Vítězný kůň Velké Pardubické 2015 Nikas ze stáje Srdéčko sídlící v Hvozdu na...

Vítězný kůň Velké Pardubické 2015 Nikas ze stáje Srdéčko sídlící v Hvozdu na Prostějovsku. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Překvapivý vítěz Velké pardubické: kůň smolař, který na Hané našel klid

  • 3
Na největší úspěch, který lze v českých dostizích získat, v neděli dosáhl Nikas ze stáje Na Srdéčku u Hvozdu na Prostějovsku. Podceňovaný kůň z hanácké stáje doběhl v hlavním dostihu Velké pardubické jako první a dokonce v historicky nejlepším čase.

Když před devíti lety Petr Kupka ze Stínavy na Prostějovsku kupoval za 80 tisíc korun Nikase, nic nenasvědčovalo tomu, že by tento kůň mohl někdy v budoucnu vyhrát nejprestižnější český dostih - Velkou pardubickou. Nikas měl vystouplá žebra, byly mu vidět kosti a odlišoval se tak od ostatních vesměs svalnatých a vypracovaných plnokrevníků.

„Tehdy za mnou přišel kamarád a říkal mi, že má pro mě koně na Velkou pardubickou. Tak jsem se jel na Nikase podívat a už jako ročák se mi zalíbil. Od začátku jsem mu věřil a doufal jsem, že ho čeká velký úspěch,“ vypráví majitel koně Kupka.

Překvapivý vítěz pardubické

Prostějovský zlatník se koním věnuje od mládí a už před Nikasem měl pár hřebců na distanční dostihy. Před pěti lety Kupka Nikase umístil do stájí Na Srdéčku poblíž Hvozdu, kde dostihové koně úspěšně trénují. Stáj měla letos v hlavním závodě v Pardubicích kromě Nikase ještě Modenu, která doběhla osmá, což je u klisny velký úspěch, a také řadu dalších koní v přidružených dostizích.

Kupkovo rozhodnutí převézt svého svěřence na konickou vrchovinu se ukázalo jako trefa do černého. Změna prostředí, tréninkového rytmu a především zdejší domácí péče Nikasovi sedla a v neděli z něho udělala českého favorita. Dnes by za něho Kupka dostal možná i milion a půl.

„Nikdy,“ kroutí nicméně rezolutně hlavou.

Kůň smolař dvakrát na Velké pardubické ztratil jezdce

Cesta k vrcholu však nebyla jednoduchá. Nikas běžel Velkou pardubickou již počtvrté a letos platil za outsidera. Kurz měl 21:1. Při své premiéře totiž ztratil jezdce, když na rovině šlápl do díry, následující rok byl druhý a loni se žokej poroučel ze sedla po skoku přes Taxisův příkop.

„Psalo se o něm, že je nespolehlivý, ale já si myslím, že ten kůň měl prostě jen smůlu. Věděl jsem, že úspěch dřív nebo později přijde,“ dušuje se Nikasův majitel.

Proč se stájím u Hvozdu na Prostějovsku odedávna říká Na Srdéčku, se Kupka a majitel stáje a trenér koní Stanislav Popelka nemohou shodnout. Říká se například, že silnice v okolí mají při pohledu shora tvar srdce.

Popelka zase nabízí vysvětlení, že se zde sbíhají cesty z Hvozdu, Ludmírova a Ponikve jako v srdci. Nabíledni je i třetí vysvětlení. Zdejší chovatelé jsou prostě srdcaři.

„Ukázalo se, že Nikas potřebuje svůj klid, pohodu, kterou má tady Na Srdéčku. Kdyby byl v tréninkovém centru, už by to byl dávno zničený kůň,“ je přesvědčen Kupka.

„Většina stájí chce koně rychle vyždímat. Tady se časem šetří“

Stáj leží pod lesem v údolíčku pár set metrů od silnice. Je obklopená výběhy, poli a pastvinami a krajinou s mírnými kopečky. Do nejbližší vesnice je to dva kilometry a do Prostějova téměř třicet. Čas zde plyne pomalu a klidně.

„Ve většině stájí chtějí koně co nejdříve vyždímat. Tady se s časem šetří. Celou dobu jsem věřil, že Nikas ukáže své kvality, až bude starší, a on to dokázal. Vyzrál. Je to hlavně díky trenérovi, který na koně netlačí a počká si, až si každý kůň řekne,“ vysvětluje Kupka a jeho Nikas mezitím popochází opodál ve výběhu. Zastaví se a mírně nakloní hlavu, jako by pozorně poslouchal. Životního úspěchu si je dobře vědom. Aspoň to tak vypadá.

Trenér Stanislav Popelka má nyní Na Srdéčku přes 30 koní a také vlastní chov. Nepřetržitě se tu o ně stará pět lidí.

„Každý den je musíte nakrmit, prohlédnout, ošetřit. Čistí se boxy a dává nová sláma. Nato se čistí koně a jde se trénovat. Den za dnem bez ohledu na neděle, Vánoce či Velikonoce,“ popisuje.

Umělé dráhy nejsou potřeba, slouží příroda a pole

Venku se zvířata nejprve rozhýbají v ohradách, poté se rozklusávají a teprve na závěr přichází větší trénink. S cvalem se to však nesmí přehánět.

„Důležité je, aby měl trenér cit a nechal koně i oddychnout. Každá stáj má nějaký svůj systém tréninku. Jsou to zkušenosti. Sám jsem několik let pracoval ve stájích ve Švýcarsku, kde jsem se mnohému naučil,“ vypráví Popelka.

Dostihy jsou ovšem několikakilometrové rovinaté závody a v okolí Srdéčka žádná dráha vidět není.

„Využíváme přírodu. Stezky, polní a lesní cesty, louky, pastviny, pole. Máme také kultivátor, takže na poli nad Ludmírovem jsme si udělali dvě cvalovky. Máme tu i kopečky, kde si koně vyčistí hlavu a dostanou fyzičku. Musím poděkovat místnímu družstvu, že nás nechávají trénovat,“ říká Popelka, který je u koní od mládí. Ve dvou boxech doma na statku ve Hvozdu je začal chovat už jeho otec, stáj Na Srdéčku pak začala fungovat v 70. letech.

„Od mládí jsem se pohyboval okolo koní a dodnes mi to zůstalo. Baví mě to a vůbec toho nelituji,“ svěřuje se aktuálně nejúspěšnější koňák v Česku.