Velitel olomouckého armádního sboru v létě 1997 generálmajor Petr Voznica se...

Velitel olomouckého armádního sboru v létě 1997 generálmajor Petr Voznica se stal šéfem krizového štábu Ústřední povodňové komise. Brilantní vedení záchranných prací mu vyneslo přezdívku „povodňový generál“. | foto: Radovan Vašíček/Městský úřad Litovel, archiv MAFRA; koláž: iDNES.cz

Vysilující válka s živlem v roce 1997 zrodila „povodňového generála“

  • 1
Morava pod vodou, krize nevídaných rozměrů nedokonalá legislativa, nedostatek zkušeností a špatné spojení. Primátor Olomouce Ivan Kosatík navíc naprosto nepochopitelně odjíždí na dovolenou a představitelé města, okresu a povodňové komise se bezradně dohadují, kdo má vlastně vyhlásit stav ohrožení.

Do této situace vstupuje jako šéf krizového štábu Ústřední povodňové komise tehdejší velitel olomouckého armádního sboru generálmajor Petr Voznica. Před dvaceti lety se stal symbolem záchranných prací, do kterých konečně vnesl systém a řád. Brilantní vedení „operace“ mu posléze vyneslo přezdívku povodňový generál.

„Situace v roce 1997 byla velmi specifická rozsahem přírodní katastrofy a řadou dalších faktorů. Byla zcela odlišná legislativa pro krizové situace a také jiná role starostů, primátorů a přednostů okresních úřadů. Velel jsem armádnímu sboru na teritoriu Moravy a východních Čech. Logicky tedy prezident republiky rozhodl o předání odpovědnosti za řešení povodňové situace veliteli, který znal nejlépe postižené oblasti. Zřídili jsme krizový štáb a do mé podřízenosti kromě vojenských útvarů přešly také složky tvořící dnes integrovaný záchranný systém,“ popisuje s odstupem dvou dekád absolvent Královské akademie obranných studií ve Velké Británii, odborník na krizové řízení a později diplomat Voznica.

Situace zahrnovala polní tábory v terénu, permanentní stres, čtyři hodiny spánku denně a třísměnný provoz v krizovém štábu. Bylo potřeba někoho, kdo vybuduje systém a kdo si například vezme „na triko“, že záchranáři půjdou i do akcí, na které nemají odpovídající techniku.

Voznica: „Významnou roli sehrála solidarita lidí“

„Legislativa byla nedokonalá, armáda, policie, hasiči a záchranáři používali různé komunikační systémy a samozřejmě roli sehrál fakt, že s řešením tak rozsáhlé katastrofy nebyly zkušenosti. Přesto všechno se po pár dnech podařilo povodňovou situaci dostat pod kontrolu a postup prací koordinovat,“ vzpomíná Voznica.

K zásadnímu zlomu podle něj došlo v době, kdy ustaly prudké deště a kdy hladiny řek přestaly stoupat.

„Přestože se povodňová vlna přesouvala po jednotlivých tocích, dařilo se evakuovat například nemocnice a lidi z ohrožených míst a zahájit odstraňování následků. Krizové štáby začaly dostávat přesnější informace a zlepšilo se monitorování stavu řek. Významnou roli sehrála solidarita lidí, dobrovolníci organizovali humanitární pomoc, zásobování pitnou vodou a potravinami v zatopených oblastech,“ říká generál, který hned v roce 1997 obdržel za nasazení během povodní medaili Za zásluhy I. stupně.

Úřady se podle něj naštěstí poučily a dnešní integrovaný záchranný systém se opírá o kvalitní legislativu, jasně stanovené kompetence a disponuje neporovnatelně lepším vybavením. Záchranáři mají navíc s řešením krizí už řadu zkušeností.

„Včasné, objektivní a pravdivé informování veřejnosti zabrání panice, musíme ale procvičovat modelové situace. Nic se však neopakuje stejně a vždy se jedná o jedinečnou událost. Jak říkal jeden významný vojevůdce, kterého si dovolím parafrázovat: Ani sebelepší plán nemůže připravit reakci na konkrétní situaci,“ varuje Voznica.