Martin Rak

Martin Rak | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Sigma a Mora spolu mohou přežít, ale musí se podělit o jeden balík

  • 0
Nenápadnou posilu získali olomoučtí hokejisté. Na ledě jim nepomůže, o to platnější chce být mimo něj. Marketingovým manažerem klubu se stal Martin Rak, který stejnou pozici zastával čtrnáct let ve fotbalové Sigmě. Z ní odešel před dvěma lety kvůli neshodám, teď bude působit jen pár metrů od Androva stadionu.

Pro čtyřicetiletého manažera, který byl pro spoustu fanoušků přesvědčeným sigmákem (a nepochybně jím stále je), jde o pikantní přestup. 

„Chci pomoct olomouckému hokeji. Zase zažívám to, co jsme zažívali na Sigmě, jsme na začátku. Tehdy to bylo od rána do noci, soboty, neděle a stejné je to i dnes, zase je to na úkor volného času, na úkor rodiny,“ vypráví čtyřicetiletý manažer. 

Stěžuje si? Kdepak. V očích mu svítí plamínky, zase je ve svém živlu. Rak vlezl podruhé do stejné řeky. Té sportovní. Diář plný schůzek s obchodními partnery, shání peníze, přemlouvá a užívá si to. Je zpátky v první linii, kterou k životu zjevně potřebuje. „Musíme nastavit řád. Na Sigmě mi to trvalo dvanáct let, ale teď už mám zkušenosti, které jsem tehdy neměl,“ vypráví zapáleně.

Před dvěma lety jste skončil v Sigmě a mluvil jste o únavě ze sportovního prostředí. Proč se do něj po dvou letech vracíte?
Ani jsem v to nedoufal. Když jsem skončil v Sigmě, měl jsem nabídky od Zbrojovky, od kluků ze Znojma, z Baníku jakýsi signál, ale chtěl jsem si od sportu odpočinout a o hokeji jsem vůbec nepřemýšlel. Je super jít se v sobotu místo na ligu podívat na krajský přebor Chválkovic nebo si na kole zajet se synem do Bělkovic, kde jsem hrával, ale emoce spojené tolik let s profesionálním sportem chybí. Když přišel signál od pana Dopity a po postupu do extraligy se rýsovala nová éra hokeje v Olomouci, říkal jsem si, proč ne. Nebudu zastírat, že jednání, komunikace s obchodními partnery, novináři a fanoušky mi chyběla. Emoce zápasu, kde je několik tisíc diváků, také. Zkusili jsme to, po roce to vyhodnotili jako úspěšné jednoroční působení a řekli jsme si, že na to navážeme.

Proč byla první rok spolupráce neoficiální, nebo spíše tajná?
Spolupráce určitě nebyla tajná, jen méně intenzivní. Měl jsem aktivity, kterým jsem se chtěl věnovat naplno - rekonstrukci bývalého hodolanského divadla (V Resortu Hodolany vzniká hotel, wellness, restaurace a kasino). Byla v první fázi a já neměl tolik času se hokeji věnovat. Věděl jsem, že bych seděl jedním zadkem na dvou židlích a bylo by to do očí bijící. Navíc to bylo čerstvé pro Sigmu i pro mě a nechtěl jsem, aby to vypadalo, že chci dokázat něco jinde a na úkor Sigmy. Že mě někde vykopli a vlezl jsem oknem do druhého stadionu - zimního. Dnes je jiná situace, rekonstrukce se blíží ke konci a mám již vybraný management.

Zjistil jste po roce, v čem se hokejové a fotbalové prostředí liší?
Je to nebe a dudy. Už na první pohled - krásně opravený Andrův stadion, i díky dotaci několika desítek milionů, a na druhé straně Plecharéna. Tady začínáme téměř od nuly. Když jsem do hokejového klubu přišel, neexistovala žádná ucelená marketingová strategie. Když jsem před čtrnácti lety začínal na Sigmě, měl jsem od Jirky Kubíčka základ, na kterém se dalo stavět. Tady nebylo nic, budujeme od základu všechno znovu. Za rok jsme udělali obrovský kus práce, hlavně Mario Cartelli (bývalý hráč a marketingový manažer HC Olomouc). Ano, měl jsem trochu pochybnosti, jak to s bývalými profisportovci je, že se jim moc do práce nechce. Ale před Mariem klobouk dolů, co se za rok v marketingu Mory vybudovalo. Je radost tu dnes pracovat. Loni jsme spolu stavěli základy, dnes děláme nástavbu.

Co je naopak v hokeji lepší?
Podpora fanoušků. Když jsme se zachránili se Sigmou, tak přišli jen ti nejvěrnější. Na Moře byl plný zimák. Nechápal jsem, co se slaví?!? Lidé přišli poděkovat, že se zachránili. V tom vidím obrovský potenciál hokeje. Až nechápu, čím ten rozdíl je.

