"Akce tohoto významu se zde koná už potřetí. To se jinde v České republice nepovedlo. Dva roky trvalo, než jsme tyto soutěže znovu do Prostějova dostali. Teď kvůli stresu čtrnáct dní nespím. Kamarádi říkají, že vypadám strašně," směje se Dlouhý, sám zkušený parašutista se šesti tisíci seskoky na kontě.
Nad hlavami nám při tom ve výšce čtyř kilometrů vrčí letadlo a do volného pádu se vrhá další ze tří desítek týmů. "Uvnitř je před seskokem atmosféra, která by se dala krájet. Maximální soustředění a nervy napnuté jako struny," líčí nadšeně Dlouhý.
"Padák se otevírá v tisíci metrech. Zhruba to vychází na minutu volného pádu," dodává. Díky parašutistickému letišti je podle něj Prostějov známý například i ve Spojených státech.
Čas, který závodníci na prostějovském nebi stráví, závisí na tom, co všechno ve vzduchu předvedou. Zjednodušeně řečeno zápolí v disciplínách, v nichž se několikačlenné týmy či dvojice na nebi nejrůznějšími způsoby chytají či otáčejí kolem sebe. Vytvářejí tak obrazce.
Rychlost dle druhu letu dosahuje 200 až 300 kilometrů v hodině
"Když při skupinové akrobacii letí po břichu, dosahují rychlostí kolem dvou set kilometrů za hodinu. V uměleckých disciplínách, kde se jde dolů i po hlavě či nohách, to může být až tři sta," doplňuje Dlouhý.
Akrobacie parašutistů |
Procházíme zákulisím závodů. Každý tým má k dispozici vojenský stan, mnohdy ho zdobí státní vlajka. Kousek dál stojí konstrukce z kovových plátů, její rozměry odpovídají otvoru v trupu letadla, z něhož se skáče.
Zrovna je před ním skupina parašutistů v černých kombinézách, pilují svoji sestavu. Vypadá jako tanec beze slov. Synchronizovaně se otáčejí, chytají za ruce, na každou změnu se navzájem upozorní poklepáním ruky na nohu či rameno.
"Jsou výborní," komentuje Dlouhý. "Nikdo ale dopředu neví, jakou sestavu budou muset předvést. Ta se z tisíců možností losuje až tady, na nácvik jim garantujeme hodinu. Mohou trénovat ve stoje nebo na nízkých vozíčcích. Leží na nich a zkouší rozestavění a přesuny," říká Dlouhý.
Českou republiku američtí parašutisté neznají, Prostějov ano
Kromě týmů ze zemí, jež Dlouhý označuje za parašutistické velmoci, jako jsou Spojené státy, Rusko, Anglie či Francie, se na Hané tento týden sešli také zástupci Venezuely či Spojených arabských emirátů. Obě první místa nakonec ve čtvrtek odpoledne získali Belgičané.
"Nás zastupuje jen jeden tým. Trochu nás to mrzí, na druhou stranu jsme hrdí, že je to právě ten z Prostějova," vyzdvihuje Dlouhý, jenž místní parašutistické letiště řídí. "Když se v Americe parašutistů zeptáte, kde je Česká republika, nevědí. Ale Prostějov znají," usmívá se.
Sám se k tomuto adrenalinovému sportu dostal v šestnácti letech. Zlom pro něj byl rozhovor kamarádů, kteří si chtěli na skoky padákem udělat kurz. Přidal se a jediný vydržel.
"I když je to už sedmadvacet let, první seskok si pamatuji vteřinu po vteřině. I to, jak jsem si v letadle vyčítal, že jsem do toho vlezl. Seděly tam tehdy i nějaké holky, tak jsem to nechtěl přiznat. Jakmile jsem skočil, zjistil jsem, že je to ta nejkrásnější věc na světě," vypráví Dlouhý.
Za sebou má již šest tisíc seskoků. Ti, kdo se v Prostějově zúčastnili letošních závodů jich mají na kontě minimálně dva tisíce. "To zabere sedm až osm let intenzivního skákání. Při ceně kolem pěti set korun za skok se dostáváme k milionu korun, který při tom padne na letenky," počítá Dlouhý.
