Ten ji coby hlavní operatér opět posunul blíže k tomu, aby se poprvé v životě postavila na nohy. Unikátní zákrok se vydařil a holčičce lékaři zpevnili bérec (více čtěte zde). Už o víkendu by se tak podle Ročáka mohla Verunka podívat domů.
On sám na operaci, při níž jako první v republice používá teprve dva roky známou metodu kanadských lékařů, myslel od rána.
Mluvil jste před operací s Verunkou? Jak se cítila?
Ráno už pospávala, byla utlumena léky. Před operací děti na jejich zákrok připravují anesteziologové, aby nebyly vystresované. Někdy by to tedy pomohlo i maminkám. Ovšem konkrétně Verunčina maminka je hrozně šikovná, výborně s námi spolupracuje.
Verunčin příběh je velice silný. Jak jste se při operaci dokázal od emocí oprostit? Podařilo se vám to?
Člověk prostě musí. Při operaci jde jen o to, aby vše dobře dopadlo. Už jsem se to naučil, sám mám přitom dvě malé děti v podstatě ve věku Verunky. Takže s rodiči soucítím. Ale v tu chvíli se na sále od emocí musím oprostit, abych eliminoval všechny možné komplikace.
Byla operace Veroniky to první, na co jste po probuzení myslel?
Od rána na to člověk samozřejmě myslí. Mezi chystáním svačiny pro děti jsem si představoval operaci. První krok, druhý krok. Poté, když to třeba nepůjde, jak postup upravit, abych si nezavřel zadní vrátka tím, že udělám něco, co je nevratné, a operace by skončila nezdarem. To se ale nestalo. Dopadlo to dobře, jsem spokojený.
Jak dlouho bude teď Verunka v nemocnici? Podívá se po této operaci domů?
Určitě. Když to její stav dovolí a rány se budou dobře hojit, tak by třeba o víkendu mohla jít domů.
Jak jste se k jejímu případu dostal? Jako jediný ji se svým týmem operujete podle teprve dva roky známé metody kanadských lékařů.
Zhruba poslední tři roky se začínám zajímat o dětskou ortopedii. Dostal jsem se do kontaktu s profesorem Janem Poulem (ve čtvrtek byl při operaci Ročákovou pravou rukou - pozn. red.), který už pár let do Přerova jezdí operovat děti. Začal jsem se mu tedy dívat na ruce, spolupracovat s ním a získávat od něj zkušenosti. On zase využívá toho, že já mám zkušenosti s operacemi dospělých, které jsou od zákroků u dětí odlišné. Využívám tedy techniky, které díky tomu znám. On čtyřicet let léčí děti, má zase trochu jiné postupy. Je to taková syntéza. Spojujeme se do týmu, který vymýšlí, jak u pacienta jeho problém napravit, jakým materiálem a kde ho sehnat.
Jaký teď bude u Verunky další vývoj? Profesor Poul se ve středu zmínil, že by zhruba v říjnu mohla jít na třetí, závěrečnou operaci a poté se na začátku příštího roku za pomocí ortéz poprvé v životě postavit na nohy. Platí to?
Takový je plán. Záleží i na vstřícnosti pojišťovny, zatím si na to vůbec nemůžeme stěžovat. V plánu je však operace ve dvou etážích, což znamená podstatně vyšší náklady. Bude záležet na tom, zda pojišťovna bude souhlasit s tímto postupem a jestli mimořádně uhradí materiál. Někdo to samozřejmě zaplatit musí. Doufáme ve zdar, pojišťovna je velice, velice vstřícná.
