Jak se žilo a žije například v Domašově nad Bystřicí, Jedlí na Šumpersku či Bukové na Prostějovsku, které se z různých důvodů zadlužily? "Když někdo naříká, že má málo peněz, vůbec mě to nedojímá. Ani netuší, co to znamená," řekl starosta Domašova Ladislav Števanka.
Jeho obec je totiž jednou z nejzadluženějších v Olomouckém kraji. Navíc ne kvůli investicím do obecního majetku, nýbrž kvůli ručení firmě, která zkrachovala. To obec původně postavilo před šedesátimilionový dluh. Z něj nyní zbývá doplatit asi 16 milionů. Splacení dluhu bude Domašovu trvat celkem čtvrt století.
Zhruba šest let života stály dluhy podle tamního starosty Zdeňka Axmanna i obec Jedlí na Šumpersku. Teď už jsou sice čtyři roky v plusových číslech, na obci je ale období dluhu, který měl na začátku 35 milionů, dosud znát.
Život v Bukové na Prostějovsku dluhy dokonce vrátily do předrevoluční doby. Kvůli nim tu totiž uspořádali obdobu Akce Z a sami dostavěli chodník. Nyní už má obec valnou část ze zhruba osmi a půl milionového dluhu splacenou. Zbývá 1,2 milionu.
Zadlužili jsme se kvůli jiným, rozprodáváme majetek
Starosta Domašova Števanka svoji obec s lehkou ironií přirovnává ke švédskému stolu, odkud si podnikatelé ze zkrachovalé stáčírny minerálních vod vzali miliony korun. "Některé zadlužené obce alespoň investovaly do svého majetku a pak své závazky holt nezvládly. U nás však šly peníze zjednodušeně řečeno do cizích kapes."
Tehdejší zastupitelé zde totiž na konci 90. let rozhodli o tom, že Domašov bude soukromé firmě ručit za úvěr. Firma zkrachovala a obec měla náhle splácet zhruba šedesátimilionový dluh.
Rozpočet má 5 milionů, tři a půl jde na cizí dluh
Od obřího dluhu Domašovu částečně pomohl krajský úřad a ministerstvo financí. Ze svých nároků slevil také věřitel. I tak dnes zbývá obci s jejím zhruba pětimilionovým rozpočtem doplatit necelých 16 milionů.
Za zlomový označuje tamní starosta příští rok, kdy z rozpočtu obce odejde na splacení dluhu téměř 3,5 milionu korun.
"Pak už nás do roku 2021 každý rok čekají jen jednomilionové splátky," podotkl Števanka. Díky dluhům se však lidé ve vedení začali na svoji obec dívat trochu jinak.
Vesnice Domašov nad Bystřicí, která musí splácet dluhy zkrachovalé firmy.
"Udělali jsme si velkou inventuru obecního majetku a začali se zbavovat těch položek, které by nám kvůli údržbě zbytečně polykaly finance," popisuje Števanka a vše přibližuje na příkladu místního lyžařského vleku.
"Ten za zhruba dvacet let obci souhrnně nevydělal ani korunu. Před necelým rokem jsme jej tak prodali. Soukromník do něj investoval kolem milionu a půl korun a kvalita služeb zde šla ke spokojenosti všech nahoru. Kdyby nám vlek zůstal, podobnou investici bychom si určitě i bez dluhů nemohli dovolit."
Evropské dotace? Domašov skoro nezajímají
S léčbou obecního rozpočtu pomohli v Domašově také lidé z obecně prospěšných prací. "Naučili jsme se je využívat. Je to pro nás jistě výhodnější než drahé firmy," dodal starosta.
Kvůli zkušenostem s dluhy se v Domašově také tolik nehrnou za evropskými dotacemi. Ty jsou podle Števanky příliš svazující. "Projekty prací se obecně nafukují, aby se dosáhlo částek, na které jsou dotace vypsané. Navíc jsou zde jasně dané termíny, podle nichž ty peníze prostě musíte utratit, i kdyby jste danou věc vůbec nepotřebovali."
V opravách jsme šest let pozadu
Zhruba šest let života stály dluhy obec Jedlí na Šumpersku. Alespoň to tak spočítal starosta Zdeněk Axmanna. "V nejrůznějších opravách a investicích jsme oproti místům, která svůj majetek průběžně rekonstruovala, o dost pozadu."
Poslední čtyři roky už obec hospodaří v plusových číslech, ovšem Axmann pamatuje dobu, kdy nad Jedlí se zhruba sedmi sty obyvateli visel dluh ve výši 35 milionů korun. V těch byla ukryta dvacetimilionová dotace na výstavbu domu s pečovatelskou službou. Ten se ovšem bývalému starostovi nepodařilo v roce 2001 dokončit a stát chtěl peníze nazpět. Zbytek dluhu tvořily úroky.
Obci tehdy pomohl Olomoucký kraj, který z nedostavěného objektu udělal léčebnu pro lidi s Alzheimerovou chorobou, kde v těchto dnech pracuje na pětadvacet místních. Pomohlo i ministerstvo financí, které Jedlí část dluhu odpustilo.
Vesnice přišla i o školku, starosta šel do montérek
"Kdybychom tu částku museli splatit celou, bylo by to pro nás likvidační," připouští Axmann, který si zadlužené roky spojuje například s prodejem školky.
"Děti jsme odsud přesunuli do školy a budovu prodali místním, kteří si zde zařídili bydlení. Typické tehdy bylo, že jsme si na práci na obecním majetku najímali brigádníky. Ti pro nás pracovali za minimální peníze, nebo dokonce zadarmo," popisuje starosta.
Při opravách střechy kulturního domu či při lesních pracích se však tehdy vedle brigádníků objevil v montérkách také sám Axmann. "Nic jiného než vylézt spolu s ostatními na střechu mi nezbývalo. Peníze zkrátka nebyly."
Chodníky jsme si postavili sami
To v obci Buková na Prostějovsku už mají valnou část z dluhu ve výši zhruba 8,5 milionu splacenou. Zbývá milion dvě stě tisíc.
"Ty dluhy byly hrozné," komentuje tamní starosta Miroslav Švec dobu, kdy v obci byly kvůli nedostatku peněz rozestavěné chodníky. "Naštěstí u nás pomohli někteří z občanů. Vrátili jsme se do doby Akcí Z a chodníky jsme si postavili sami."
Za nejcitelnější dopad dluhů, které v malé obci zůstaly po stavbě kanalizace, jejíž cena kvůli zvýšení DPH na stavební práce citelně vyskočila nahoru, však Švec označuje pomyslné zavřené dveře k evropským dotacím.
"Nemohli jsme o ně zažádat. Projekty na zateplení kulturního domu, na multifunkční hřiště či na vybudování suchých poldrů proti povodním, které teď zpracováváme, už mohly samozřejmě dávno běžet," popisuje starosta, který si v zadlužené obci kvůli úsporám vzal za své nejenom práci na chodnících, ale také sekání trávy na návsi či provozování místní vodárny a čističky odpadních vod.
"Na našich dluzích vidím jedinou pozitivní věc: ty peníze se nikam neztratily. Skrze kanalizaci jsme je nakonec stejně investovali přímo do obce," dodal Švec.
