Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Byla populární, pak utichla. Originální mši z Moravy dostal až do katedrály

  9:32aktualizováno  9:32
Rybova Česká mše vánoční zní všude. Ještě mnohem dřív ale rodák z Dřevohostic Josef Schreier napsal populární moravskou mši, jenže upadla v zapomnění. Oživil ji patriot Zdeněk Smiřický z Dřevohostic u Přerova. Zněla i v katedrále.

Zdeněk Smiřický dokázal téměř nemožné - po mnoha provedeních na kůrech moravských kostelů zazněla loni o Vánocích Schreierova Missa pastoralis in C boemica i v katedrále sv. Víta v Praze. | foto: Tomáš Frait, MF DNES

Když muzikolog Jan Trojan z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně narazil v archivech benediktinského kláštera v Rajhradě na dílo barokního skladatele a kantora Josefa Schreiera, prášilo se na notové záznamy jeho moravské vánoční mše už nejméně 150 let.

Velmi pravděpodobně by prach dál sedal i na obnovenou partituru, nebýt toho, že profesor Trojan narazil na Zdeňka Smiřického. Až tento učitel a patriot z Dřevohostic u Přerova přesvědčil alespoň některé soudobé hudebníky, aby dílo zapomenutého skladatele nastudovali.

Zdeněk Smiřický dokázal téměř nemožné - po mnoha provedeních na kůrech moravských kostelů zazněla loni o Vánocích Schreierova Missa pastoralis in C boemica i v katedrále sv. Víta v Praze.

"Nikdy mě kromě povolání učitele nic tolik nezaměstnávalo, ale nelituji toho. Josef Schreier je můj velký koníček," říká neúnavný šiřitel Schreierova díla.

Zdeněk Smiřický

Narodil se v roce 1946 v Přerově, ale celý život prožil v Dřevohosticích. Po studiích oboru čeština-dějepis a později speciální pedagogika-psychopedie na Univerzitě Palackého v Olomouci učil na základních školách v Bystřici pod Hostýnem a Dřevohosticích. Později vyučoval na speciální škole v Bystřici pod Hostýnem a působil jako ředitel Zvláštní školy Holešov. V roce 2004 založil Vlastivědnou společnost Žerotín Dřevohostice.

Když se řeknou Vánoce, vybaví se vám automaticky Josef Schreier?
Když se vysloví Vánoce, vybaví se mi krásné chvíle mého dětství, kdy se naše rodina scházela u vánočního stromečku. Celý pokoj byl provoněný maminčiným vánočním cukrovím a tatínek, dlouholetý dřevohostický učitel, bral do rukou housle nebo violu, moji starší bratři Luboš a Leoš se střídali u klavíru a naším domem zněly překrásné vánoční koledy. Na tyto chvíle se nedá zapomenout. Až o mnoho let později, po osudovém setkání s profesorem Janem Trojanem, jsem si vánoční svátky začal spojovat se jménem našeho rodáka, kantora Josefa Schreiera a s jeho překrásnou moravskou vánoční mší.

Kde jste o tomto skladateli slyšel poprvé?
Bylo to v Kroměříži, 26. listopadu roku 1991. Účastnil jsem se tam tehdy konference o lidové kultuře na Hané. O přestávce za mnou přišel vysoký pán, který se představil jako profesor Jan Trojan. Řekl mi, že se mu líbil můj příspěvek, ale že on mě také jistě potěší, když mi sdělí, co po mnoha letech bádání objevil. A sice, že se u nás v Dřevohosticích 2. ledna 1718 narodil hudební skladatel, který je největší osobností moravských kantorů -hudebních skladatelů období baroka. Jako je v celé naší zemi všeobecně známý a milovaný kantor Jakub Jan Ryba, tak pro Moravu má tento skladatel obrovský význam.

