byl Jára Přecechtěl, tedy brněnský brankář Komety. Se mnou trénoval Josef Sršeň, další bývalý hráč Komety. A Dopravní stavby Olomouc nám vytvořily dobré podmínky k tréninku," noří se do vzpomínek.

Takže Brňáci táhli Olomouc do extraligy?
No, hlavně ten manažerský tým a z hráčů tam byl ještě další Brňák Nejtek, který výborně chytal. Z hráčů vzpomínám ještě na Venkrbce, který byl z Ostravy nebo Kamila Přecechtěla. A na rozbruslení měli povolené brát s sebou syny Hudler a Broš. Také Jirka Dopita začínal, tehdy jsme ho vytáhli z dorostu. Hrál házenou, kterou jsme mu zakazovali, aby se nezranil, a získával první ostruhy. Už tenkrát měl výbornou postavu, všechny atletické parametry a bylo těžké ho odstavit od kotouče. Postupně se vypracoval, zazlívám mu jen, že v NHL víc nebojoval, aby se prosadil. Věřil jsem, že tam uspěje.

Jak jste jako Brňák snášel, že jste Kometě doma naložili pět k nule?
Tehdy byla v Brně spousta trenérů, takže místo pro všechny bývalé hráče nebylo. Pro mě to byla práce jako každá jiná. Přišel jsem z Ingstavu Brno, kde jsem jako trenér začínal a v Olomouci jsem zažil výborné tréninkové podmínky. Hned vedle stadionu bylo koupaliště, kde jsme mohli regenerovat nebo dělat tréninky ve vodě.

Hned po vašem příchodu v sezoně 1988/1989 měla Olomouc šanci postoupit, ale o bod to nevyšlo.
V Olomouci se usilovalo o postup několik let a s tím jsem tam také šel, že postoupíme do první ligy. Jenom pobývání v první národní nemělo smysl.

Jaký jste tu tehdy našel tým?
To byli kluci, kteří chtěli něco dokázat, a jedině takové mužstvo může postoupit. Neměli jsme jako trenéři takovou zásluhu, ale oni si to vytvořili mezi sebou. Samozřejmě trenér je musí usměrňovat, ale moc velká práce to nebyla. Kluci táhli za jeden provaz a měli zájem. Byli jsme kolektiv bez velkých hvězd, vyrovnaný tým. Možná proto jsme postoupili. Hráli jeden za druhého. Tenkrát se říkalo, že po postupu hned spadneme a nemá to význam. Že jsou diváci spokojení, když se vyhrává v první národní, a v nejvyšší by se pořád prohrávalo.

To se ale nepotvrdilo, Olomouc se po postupu v dalších letech bez potíží udržela.
To už jsem tam ale nebyl, po postupu do ligy jsem odešel do Německa.

Jste rád, že se obnovila myšlenka širší baráže, jako jste ji zažil i vy?
Je to správné. Přece nemohou hrát první ligu bez možnosti postupu. Extraligové týmy si chtějí místa hlídat, ale první liga by ztratila význam. Vždyť i to je profesionální soutěž. Pro to, aby rostli noví mladí hráči, je tato soutěž s možností postupu nejlepší řešení.

Rudolf Potsch

Co byste přál Olomouci v té letošní baráži?
Samozřejmě postup.

To už letos moc nevypadá.
Ukazuje se, že extraligové týmy jsou zdatnější. Nedovedu to však objektivně posoudit. Nikdo ale není bez šance.

O extralize si ale přehled stále udržujete, že?
Na Kometu chodím pravidelně, my staří hráči jsme dostali vstupenky a máme na stadionu svou lóži. Také se jeden čtvrtek v měsíci sejdeme v Kometa klubu, zavzpomínáme a oslavíme kulatiny.

Letos vám Kometa moc radosti neudělala...
To mi ani neříkejte. Půlku sezony hráli velmi dobře, ale pak to skončilo. Takový pád jsem nezažil. Je to trestuhodné vůči divákům, protože takoví se v Evropě nenajdou.

Čím bychom to vzpomínání uzavřeli, pane trenére?
Chtěl bych poděkovat všem hráčům, kteří v Olomouci tehdy byli. My trenéři jsme se vezli na jejich odhodlání postoupit.