Soud udělil pětadvacetiletému mladíkovi trest na samé spodní hranici trestní sazby, která činí za ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti pět až deset let.
V okamžiku vyhlášení verdiktu se mladík zoufale podíval na svoji matku, která seděla v soudní síni. Poté nevěřícně kroutil hlavou v dlaních.
„Vnímáme tvrzení obhajoby, že se pan obžalovaný bránil. Toto ale musíme kategoricky a důrazně odmítnout,“ uvedl při odůvodnění verdiktu soudce Vladimír Hendrych.
Odvolal se na výpověď svědka - kamaráda souzeného mladíka. Právě na něj na začátku potyčky posléze zraněný muž útočil. Ovšem před soudem řekl, že jakmile Paloncý do roztržky zasáhl, dotyčný na něj již neútočil.
„V okamžiku, kdy do toho pan Paloncý vložil, útok už netrval. Útok ani nesměřoval proti němu, žádný neexistoval. Nejde o sebeobranu, ale vzájemné napadání,“ doplnil soudce.
Podle něj je jasné, že ke zranění poškozeného došlo právě při incidentu s Paloncým. Původ zranění podle znalce odpovídá pádu tak, jak ho popsala svědkyně potyčky.
Část obhajoby mladíka totiž stála na tom, že se zraněný muž mohl poranit také v noci, když po incidentu přespal u svých známých. Ti ho uložili na postel, ráno ho našli ležet na zemi vedle ní.
„Je to spekulace, která nemá oporu vůbec v ničem. Jak se na tu zem dostal, není podstatné a ani určující,“ podotkl soudce. Odvolal se na to, že i projevy muže bezprostředně po Paloncýho ráně a pádu na zem na ulici odpovídaly tomu, že si lebku a mozek poranil již tam.
Nejsem konfliktní člověk, jen jsem se bránil, řekl odsouzený
Hendrych doplnil, že kdyby nedošlo k potyčce a pádu, zemřelý muž by u svých známých ani nespal.
„Je to nešťastná souhra okolností, ale odpovědnost pana obžalovaného je dána,“ vyzdvihl. Také připomněl, že na mužově smrti se podílelo i to, že se do nemocnice dostal až druhý den s velkým časovým odstupem po zranění.
„Tato veličina ovšem nemá s odpovědností pana obžalovaného nic společného,“ vysvětlil Hendrych. Paloncýho poslal do věznice s dozorem. Tedy do mírnější, než by odpovídalo příslušnému zákonu. Polehčující okolností bylo mladíkova dosavadní bezúhonnost a také znalci určená vysoká míra možné resocializace.
Paloncý při závěrečné řeči uvedl, že ho vše strašně mrzí. „Jen jsem se bránil. Nebudu logicky napadat osobu, která je o hlavu vyšší. Nejsem konfliktní člověk, nikdy jsem neměl problém s rvačkami. Nevím, co bych řekl dál,“ uvedl mladík. Proti verdiktu se odvolal přímo v soudní síní, státní zástupkyně si vzala lhůtu na zvážení odvolání.
Možnost zranění při pozdějším nočním pádu svědci nepotvrdili
Soudce před čtvrtečním vyhlášením rozsudku postupně vyslechl ještě několik svědků. Šlo o policisty, kteří zasahovali v domě, kde zraněný muž v noci po incidentu spal. Známí ho tu uložili na gauč, ráno jej našli vedle něj na podlaze.
Obžalovaný mladík při minulém soudním jednání upozornil, že podle fotografií ve spisu byla podlaha u gauče zašpiněná od krve. Při potyčce se však jednatřicetiletý muž do krve podle něj neporanil, nezmínil se o tom ani žádný ze svědků. Možnost, že muž z gauče spadl a teoreticky se tak mohl zranit, mohla do případu zasáhnout. Paloncýho rána by tak nemusela být jediným činitelem, který vedl k mužovu zranění.
Tři policisté a jedna policistka se ovšem před soudem shodli, že v místnosti, ani jinde v domě na krev nenarazili. Potvrdili to i poté, kdy jim soudce po zodpovězení otázek ukázal příslušnou fotodokumentaci.
„Se stoprocentní jistotou tam krevní stopy nebyly,“ uvedla velitelka, která na práci policistů na místě dohlížela z pozice takzvaného dosahového důstojníka. Žádný z policistů si v domě nevšiml ani stop po nějakém konfliktu.
Shodli se, že u gauče nějaký biologický materiál či tělní tekutiny byly. „Vybavuji si, že na podlaze byly zvratky či nějaká tekutina. Vedle toho byl pohozen nějaký lékařský materiál či gáza. Hlídka, která střežila prostor, nám řekla, že to jsou pozůstatky po resuscitaci, kterou tam prováděli záchranáři. Byl to nějaký materiál, který vyšel z toho muže při zásahu záchranné služby,“ přiblížil policista.
Shodně vypovídal i další policista, který místo ohledával coby technik. „Byl tam biologický materiál, když ho záchranáři oživovali. Byla tam stopa po tělních tekutinách,“ podotkl policista s tím, že kdyby šlo o krev, musel by ji zaevidovat.
Obhájce: Riziko vyvolané útokem má nést útočník, ne obránce
Mladíkův obhájce argumentoval v závěrečné řeči tím, že obžalovaný odvracel trvalý útok. Zdůrazňoval, že první rána padla od poškozeného.
„Nebylo prokázáno, že by poškozený útok ukončil. Pan obžalovaný se mohl důvodně obávat, že poškozený bude v útoku pokračovat,“ popsal advokát s tím, že mladíkovo jednání byla přiměřená obrana.
„Riziko vyvolané útokem by měl nést útočník, nikoli obránce. Obžalovaný jednal v nutné obraně,“ podotkl a vyzdvihl, že mladík je doposud bezúhonný a dle znalců bez sklonů k agresivitě.
„Naopak poškozený měl sklony provokovat a rvát se,“ srovnal advokát. Je přesvědčen, že událost neskončila pádem poškozeného.
„Průběh noci neznáme, obžalovaný v domě nebyl. Svědci se shodují, že ráno byl poškozený nalezen na kameninové podlaze,“ pokračoval obhájce. Není tak podle něj vyloučeno, že poškozený v noci vstal a upadl. Navrhoval proto zproštění obžaloby kvůli neprokázání viny.