Hladem po hokeji, který tu dlouhé roky nebyl?
Je to možné. Extraliga tu roky nebyla, může to být nováčkovská euforie, uvidíme tedy tu druhou sezonu. Ale co sleduji v první fázi předprodeje permanentek, tak eviduji stejný zájem jako v loňské sezoně. V tom vidím velké plus. Byl jsem také pozvaný panem Černohouzem (viceprezident Fan Clubu HC Olomouc) na fotbalový turnaj fanoušků a hokejistů. V Sigmě jsme ho s fanoušky také organizovali, ale když jsem teď přijel do Slavonína a viděl jsem tam stovky lidí... O něčem to svědčí a to nic proti fanouškům Sigmy, ale tohle je obrovské plus hokeje. Hlad po hokeji je větší, fanoušek fotbalu byl namlsaný, hrávali jsme víceméně pravidelně poháry, víceméně pravidelně tu hrál nároďák. A pak je tu ještě jedna výhoda.

Povídejte.
Druhé velké plus, co na Sigmě nikdy moc nefungovalo a já jsem s tím trochu bojoval, je zapojení bývalých hráčů do řízení klubu. Ať je to Jirka Dopita, nebo Milan Ministr, Mario Cartelli, Pepa Podlaha, jsou to všechno bývalí hráči a je to cítit. Jsem na zimáku každý den a je znát, že ti kluci k práci v klubu mají vztah, nejsou to žádní žoldáci, kteří to přišli dělat pro peníze. Jsou to kluci, kteří tu zakončili kariéru. To je plus, které na Sigmě chybělo.

Přemlouváte k podpoře hokeje i sponzory, kteří dříve dávali peníze do fotbalu?
Řeknu to takto. Snažím se k hokeji přivést co nejvíce obchodních partnerů či sponzorů. Obvolávám kamarády, obchodní partnery, se kterými jsem roky spolupracoval a hodně z nich jsem do Sigmy přivedl. Vím, že u nich mám dveře otevřené. Ale za ty dva roky, co nejsem na Sigmě, jsem poznal spoustu nových firem. Oslovuji všechny a předkládám jim marketingovou nabídku. Jak říká pan Miroslav Černošek, dnes neexistují reklamní peníze, jsou pouze vztahové peníze.

Jaká je tedy motivace sponzorů platit klubům?
Pro většinu firem reklama nemá smysl, ale chtějí se spojit s klubem. Někdo více a chce být například vidět na mantinelu, někdo méně a stačí mu být v seznamu obchodních partnerů. Rád jsem s lidmi komunikoval, dával je dohromady, aby i oni spolu udělali nějaký byznys a všichni byli spokojeni. Nikdy jsem za to nebral ani korunu provize, vždycky jsem chtěl, aby se to promítlo v reklamním plnění Sigmy. To je hlavní náplň i teď v Morávce.

Může se na chudé Hané bez velkých průmyslových koncernů uživit fotbalový i hokejový klub v nejvyšší soutěži?
Určitě, ale bez sponzorských peněz, podpory města a kraje to nepůjde. Rozumím tomu, že jsou jen jedny peníze, které se teď musí dělit. Velký rozdíl vidím v osobě Pepy Lébra (spolumajitel Sigmy Olomouc), který, jak jsem nedávno četl právě v MF DNES, říkal, jak sestupem ztratila Sigma patnáct milionů korun a on sáhl do kapsy a díru zalepil. Jirka Dopita není v roli miliardáře. Kdyby nedejbože taková díra vznikla u nás, musíme to nahradit jinými sponzorskými penězi. O to víc se musíme snažit. Ale zase je tady neskutečná persona celosvětového formátu - mistr světa, olympijský vítěz, hráč, který se vypracoval, vydřel si to a dostal se do nejlepší soutěže světa.

Je v kraji i nějaký dřímající sponzorský potenciál v podobě velkých firem, které do sportu zatím peníze nedávají?
Firem je tu hodně. Když jsem začínal na Sigmě a byl na srazu markeťáků v Praze, tak mě tam všichni litovali, že v Olomouci žádné firmy nejsou. Hoši, to není pravda, je tam spousta firem, jen to musím skládat jinak. Vy nad padesáti tisíci ohrnete nos, ale pro mě je to významný partner, říkal jsem jim. Neodmítli jsme ani malé zámečnictví, které nám dávalo deset tisíc, protože mělo ke klubu vztah. Skládal jsem to po malých částkách - a to je i cesta hokeje. Spoléhat, že se najde firma, která dá pět milionů? Třeba se najde, ale zatím ji nevidíme.

