O výjezd k nádrži na trojkolce poháněné rukama se před Vondráčkem ještě nikdo nepokusil.
„Je to asi největší stoupání, jaké je u nás v republice možné na handbiku vyjet,“ tvrdil už před výstupem handicapovaný sportovec. V úterý jeho prvovýstup zhatilo nepříznivé počasí, ve středu však naopak bylo jako na objednávku.
Michal dorazil na parkoviště u křižovatky, odkud se vyjíždí z Koutů na Dlouhé Stráně, se svou přítelkyní Kamilou Procházkovou. Z auta vytáhnou rozložený handbike. Stačí několik zručných pohybů a kola jsou ve vidlicích. Vozidlo na ruční pohon je připraveno. Biker ještě otestuje brzdy, přehazovačku. Dá si pár cviků na zahřátí, protože v místě bez slunce je poměrně chladno.
„Tohle je moje K2,“ vyznává velký fanda pohybu, sportu a adrenalinu, kterému jeho koníčky nesebral ani těžký úraz s trvalými následky.
Jihočech žijící nyní v Praze vyjíždí nahoru v půl jedenácté. Doprovází ho přítelkyně Kamila jedoucí na koloběžce. První otočení řídítek napojených na řetěz a handbike se dává do pohybu. Metry přibývají jen pomalu. První metou je spodní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně.
Napít, kousnout do banánu a jede se dál
Jako zdroj energie pro další cestu neposlouží handbikerovi žádné energetické gely, ale voňavá česká sekaná s chlebem. Kolem dolní nádrže je jediný úsek, na kterém si může jezdec trochu orazit. Po rovince nebo mírně z kopce ale vede pouze několik stovek metrů.
Výjezd k horní nádrži |
Hned potom následuje další ostré stoupání. Michal volí pravidelné občerstvovací zastávky. Pít, kousnout párkrát do banánu, občas si dát svačinu.
Bojuje s nemilosrdným kopcem, který se nechce vzdát. Vzdát se odmítá i Michal, ač má s přibývající výškou svaly na rukou jako v ohni. Naopak mluví o dalších víkendech nabitých sportem.
„Teď o víkendu jedu na turnaj ve stolním tenisu, potom jsou dva víkendy závody na čtyřkolkách a následuje další turnaj ve stolním tenisu,“ popisuje Michal. Obojí na republikové úrovni.
Už také myslí na zimu, kdy bude zase jezdit na monoski. Na lyžování nezanevřel, i když právě při jízdě na sjezdovce utrpěl úraz, po kterém mu poraněný obratel skřípl míchu.
Cesta k horní nádrži Dlouhých Strání trvala necelých pět hodin
Před čtrnáctou hodinou vyjíždíme na odpočívadlo nedaleko horní stanice lanovky lyžařského areálu Kouty nad Desnou. Michal protáhne unavené ruce.
Po krátkém odpočinku se ale znovu pouští do boje s horou. Konečně má před sebou poslední metry. Krátce po patnácté hodině se vyšplhá na silnici vedoucí po hrázi horní nádrže elektrárny Dlouhé Stráně.
„Nádhera,“ vydechne po zvládnutí náročné výzvy ulehčeně muž, který se mimo jiné dostal do týmu paralympijských nadějí. A místo terénní motorky teď závodí na terénní čtyřkolce.
„Při prvním pobytu v rehabilitačním ústavu v Kladrubech jsem si vyzkoušel handbike, stolní tenis a taky florbal na vozíku. Už tehdy pro mě bylo absolutně nemyslitelné se sportem skončit,“ nastínil už dříve mladý muž ze Soběslavi, který má nyní úspěšně za sebou další sportovní metu.
