"Druhý takový exponát v republice není," řekl Bednář. Za desítky let nasbíral řadu exponátů, z nichž mnohé se do muzea ani nevešly.
"Kololisy byly kdysi téměř v každé kovárně u cest, kudy projížděly formanské vozy. Kováři na nich opravovali loukoťová kola, takže z dnešního pohledu by se dalo říct, že šlo o jakýsi pneuservis," vysvětlil Bednář.
Cenný exponát získal náhodou. "Projížděl jsem jednou Svébohovem na Šumpersku, když tam televize točila nějaký pořad o kovářích. Kololis měl majitel zrovna venku před domem. Nádherný kousek. S majitelem, potomkem zdejšího kovářského rodu, jsem se domluvil na koupi, i když tehdy bylo muzeum jen mým přáním," vyprávěl Bednář.
Přesvědčil silničářské odboráře, že by bylo dobré tak cenný kousek koupit. "Oni uvolnili peníze z tehdejšího fondu kulturních a sociálních potřeb. Pochopili, že jde o mimořádnou věc, kterou už se nemusí podařit nikdy sehnat," popsal Bednář.
Venku nechybí řada silničářských aut, z nichž sněhová fréza s tankovým motorem čistila silnice ještě před několika lety. Návštěvníci si mohou prohlédnout také sbírku historických patníků.
Mezi exponáty muzea jsou i silničářské sáně.
V kryté expozici umístěné uvnitř bývalé stáje selského dvora ze sedmnáctého století jsou vedle řady jiných exponátů také silničářské sáně z počátku dvacátého století nebo nejčastější pomůcka dávných cestářů: dřevěné kolečko se žulovými kostkami.
Lidé také uvidí, že první pluhy čistící silnice tahaly v minulosti koně.
"Z "koňského" pluhu jsou ale v expozici jenom torza. "Vůbec se sháněním kovových exponátů ze silničářské historie je to v Česku složité. Většinou zmizely ve vysokých pecích v době, kdy komunisté vyhlásili sběr kovů jako úkol pro hlídky takzvaného Reflektoru mladých. Ti brali bohužel svůj úkol velmi vážně," popsal Bednář.