Poprvé po víc než 200 letech zazněla v roce 2002 Schreierova vánoční mše v olomouckém chrámu sv. Michala. Bylo to i pro vás poprvé, kdy jste toto dílo slyšel na vlastní uši?
Ano. To, co jsme mohli slyšet do té doby, byla jenom nahrávka provedená v malém nástrojovém obsazení, pouze se smyčci. To, co objevil profesor Trojan, bylo dílo ve velkém nástrojovém obsazení, ve kterém se mše s největší pravděpodobností od doby víc než před 200 lety nikdy nerealizovala.

Jak silný zážitek to pro vás byl?
Byl to obrovský zážitek. Chrám byl nabitý tisícovkou lidí, někteří se dovnitř ani nedostali. Slyšel jsem velmi kvalitní provedení díla, které vychází z naší moravské lidové hudby. Díky úsilí paní Růženy Saligerové, dirigentky olomouckého pěveckého sboru Collegium vocale, tehdy sólové party zpívali nejlepší pěvci olomoucké opery. Ještě o stupínek výš u mě ale bylo provedení Schreierovy mše o tři dny později v Dřevohosticích. Každého muzikanta a zpěváka, který vcházel do našeho kostela sv. Havla, jsem tehdy zdravil se slovy: Vítejte v chrámu, kde byl skladatel 2. ledna 1718 pokřtěn.

A nakonec jste Schreierovu mši dostal až do pražské katedrály. Jak jste to dokázal?
Nejprve jsem to zkoušel přes kolegy, s nimž se každý rok setkávám na literárním festivalu Šrámkova Sobotka. Pak jsem si ale řekl, že nebudu chodit kolem horké kaše a zkusím zaťukat rovnou u "kováře". Tak jsem napsal dopis tehdejšímu arcibiskupovi pražskému Dominiku Dukovi. Přijal mě, vyslechl a převzal si všechny notové i jiné dostupné materiály. Slíbil hned promluvit s regenschorim chrámu svatého Víta a udělat všechno pro to, aby se skladatel Josef Schreier stal známým i v Praze. Což také dodržel.

Josef Schreier napsal svou vánoční mši asi před 250 lety. Ve své době byla velmi populární. Jak je možné, že potom upadla v zapomnění?
Dílem se na tom podepsaly církevní reformy. Pak přišli další, ve své době modernější skladatelé, kteří skládali hudbu v trochu jiném duchu - jako Jakub Jan Ryba. Tato hudba dílo Josefa Schreiera vytěsnila. Ale ve své době byla Schreierova mše tak oblíbená, že se hrála nejen po celé Moravě a v Čechách, ale i v Uhrách nebo v Polsku.

Asi je zbytečné ptát se, která mše se vám líbí víc. Jestli ta Rybova, nebo Schreierova...
Všeobecně známá Rybova Česká mše vánoční, která vznikla mnohem později, je překrásná. Ale ta naše, Schreierova, je trochu jiná. Vyvěrá z moravského temperamentu a z našich moravských lidových tradic. Jakub Jan Ryba také vycházel z lidové hudby, ale jeho hudba je trochu víc učesaná. Schreierovo dílo je prostší, jednodušší. V tom je skladatelovo mistrovství.

Kdo byli kantoři a jakou roli v období baroka vlastně hráli?
Kantoři byli venkovští učitelé, kteří měli povinnost vyučovat, ale i sloužit v kostelech, hrát při mších na varhany a řídit pěvecké sbory i hudbu na kostelních kůrech. Když naší zemí v polovině 18. století projížděl anglický hudební vědec Charles Burney, který mapoval hudebnost tehdejší Evropy, byl ohromen. V každé české i moravské školičce, která žáčkům skoro padala na hlavu, pan učitel naučil téměř všechny žáčky zpívat a hrát na hudební nástroje. Tak se rodil vztah našeho národa k hudbě a k hudebním tradicím. Kantoři, z nichž mnozí třeli bídu a kolikrát téměř umírali hladem, vychovali několik generací skvělých hudebníků, kteří se pak uplatnili jinde. Třeba na území dnešního Německa, Francie či Itálie, kde jsou ctěni dodnes.

