Křeček stavebnímu úřadu vytkl, že generální opravu zdi označil jen za údržbu. Podle úředníků tak na ni společnost Hřbitovy města Olomouce nepotřebovala stavební povolení, což byla chyba. Stavebník získal povolení až dodatečně ve chvíli, když už byla podstatná část tvárnic na místě.
„Úřad nesprávně vyhodnotil povahu prací na hřbitovní zdi, kdy její obnova spočívala de facto v demolici původní a výstavbě zdi zcela nové, a to včetně základů. Stavební úřad pochybil, když stavebníkovi sdělil, že jím navržené práce nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas,“ vysvětluje Křeček v dokumentu, jenž má MF DNES k dispozici.
„Údržbou není, pokud vlastník původní stavbu zcela zbourá a poté na jejím místě postaví stejnou znovu. V takovém případě provádí novou stavbu, k níž musí ještě před jejím zahájením získat odpovídající povolení,“ dodává.
Stavební povolení Hřbitovy města Olomouce získaly před zhruba dvěma týdny. Na nové zdi kolem hřbitova a kulturní památky barokní kaple svaté Barbory z roku 1705 se přitom - při bezesporu nutné opravě - pracuje od května.
Původní pálené cihly ovšem nahradily betonové tvárnice Face Blocks. Kus zdi už z nich byl, bez jakýchkoli protestů, postaven při částečné rekonstrukci v roce 2000. Nyní proti odvážení cihel aktivně vystoupil Milan Řehák ze Svatého Kopečka.
„Samotné tvárnice mohou být krásné, ale k jiné stavbě. Toto je přece památka, její charakter musí být zachovaný. Vše k sobě musí jako celek ladit. Je to jako vzít si sandály k obleku,“ řekl před časem Řehák.
Zástupce ombudsmana: Cihly místo tvárnic by byly citlivější
Proti tvárnicím byli také odborníci z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu, kteří se ke stavbě na začátku vyjadřovali. Rozhodující slovo tu ale měli památkáři z olomouckého magistrátu, betonové tvárnice jim nevadily.
Na Řehákovu stranu se teď postavil i zástupce ombudsmanky. Z právního hlediska ovšem městští památkáři podle něj chybu při klonění se k betonu neudělali. Dostatečně ho zdůvodnili.
„Původní zeď v podobě režného zdiva z pálených cihel na kamenném základu velmi dobře dotvářela historické prostředí hřbitova s památkově chráněnou barokní kaplí svaté Barbory. Její obnova z pálených cihel by byla, dle mého názoru, mnohem citlivější k atmosféře daného místa než zeď z betonových tvárnic,“ hodnotí Křeček.
„V použití tvárnic však nelze spatřovat porušení zákona o státní památkové péči, byť se tato obnova může jevit ze subjektivního hlediska jako přinejmenším diskutabilní,“ dodává.
Úřad po uznání chyby nařídil novou zeď odstranit, pak ji povolil
Než úřady vyřešily Řehákovy výhrady, práce se zhruba na tři měsíce zastavily. Před zhruba dvěma týdny se dělníci vrátili, zeď by měla být hotová kolem 20. listopadu. Ještě před tím však olomoucký stavební úřad svým dalším postupem uznal, že udělal chybu.
„V části zdi, kde se dělaly nové základy, neměl podle zákona být souhlas s udržovacími pracemi tak, jak to provedl stavební úřad. Měl to řešit jako novou stavbu,“ potvrzuje náměstek primátora Ladislav Šnevajs, který za město s úřadem ombudsmanky komunikoval. Připouští, že úředníci měli na novou zeď hned na začátku vydat stavební povolení.
Podle Křečka stavební úřad svoji chybu už sám napravil. „Svůj chybný postup však následně zhojil tím, že nesprávné sdělení zrušil a zahájil řízení o odstranění stavby,“ doplnil.
Na to Hřbitovy města Olomouce před časem reagovaly odvoláním a žádostí o dodatečné stavební povolení. Nakonec ho získaly. Celkově má Křeček případ za uzavřený. Zda budou úředníci za pochybení potrestáni, náměstek Šnevajs nedokáže říci.
„Stavební úřad spadá pod pana tajemníka,“ odkazuje na Jana Večeře. MF DNES se mu ale nepodařilo dovolat.
