Spolumajitel Pavel Koutný se stal Podnikatelem Olomouckého kraje za rok 2016.
Při předávání ceny jste vypadal dojatě.
Byl jsem dojatý. Cenu vnímám nejen jako ocenění za to, jak podnikáme, ale za celých těch 43 let, co pracuji v oděvním průmyslu.
Už v mládí jste tíhl k šití?
Jako kluk určitě ne. Při volbě povolání jsem více méně vycházel z místních možností, protože jsem z Prostějova odcházet nechtěl. Tehdy ve městě fungovaly dva velké podniky - železárny a Oděvní podnik (OP). To, že jsem se rozhodl pro OP, vyplynulo z rodinné tradice. Krejčovství se věnoval už můj dědeček, šil doma na zakázku. V oboru dělali i rodiče. Táta nastoupil do tehdejší prostějovské oděvní firmy Rolný, která ho po válce vyslala na Slovensko do nově založené firmy Makyta Púchov. Maminka tam pracovala na stříhárně. Já jsem se v Púchově narodil, do Prostějova jsme se přestěhovali v roce 1965, když mi bylo 15 let. Rodiče pak pracovali v OP. Já jsem vystudoval střední všeobecnou vzdělávací školu a v roce 1973 zamířil také do OP. Při zaměstnání jsem si pak udělal Vysokou školu strojní a textilní v Liberci.
A pak začala vaše kariéra v OP?
Začínal jsem od píky, ve skladu. V dalších téměř dvaceti letech jsem prošel celým obchodním úsekem, přičemž poslední dva roky jsem pracoval jako obchodní náměstek. Odešel jsem v roce 1992 především proto, že mě lákalo podnikání.
Původně jste podnikal ve společnostech H&D a Dako...
To nemělo dlouhého trvání. Důvodem bylo, že ve firmě H&D jsme byli čtyři společníci, Dako měla společníky dva, a i to se mi zdálo moc. Chtěl jsem vlastní rodinnou firmu. Založili jsme ji s manželkou v roce 1995.
Jaký byl rozjezd?
Šli jsme do toho docela po hlavě. Rozhodli jsme se vybudovat vlastní prostory, protože jsme nechtěli být nikde v nájmu. Jenže dva týdny před začátkem stavby jsme zjistili, že nám na to banka nepůjčí. Stavěli jsme proto po etapách jen s využitím kontokorentních úvěrů. Bylo to docela kruté období. Na druhou stranu jsme se díky tomu naučili si nepůjčovat, všechny další investice jsme řešili výhradně z vlastních zdrojů.
Oděvní firma Koutný |
Kdo byli první zákazníci?
Naše začátky nejsou spjaté jen s klasickou pánskou konfekcí, ale i s uniformami. Zpočátku jsme v této oblasti spolupracovali s jednou pražskou firmu, která se uměla poměrně rychle dostat ke státním zakázkám, v našem případě k šití uniforem. Prosadili jsme se celkem snadno, protože ostatní oděvní firmy chtěly dělat hlavně módu. Uniformy braly jako nějakou podřadnou práci. My na to máme jiný názor, i proto uniformy šijeme dodnes. Aktuálně tvoří asi 80 % našich tržeb, což je zhruba 260 milionů korun.
Podřadná práce v tom slova smyslu, že člověk u uniforem neuplatní kreativitu?
Asi ano. S uniformami firemní návrháři skutečně nemají žádnou práci. Kromě ceny a kvality je totiž nejdůležitější ve výběrovém řízení to, že uchazeč maximálně dodrží zadávací technické podmínky a ušije soutěžní vzorek podle dokumentace. Samozřejmě musí být také optimální cena, abychom soutěž vyhráli.
Vraťme se do poloviny 90. let. Bylo těžké v té době sehnat pracovní sílu, když ve vašem „sousedství“ fungoval takový gigant, jakým byl Oděvní podnik?
S pracovní silou je to složité dodnes a ani krach OP nám v tom nepomohl. Proto jsme se rozhodli, že půjdeme za pracovní silou na východ a přesunuli část výroby k subdodavatelům na Slovensko a do Bulharska. Jedná se o samostatné firmy, které šijí podle našeho zadání, dodáváme jim vše od střihové dokumentace po materiál. Pracovníky ale mají vlastní, my zaměstnáváme lidi jen v Česku. Celkově včetně prodejen jde o asi 90 lidí. Tento počet držíme takřka od rozjezdu firmy.