Osud Josefa Schreiera je dost nečitelný. Bylo těžké vystopovat to málo, co se o něm ví?
Pátrání po osudu života a díla našeho skladatele je opravdu neuvěřitelně těžkou, ale i zajímavou, řekl bych až detektivní záležitostí. Vždyť po dlouhá léta se nevědělo, že Josef Schreier se narodil u nás, v Dřevohosticích. Až po letech bádání v archivech nejen u nás, ale i v Maďarsku objevil profesor Jan Trojan ve spolupráci s významným olomouckým archivářem a historikem Milošem Kouřilem, že podle dřevohostické farské matriky byl 2. ledna 1718 pokřtěn v dřevohostickém kostele sv. Havla.

Narazili jste při pátrání po skladateli i na jeho další skladby?
Na jaře roku 2003 obdržel profesor Trojan informaci, že by nějakou stopu díla našeho skladatele bylo možno objevit v Muzeu hudby na bratislavském hradě. Tak jsme se tam rozjeli a společně objevili na třicet záznamů o díle Josefa Schreiera. Bohužel, kromě jediného notového zápisu to byla jen torza. Pouze jedno dílo se zachovalo v přijatelném stavu. Pan profesor si kopii nechal zaslat a zpracoval ji pro současné provedení. Tak bylo na světě další Schreierovo dílo, jeho slavnostní mše Missa solemnis.

Co v životě Josefa Schreiera je pro vás největší záhadou?
Pátral jsem například po tom, kde Josef Schreier studoval. Spolu s profesorem Trojanem, který letos oslavil už 87. narozeniny, předpokládáme, že to bylo na piaristickém gymnáziu v Lipníku nad Bečvou, ale je to jen naše hypotéza. Zjistil jsem, že když u nás byly zrušeny mnišské řády, všechna dokumentace byla poslána do Říma. To, co bychom nyní potřebovali, tu nezbylo. Ale mám signál, že by se v tomto směru mohlo něco zjistit. Záhadou je také další osud Josefa Schreiera po roce 1760, kdy se ztrácí jeho stopa v Bílovicích u Uherského Hradiště. Uvažujeme o tom, že odešel na Slovensko, do tehdejších Uher, kde syn našeho skladatele - Norbert Schreier působil jako významný profesor a rektor piaristických gymnázií a byl jedním z vedoucích činitelů slovenských národních buditelů kolem Antonína Bernoláka. Bližší stopu ale bohužel zatím nemáme.

Když čtu publikace profesora Trojana, dozvídám se o Josefu Schreierovi samé superlativy: byl to vrcholný zjev kantora, geniální skladatel, zanechal nesmazatelnou stopu... Čím to, že jeho mše stále není tak populární jako ta Rybova?
Je smutné, že po třiceti letech od objevení díla našeho skladatele není Josef Schreier známý tak, jak by si zasloužil. Je to dáno tím, že kromě profesora Trojana a mě se Schreierova díla neujal nikdo jiný, třeba mnohem mladší. Nikdo nám vlastně v tomto směru nepomohl tu štafetu táhnout dál. Jednal jsem osobně a psal dopisy mnoha významným znalcům hudby i renomovaným hudebníkům. Většinou mi pochválili moje snažení, ale pak se odmlčeli.

Třeba by pomohl nějaký mecenáš.
Před několika lety jsem zkoušel obrátit se o pomoc na paní Livii Klausovou, choť našeho bývalého pana prezidenta. Myslel jsem si bláhově, že když mají kulturní nadaci, že nám vyjde vstříc. Na můj dopis zpočátku reagovala velkou chválou mé obdivuhodné obětavosti a píle, kterou jsem dílu zapomenutého skladatele věnoval, avšak celý obsah její odpovědi vyzněl asi v tom smyslu, že dobrá věc se prosadí sama. To samozřejmě není pravdou. Každé dobré dílo potřebuje někoho, kdo mu tak trochu pomůže na světlo Boží.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.