„Olomouc má svou historii a velký význam, ale tvář města vytváří i okolní krajina. Nejzajímavější i ekologicky nejcennější je Litovelské Pomoraví. Chceme tedy ukázat, v jakém prostředí Olomouc vznikla,“ uvedl k „přírodní“ části areálu ředitel Sluňákova Michal Bartoš.
Dům přírody však také inspirovaly stavby několika českých výtvarníků - Miloše Šejna, Miloslava Fekara, Marcela Hubáčka a Františka Skály. Ten je autorem Rajské zahrady. Připomíná loď a podle Skály kombinuje podobu „venkovského dvorku i klášterní zahrady“ a jejím hlavním cílem je, aby se v ní lidé cítili příjemně.
„Má to být prostor založený na proporcích a mísení tvarů a světla, ruční práce v tradičních materiálech a nekonečného detailu,“ uvedl výtvarník. Zajímavostí je, že zdi jsou postaveny z přitesané opuky z rozebraného domu.
„Vidět takovou zeď je v současnosti vzácné, protože to málokdo umí,“ vyzdvihl Skála.
Zvon zesílí zurčení vody, k vidění bude i zuhelnatělý kmen
K Domu přírody náleží i netradiční ohniště ve tvaru spirály se zlatým řezem či Sluneční hora, na které pracuje výtvarník Miloš Šejn. Zatímco uvnitř návštěvníci spatří sochařská díla a bude tu i vzdušný a vodní zvon, který zesílí zurčení vody, zvenčí mohou vystoupat až na vrchol kopce.
Díla Domu přírody |
„Všechny větší expozice mají část, která jde do lidského nitra, v hoře tuto funkci plní jeskyně. Pak však lze vylézt nahoru a pohlédnout do kraje,“ upozornil Bartoš s tím, že do budoucna bude kopec zatravněný a splyne s krajinou. Turisté si v areálu prohlédnou i zuhelnatělý kmen.
„Tyto kmeny najdete, když hrábnete do země kdekoliv v Pomoraví, zůstaly tu po posledním zalednění,“ vysvětlil Bartoš. Lesní chrám výtvarníka Miloslava Fekara zase poslouží jako učebna pro děti, které si tu budou moci vypálit keramiku v historických pecích.
