V roce 1978 Jiří Středa ze Svatého Kopečku u Olomouce podepsal protirežimní Chartu 77 a začaly mu potíže s StB. O čtyři roky později proto emigroval do Francie, pobýval také v Kanadě.
Do České republiky se vrátil až v roce 2004 a působil poté v charitativních misích v Kosovu a Čečensku. Také dva roky pracoval v Zařízení pro zajištění cizinců Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra ve Velkých Přílepech u Prahy. V roce 2008 nastoupil na funkci strážný-řidič do vazební věznice v Olomouci a podle svých slov se kvůli kritice poměrů opět stal nepohodlným.
„Primární pracovní náplní bylo řízení služebních aut při eskortách, kontrolách a služebních cestách. Na počátku prosince 2015 mě vedení věznice přimělo podrobit se nové zdravotní prohlídce, abych mohl sloužit i na nočních směnách. Následně mi ředitel sdělil, že mne na dva měsíce převelel do Drahonic na strážní službu v uprchlickém táboře, která nemá nic společného s funkcí řidiče, na kterou jsem nastoupil,“ líčí Jiří Středa.
Drahonice jsou od Olomouce vzdálené 374 kilometrů. Bývalá věznice dnes slouží jako uprchlický tábor. Zaměstnanci Vězeňské služby zde mají 24hodinové služby, které spočívají ve střežení venkovního oplocení okolo celého tábora. Pak jsou tři dny volna.
„V týdnu to vychází na dva přesuny z domova a zpět. Pro většinu příslušníků, kteří sem dojíždí třeba až z Karviné, je to nevýhodné a nejsou tu dobrovolně. Je to jakýsi tábor i pro ně, kam je jejich ředitelé posílají za trest,“ popisuje Středa.
Vedení věznice školení nepotřebovalo, potvrdilo ministerstvo
Je skálopevně přesvědčen, že i v jeho případě šlo o trest za to, že upozornil na nesrovnalosti v olomoucké vazební věznici.
„Jednoznačně je to krok, kterým mi chce vedení ještě více znepříjemňovat výkon služby,“ tvrdí s tím, že vše začalo krátce poté, co se dostal k podezřením na nekalosti.
„Jako řidič jsem věděl, že si ředitel a jeho zástupce nechávali ze zdrojů Vězeňské služby neoprávněně platit profesní školení řidičů, které k výkonu svých funkcí nepotřebovali,“ vysvětluje Středa. Napsal proto tehdejší ministryni Heleně Válkové, která jeho podněty předala Generální inspekci bezpečnostních sborů k vyšetření.
Samotné ministerstvo mu vzápětí dalo za pravdu. Vedoucí oddělení stížností a kontroly odboru vězeňství na ministerstvu Jiří Vorálek v dokumentu z loňského listopadu potvrdil, že lidé z nejužšího vedení olomoucké věznice opravdu profesní školení řidičů nepotřebovali.
„Jejich vysvětlení považujeme za nepřesvědčivé a s ohledem na všechny okolnosti je stížnost důvodná,“ napsal Vorálek.
Středa tvrdí, že mezitím čelil od nadřízených nátlaku. „Vedení se mě chce zbavit. Zkoušeli to přes fyzickou prověrku, psychologické vyšetření, dvě vykonstruovaná kázeňská řízení, zadávání služebních úkolů, které nesouvisí s mojí funkcí, nabádání kolegů, aby se mnou nehovořili, různá očerňování a křivá nařčení, zákaz čerpat tři týdny dovolené vkuse, trestní oznámení kvůli skutečnostem, které jsem uvedl v dopise ministryni Válkové, a nyní mne trestají převelením do Drahonic,“ popisuje.
Ředitel věznice: O mstu nešlo, někoho jsme vybrat museli
Generální ředitelství Vězeňské služby se k poměrům v olomoucké vazební věznici odmítlo jakkoliv vyjádřit.
„Vzhledem k tomu, že šetření spojená se stížnostmi jmenované osoby nebyla dosud uzavřena, se Vězeňská služby ČR nebude k případu vyjadřovat,“ oznámil mluvčí Robert Blanda.
Ředitel olomoucké věznice Jiří Ruprecht nařčení odmítá. „Je absolutní nesmysl, že by šlo o mstu. To rozhodně odmítám,“ prohlásil. Do Drahonic má věznice podle něj dodat tři lidi. V prvním kole to byli dobrovolníci, ve druhém musela někoho vybrat.
„Já jsem je neurčoval, vybírali je vedoucí oddělení. Není v tom žádný problém,“ řekl. K výsledkům ministerské kontroly se nevyjádřil.
„Já jsem žádný výsledek kontroly neviděl, takže k tomu nemohu nic říct. Ale jsem přesvědčen, že jsme žádný zákon ani předpis nemohli porušit,“ sdělil.
Jiří Středa nyní proti svému převelení podal odvolání a požádal o právní pomoc Nezávislý odborový svaz policie. Hodlá se bránit i před soudem. Svých kroků však nelituje.
„Vždy jsem považoval práci u Charity, Správy uprchlických zařízení a Vězeňské služby hlavně jako službu pro stát a společnost. Ve vazební věznici v Olomouci je to však jako v nějaké soukromé instituci, kde je jakákoli kritika brána jako hrozba,“ prohlásil Středa.
