Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Muž vyhrál spor s městem, kvůli domu chodil po soudech téměř čtvrt století

  • 2
Po dlouhých 23 letech je u konce série sporů Ivana Vavříka s městem Zábřeh. Nejvyšší soud nyní potvrdil, že za stav bytového domu, jenž během dlouhých restitučních tahanic zchátral, bylo zodpovědné město, které se o něj řádně nestaralo. Majiteli zaplatilo škodu 1,4 milionu korun.

Roky soudních tahanic táhnoucí se prakticky celou porevoluční éru teprve nyní uzavřel rozsudek Nejvyššího soudu, ke kterému město podalo dovolání.

„Dovolání se odmítá,“ uvedl v rozsudku předseda senátu Jan Eliáš. V platnosti tak zůstává dřívější verdikt okresního a krajského soudu, podle kterého město způsobilo restituentovi škodu, když se nestaralo o dům s péčí řádného hospodáře. Vavříkovi tak patří vysouzená částka 1,4 milionu korun právem.

„Proti usnesení Nejvyššího soudu už není přípustný žádný opravný prostředek,“ zdůraznil soudce.

Vavříka definitivní uzavření dlouholetých soudních tahanic potěšilo. „Je to pro mě zadostiučinění. Od první žádosti na navrácení domu v Postřelmovské ulici přes soudy o náhradu škody až po spory s nájemníky s neplatnými smlouvami je to 23 let. Pro mě je to téměř polovina života, kdy jsem přicházel o čas, peníze a nervy,“ říká Vavřík, který nechápe, jak mohla celá kauza trvat tak dlouho.

„Je to neuvěřitelné. Za tu dobu se vystřídalo ve vedení města už šest starostů. I když mluvili o snaze vše řešit, ve finále celou při jenom protahovali. Ono je jednoduché soudit se za peníze daňových poplatníků. Jestli mě měly ty průtahy odradit, tak teď lidé ve vedení města vidí, že se to nepodařilo,“ sdělil Vavřík.

Starosta: Nerozumím, proč Nejvyšší soud rozhodl pokaždé jinak

Celá kauza se týká bytového domu v Zábřehu, který město vydalo až po osmi letech soudů v roce 2003. Jenže za tu dobu se stav domu podle Vavříka výrazně zhoršil, a chtěl proto škody nahradit. Loni mu okresní a odvolací krajský soud daly za pravdu a rozhodly, že se město nestaralo o dům s péčí řádného hospodáře.

Škodu vyčíslily na téměř 760 tisíc korun a náklady řízení na dalších 700 tisíc, takže město převedlo na účet Ivana Vavříka přibližně 1,4 milionu korun. Nejvyšší soud nyní verdikt definitivně potvrdil.

Zábřežského starostu Františka Johna rozsudek překvapil. „Tomu verdiktu nerozumím. Nejvyšší soud ve stejné věci před třemi lety rozhodl, že byla promlčena, a teď je rozsudek úplně jiný. Ta změna stanoviska mě velmi překvapuje,“ uvedl starosta.

Radnice se na Nejvyšší soud obrátila před lety poté, co soudy nižších instancí daly Vavříkovi poprvé zapravdu. Nejvyšší soud tehdy spor vrátil na začátek s odkazem právě na uplynulou promlčecí dobu.

„Promlčecí doba začala běžet až od okamžiku zápisu vlastnictví do katastru nemovitostí, pročež byla žaloba podána včas,“ zdůvodnil nyní soud.

Spor teoreticky může pokračovat ještě ústavní stížností města

Jak se teď město k celé věci postaví, zatím není jasné. „Ten rozsudek jsme teprve obdrželi. Musíme zjistit, proč Nejvyšší soud teď reagoval jinak než poprvé, vše vyhodnotí právníci města,“ řekl zábřežský starosta. Město má teď podle něj jen dvě možnosti, jak postupovat: ukončit spor jednou provždy, nebo ještě podat ústavní stížnost.

„Definitivní stanovisko padne až po pečlivém rozboru a po projednání v radě a zastupitelstvu,“ podotkl John.

„Ta kauza je nepříjemné dědictví minulosti, se kterým je potřeba se vyrovnat. To, že se táhne tak dlouho, není vina města, ale justice. My bychom ji už taky chtěli mít z krku,“ konstatoval starosta.

Vavřík teď může konečně použít peníze, které dostal od města. „Jsem zvědavý, jestli to už město konečně vzdá a nebude dál zdržovat a celou věc natahovat. Nevím, co jiného už má radní přesvědčit než rozsudek Nejvyššího soudu,“ řekl.

Celou kauzu kolem bytového domu provázely také soudy Vavříka s nájemníky, se kterými město podepsalo nájemní smlouvy až poté, kdy se už rozběhl restituční proces. Soud po třech letech uznal smlouvy za neplatné.

„Bylo to jako se vším, co město udělalo protiprávně. Snaha o dohodu z mé strany byla vždycky marná, takže bohužel nebyla jiná možnost než soudy. To, co jsem nakonec vysoudil, je jenom o málo víc, než jsem za ty roky na boj s městem vynaložil. Kdybych měl do toho ještě počítat svou práci a ztracený čas, tak jsem v minusu,“ uzavřel Vavřík.