Podle spisu se Nekola 16. prosince 2014 dostal do domu v Mohelnici na Šumpersku poté, co rozbil skleněnou výplň okna. Na parapet poté nalil náplň do zapalovačů, zapálil ji a utekl. Podle obžaloby přitom věděl, že v horním patře domu jsou dva lidé a oheň se z okna rozšířil dovnitř do místnosti domu.
„Pokud by poškození spali, hrozila by jim smrt udušením případně otravou, nebo poškození zdraví v důsledku poškození mozku,“ stojí v obžalobě.
Jednatřicetiletý vyučený elektrikář se druhý den po činu sám přišel přiznat na policejní služebnu. U soudu se k zapálení přiznal s tím, že mu člověk bydlící v domě vzal peníze. Svůj čin vysvětloval vztekem.
„Byl to prostě zkrat. Věřím, že kdybych nebyl podnapilý, tak bych to neudělal. V návalu vzteku jsem chtěl zkusit, jestli není doma. Chtěl jsem se mu nějak pomstít,“ uvedl s tím, že náplň do zapalovače měl u sebe proto, že v ten den plánoval opékat v parku a kvůli dešti by byl problém se založením ohně.
Policii řekl, že o lidech uvnitř věděl. U soudu to popřel
Dům označil za „ruinu plnou feťáků“. Muži, který mu vzal peníze, podle svých slov nosil dřevo.
Soudce Vladimír Hendrych s obžalovaným následně dlouhou dobu řešil otázku, zda věděl o lidech v domě. Nekola uvedl, že měl za to, že v přízemí nikdo není.
„Poznáte, že tam nikdo není. Bylo tam temno, bouchal jsem tam,“ vylíčil. Jiné to bylo u místnosti v prvním patře domu. Právě tady byli v době požáru dva lidé - muž a mladá žena. Nekola u soudu připustil, že se v okně tohoto podkrovního domu svítilo. Nemuselo to však podle něj znamenat, že tam někdo je.
„Tam se svítilo pořád, měl jsem za to, že tam nikdo není,“ hájil se muž.
Soudce mu ovšem přečetl jeho výpověď z policejního vyšetřování. Tehdy uvedl, že věděl, že v domě někdo je.
„Nenapadlo mě, že bych jim mohl nějak ublížit,“ řekl Nekola policistům. U středečního soudního jednání to ovšem odmítl s tím, že ho k této výpovědi policisté donutili.
„Hořela postel, záclony, začala hořet i skříňka. Měl jsem strach.“
Právě to, zda o lidech uvnitř domu souzený muž při zapalování parapetu věděl, je pro případ velice důležité. Tím, že podle žalobce úmyslně ohrozil dva lidi, hrozí muži podle přísnějšího odstavce za pokus o ublížení na zdraví pět až dvanáct let za mřížemi.
U soudu se objevil také muž, který byl v době zapálení parapetu nahoře v domě. Zrovna u něj byla na návštěvě osmnáctiletá dívka. Bydlel tam v podnájmu.
„Ucítil jsem štiplavý zápach, nedalo se pomalu dýchat,“ vylíčil muž, který je teď sám kvůli krádežím ve vězení. K soudu ho coby svědka přivedla eskorta. S Nekolou se zná zhruba deset let.
Z prvního patra seběhl do přízemí, začal hasit. Potřeboval zhruba dvacet kbelíků vody.
„Hořela postel, záclony, začala hořet i skříňka. Měl jsem strach. Začal jsem se dusit,“ vybavil si muž. Tehdy byl stejně jako dívka, co byla v domě, závislý na drogách. Na dotaz soudce popsal, že jeho pokoj má okno. V místnosti podle svých slov svítil, jen když tam byl.
„Každý den jsem měl jednu, dvě návštěvy. Chodili za mnou i rodiče,“ řekl svědek.
U soudu vypovídal i muž, jemuž se Nekola chtěl kvůli ukradeným věcem pomstít. I on je nyní ve vězení, a tak ho doprovázela eskorta. Popsal, že se s Nekolou znají kolem čtyř let, a také přiznal, že tehdy bral drogy. Nekola podle něj také.
„Vzal jsem mu batoh s peněženkou, on mi také něco udělal. Rozebral mi dřív barák po tátovi,“ přiblížil muž. Vylíčil, že v osudný večer s Nekolou hodně pili, poté podle něj došlo i na drogy. U ohně ale přímo nebyl.