Není důvod vašeho angažování v olomouckém hokeji i ohlídání klíčového sponzorského vkladu vašeho zaměstnavatele Josefa Endla?
Určitě v tom je kus pravdy. Ano, svým způsobem je ten důvod mé pozice i ohlídat tyto peníze.

O jak vysokou částku jde?
V tuto chvíli probíhají jednání o nové smlouvě.

A přibližně?
Pozice generálního partnera není zadarmo. Jedná se o částku v řádech milionů korun.

Fanoušci také spekulují, že pan Endl má zájem o majetkový vstup do klubu. Je to pravda?
To je otázka na pana Endla.

Dá se srovnat, jak si marketingově stojí fotbal a hokej v Česku?
Hokej má větší možnosti, zápasů je daleko víc, vždyť v Synot lize je patnáct domácích utkání plus nějaká v poháru. Naopak stadion je na fotbale větší, reklamy se tam vleze víc. Dnes se to řeší pomocí LED technologií a i my budeme na zimním stadionu nově mít místo jednoho dva šestimetrové panely. Má to obrovské výhody, výroba reklamy nic nestojí a kapacita je neomezená. Hokej má výhodu i v mistrovství světa, jak jsme viděli. Česko nikdy nebude pořádat světový šampionát ve fotbale. V hokeji patříme ke světové velmoci, kdežto ve fotbale naše úroveň klesá. V lize hraje o titul pět šest mančaftů a ostatní bojují o záchranu. A druhá liga vstupuje do ročníku s patnácti mančafty, to nikdy nebylo. Je tam něco špatně.

Chystáte na letošní sezonu nějaké novinky?
Připravujeme retro dresy, zatím to ale nebudu víc specifikovat. Jedna z možností je, že si fanoušci navrhnou dresy týmu, jako jsme to už dělali na Sigmě. Tehdy přišla spousta návrhů, udělali jsme komisi a vyhodnocovali to přes noc. Tohle je jedna z variant i v Moře, rád bych do toho fanoušky zapojil, uvidíme, jak to časově zvládneme. Pak chystáme začátkem února společenský večer, tedy setkání hráčů, funkcionářů, obchodních partnerů, fanoušků a novinářů na jednom místě. Možnost, kdy se mohou všichni potkat a pozdravit se. Kdysi jsem to pořádal v Sigmě tři ročníky, na čtvrtý už jsem se nedostal…

Se Sigmou jste se loučil kvůli, cituji, „odlišnému názoru na řízení společnosti“. Jaký tedy je váš vztah k Sigmě dnes a je možnost, že se do ní někdy vrátíte?
Nedávno se mě na to ptal jeden kamarád, který je zároveň obchodním partnerem Sigmy a říkal, že věří, že se jednou vrátím. Začal jsem se smát a řekl mu, že v koutku duše taky věřím, ale nepřemýšlím o tom. Teď dělám naplno to, co dělám, a neohlížím se zpátky. Odchod byl pro mě těžký a srdce dlouho krvácelo. Už jsou to ale dva roky. Vždycky, když tam přijdu, tak se mi trochu rozklepou kolena, protože dvanáct let nesmažete.

Řekl byste, že dnes už jste fanoušek Mory?
Tím jsem byl vždycky, ale chodil jsem jen tak, jak mi to čas dovolil. Na hokej jsem přišel bez ohledu na soutěž nebo na to, s jakým hráli soupeřem. Morávce jsem vždycky fandil. Když se vyhrál titul, byl jsem zrovna po operaci, a vidím jako dnes, jak jsem s nohou v sádře ve fakultní nemocnici bouchal v jídelně berlemi do stolu. Jako markeťák na Sigmě jsem ale vnímal, že Morávka je pro mě konkurence a obával se toho, že se vrátí mezi elitu. Protože, jak jsme se už bavili, je tu jeden balík peněz a o ten se teď budeme dělit.

Do toho balíku tečou i peníze z veřejných rozpočtů. Je správné, že financují profesionální sport?
Je to složité. Na jedné straně vidím reprezentaci města, kraje i České republiky. A v Sigmě se nám to dařilo více než dobře, hrávali jsme pravidelně evropské poháry, hostili jsme zápasy nároďáku. Za tuto reprezentaci by podpora měla být. Rozumím i názoru, že jsou to přece soukromé firmy, takže na prvním místě se musí postarat samy. Když město a kraj uvidí, že reprezentace je opravdu na úrovni a klub se snaží a komunikuje s obyvateli města, firmami a podnikateli, kteří tu odvádějí daně, tak ano, oceňme to a podpořme to. Když budu jen natahovat ruce, tak bych po nich měl akorát dostat.