O šití v Číně nebo jinde v Asii jste neuvažovali?
V Číně se dají celkem bez problémů šít bundy, sportovní oblečení, kterým zaplníte kontejner a pošlete ho lodí. U konfekce si to moc nedokážu představit, pro nás je Čína tabu.
Pavel Koutný Narodil se v roce 1950 ve slovenském Púchově. V Prostějově bydlí od svých 15 let. Vystudoval střední všeobecnou vzdělávací školu, při zaměstnání Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. V letech 1973 a 1992 pracoval v OP Prostějov, odkud odcházel z místa obchodního náměstka. Od roku 1992 podniká, působil jako společník firem H&D a Dako. V roce 1995 založil s manželkou vlastní rodinnou firmu Koutný Prostějov, kterou dodnes vede. Je ženatý a má dvě děti. |
Co považujete za milníky v historii firmy?
Třeba v roce 2000 se nám podařilo proniknout na maďarský trh, kam jsme následujících pět let vyváželi poměrně ve velkém různé uniformy. Dalším milníkem byl rok 2010, kdy jsme asi po třech letech oťukávání vyhráli výběrové řízení v Nizozemsku a začali oblékat místní armádu. Letos v lednu jsme vítězství zopakovali, jde o čtyřletou zakázku na uniformy a softshellové bundy za zhruba 60 milionů korun.
Když jste se vrátil k uniformám, kdo jsou vaši odběratelé?
V Česku je to celní správa, ministerstvo obrany, pražské letiště, hasičský sbor, policie. V zahraničí k nim patří kromě nizozemské armády ještě armáda rakouská a máme i zakázky na Slovensku.
Jak těžké je prosadit se na českém oděvním trhu?
Co se týče uniforem, konkurenci doma máme ve výrobních firmách minimální. U výběrového řízení nám konkurují především obchodní společnosti. V módě se samozřejmě pohybuje na trhu víc firem. Většinou prodávají výrobky ušité především v Polsku a Turecku, které ale v poslední době výrazně oslabilo kvůli migrantům.
Prosím?
Kvůli běžencům se zostřily kontroly na hranicích, což ztížilo dovoz výrobků. Většina oděvů z Turecka k nám mířila nejspíš neproclených.
Ještě jsme pořádně nemluvili o módě. Proč šijete jen na muže?
Toto rozhodnutí padlo hned při vzniku firmy a vyplynulo z toho, že jsme nechtěli tříštit síly.
Jaké jsou tedy poslední trendy třeba u obleků?
Každý rok uvádíme na trh dvě kolekce, které odrážejí požadavky odběratelů a našich prodejen. Z nich jasně vyplývá, že v poslední době výrazně vzrostla nejen mezi mladými obliba slim a utra slim, tedy vyštíhlenějších obleků kopírujících tělo. Ta móda přišla z Itálie.
Pokud bych se zeptal na materiál, na barvy?
Zejména mladí si v posledních letech oblíbili lesklejší materiály s viskózou. Češi mají obecně rádi vlnu s polyesterem a lycrou, Francouzi a Italové preferují vlnu. Právě celovlněné obleky jsou světová špička. Látky na tyto obleky se vyrábějí ze stále jemnějších přízí, díky čemuž je materiál na omak velmi příjemný. Nastává tu ale jeden zásadní problém - i drahý oblek se vám kvůli těm jemným přízím může rychle zničit, většinou se prošoupají kalhoty v rozkroku.
Drahý a rychle z vašeho pohledu znamená co?
Naše nejdražší obleky na míru stojí do 20 tisíc korun, existují ale firmy, které šijí obleky třeba za 70 tisíc i více. A rychle znamená třeba měsíc, když člověk oblek z jemných přízí nosí každý den.
Tak to je docela drahý špás. Dá se takový oblek reklamovat?
Samozřejmě. My se tomu ale snažíme předcházet například tím, že pokud má člověk silnější postavu, látku z jemných přízí mu nedoporučujeme. Zákazníky také upozorňujeme, že tyto obleky nejsou na každodenní nošení.
Zmínil jste měřenky, tedy obleky na míru. Je o ně zájem?
