Petr Hlídek, Lubomír Zapletal, Miroslav Vraštil a Pavel Konvička spolu jezdili na jedné lodi - čtyřce bez kormidelníka, a proto se jim říkalo Olomoucká čtyřka. Pro sehranou posádku měl přijít v Los Angeles vrchol, ambice mířily až na medaili.
„Na tu jsme mysleli i roky předtím a čtvrtá místa na mistrovství světa v letech 1981 a 1982 jsou toho důkazem. Jen ten olympijský rok 1984 pro nás byl výkonnostně ještě výjimečnější,“ vzpomíná Miroslav Vraštil. Na své straně navíc měli i olympijské zkušenosti z předchozích her - 1972 v Mnichově, 1976 v Montrealu a 1980 v Moskvě.
„Tenkrát jsme byli třicátníci v nejlepší formě. Jenže nás úplně odepsali,“ štvalo i po třiceti letech Pavla Konvičku.
Oficiální důvod, proč plénum Československého olympijského výboru zakázalo na poslední chvíli svým sportovcům účast v Los Angeles, bylo údajné „nedostatečné zajištění bezpečnosti a nerespektování důstojnosti sportovců“.
To byla ale jen ubohá zástěrka skutečné příčiny, kterou byl čtyři roky starý bojkot letních her v Moskvě ze strany 65 zemí (včetně komunistické Číny) jako nesouhlas s invazí Sovětského svazu v Afghánistánu. Zkrátka oko za oko, zub za zub. Do USA nejelo sedmnáct zemí, vzepřelo se jen Rumunsko a Jugoslávie.
Jeden se z šoku dostal rychle, jiný to režimu vyčítá dodnes
Sportovcům zbyl jen vztek a bezmoc. „Dnes křivdu necítím. Vlastně jsem se z toho šoku, že komunistická lůza něco takového rozhodla a nejedeme, dostal velmi rychle. Jsem zvyklý jít dopředu a nefňukat,“ shrnul Miroslav Vraštil.
Olomoucká čtyřka |
Jinak mluvil i po letech jeho parťák. „Já na to nezapomenu, režimu to vyčítám i dnes. Pořád to mám v živé paměti,“ odmítl se smířit Konvička.
Neuskutečněný vrchol Olomouckou čtyřkou otřásl. Lubomír Zapletal skončil, Petr Hlídek odešel do pražské Dukly a Konvička s Vraštilem se museli ve dvaatřiceti letech rozhodnout, co dál.
„Pro naši posádku to byl konec. Já osobně jsem chtěl pokračovat ve veslování dál a usilovat o medaile ve dvojce bez kormidelníka, na které nám to s Pavlem Konvičkou lítalo,“ vzpomínal Vraštil, jehož syn Miroslav převzal rodinnou štafetu a startoval před dvěma lety na olympiádě v Londýně.
Po třiceti letech sportovci medaile dostali, byť jen pamětní
Na dvojce bez kormidelníka u nás dál vládli, ale jen nakrátko. V roce 1985 odjížděli na mistrovství světa do Belgie s ambicemi na vítězství.
„Jenže den před závodem jsem chytl strašnou virózu a čtyřicítky horečky. V Bruselu jsem ani nemohl chodit a v takovém stavu jsem nastoupil do závodu. Byl to pro mě neslavný závěr kariéry,“ nerad vzpomíná Konvička.
Letos v květnu měli ovšem sportovci ke vzpomínkám na Los Angeles zvláštní příležitost, ve Valdštejnském paláci v Praze se všem sportovcům po třiceti letech symbolicky omluvil za neúčast na hrách současný předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
„Znovu jsme se podívali na záběry Antonína Himla (tehdejší předseda Československého olympijského výboru - pozn. red.), jak říká, že do Los Angeles nepojedeme z důvodů ohrožení bezpečnosti. Vzpomněli jsme na to s nostalgií, ale nedá se nic dělat. Už je to pryč,“ pokrčil rameny dvaašedesátiletý Konvička.
Jako útěchu dostali bývalí sportovci po třiceti letech alespoň pamětní medaili, když už jim o ty opravdové komunisti bojovat zakázali.