Docela velký a firem, které měřenky nabízejí, přibylo. Vysvětluji si to i tím, že dříve vývoj lidské postavy sledoval pro potřeby oboru prostějovský Výzkumný ústav oděvní, který vývoji přizpůsoboval nejrůznější tabulky měr, jimiž se výrobci řídili. Dnes nic takového neexistuje, je to na firmách.
Co všechno si zákazník může u takové měřenky vybrat?
Vše, co si dokážete a možná ani nedokážete představit - svrchní a podšívkovou látku, střih, knoflíky, ozdobné švy, vnitřní výbavu. Na přání zákazníků také na oděvy vyšíváme monogramy nebo loga.
Vzpomenete si na nějaká netradiční přání zákazníků?
Pro jednoho dirigenta jsme šili sako bez rukávů. Také jsme dělali oblek pro člověka na vozíčku, kterého bylo kvůli jeho postižení docela obtížné změřit. Takovou perličkou, která teď hodně letí, jsou saka s podšívkou z dresu fotbalisty, kterému daný zákazník fandí. Třeba Messiho nebo Ronalda.
Takové podšívkové látky jsou?
Předpokládám, že ne, ale i kdyby je někdo vyráběl, nepomohlo by nám to. Aby sako bylo skutečně „in“, jeho podšívka musí být z dresu. Ten nám zákazník buď dodá, nebo ho musíme koupit. Dres pak kompletně rozpáráme a následně ho použijeme jako podšívku. Naše šičky takové zakázky moc nemilují, protože je to docela pracná záležitost. Tomu ovšem odpovídá i cena, za „fotbalové“ sako zaplatíte zhruba 10 až 15 tisíc korun.
Vy sami uvádíte na trh nějaké, řekněme, netradiční modely?
Moc často ne. Do této kategorie by snad mohla spadat saka znázorňující českou vlajku. Prodali jsme jich ale jen asi 300. Češi v tomto směru nejsou moc velkými patrioty.
Už jste zmínil, že nejdražší obleky na míru se značkou Koutný stojí do 20 tisíc. Za kolik prodáváte ty nejlevnější?
Minimální cena je cca 3 500 korun. Nemáme ale jednotnou cenovou politiku, za jinou cenu prodáváme v Praze, za jinou například v Uherském Hradišti. Jsme za to kritizováni, měnit to ale nebudeme, protože nám to přijde logické - kupní síla se v jednotlivých regionech liší.
Když mluvíme o penězích, jakých tržeb jste loni dosáhli?
Už tři roky se náš roční obrat pohybuje kolem 300 milionů, konkrétně loni to bylo zhruba 330 milionů. Popravdě za tržbami se už nehoníme, nechceme je navyšovat, protože na to nemáme výrobní kapacitu a ani sílu. Co bychom ale změnit chtěli, je poměr mezi tržbami z uniforem a z módy. Loni se móda na našem obratu podílela asi 70 miliony, což není ani třetina obratu, a naším cílem je, aby módě patřila právě ta třetina. Taky bychom chtěli dosáhnout větší ziskovosti výroby.
Nějaké investiční plány?
Nejvýznamnější bude stavba nové haly, kterou vybudujeme nedaleko současných prostor. Získáme tím asi 1 500 metrů čtverečních plochy, kterou využijeme jako sklad materiálu a výrobků od subdodavatelů i jako velkou firemní prodejnu.
Na začátku rozhovoru jste mluvil o rodinné tradici, budou v ní pokračovat vaše děti?
Obě naše děti - syn i dcera - ve firmě už deset let pracují. Společně se mnou jsou jednateli a firmu de facto vedou.
Platí ještě, že je Prostějov městem módy?
Před časem jsem slyšel z radnice, že po pádu OP to už neplatí, že dnes je Prostějov městem sportu. Já s tím ve vší úctě ke sportovcům nesouhlasím. Ve městě a okolí totiž funguje přibližně deset firem, které se nějakým způsobem zabývají šitím. Zaměstnávají zhruba tisíc lidí, což je samozřejmě podstatně méně, než měl v dobách největší slávy OP, ale rozhodně to není zanedbatelné číslo. Jsem za to rád a věřím, že tradice nezanikne. Máme v čem pokračovat, první zmínka o krejčovském cechu v Prostějově je už z roku 1532.
