Zesnulý hrabě Richard Belcredi na archivní fotografii na zámku v Brodku u Prostějova. Zdevastovanou stavbu zrestituoval a začal opravovat.

Zesnulý hrabě Richard Belcredi na archivní fotografii na zámku v Brodku u Prostějova. Zdevastovanou stavbu zrestituoval a začal opravovat. | foto: Libor Teichmann, MAFRA

Opravoval a pomáhal. On byl náš, říká Brodek o zesnulém hraběti Belcredim

  • 1
Šlechtě nebyla česká společnost v posledních desetiletích nakloněná, Richard Belcredi, který se v 90. letech vrátil do Brodku u Prostějova a restituoval zde zámek, však dokázal, že i hrabě může být díky své vstřícnosti, skromnosti a lásce k vlasti široce oblíbený. Zemřel před Vánocemi ve věku nedožitých 90 let.

Život Richarda Belcrediho hodně zkoušel. Dvakrát zažil konfiskaci majetku, vyhazov ze studií, nadějný návrat domů, starosti se zchátralým majetkem a bohužel opětovné policejní vyšetřování kvůli svému původu. Nikdy nerezignoval.

„Když se vrátil do Brodku, komunisté mu ze zámku nechali ruinu. Snažil se ho opravovat a z poloviny se mu to podařilo. Zklamaný nebyl. Říkal mi, že kdyby v životě nebyl optimista, tak se na to dávno vykašlal,“ vzpomíná František Zapletal, který byl Belcredimu v posledních patnácti letech velmi blízko. Pracoval jako jeho tajemník, řidič a kastelán na zámku.

Rodině Richarda Belcrediho, která pochází z významného šlechtického rodu z Lombardie, zkonfiskovali veškerý majetek nejprve nacisté a po válce rovněž komunisté. Richarda navíc vyhodili ze školy a rodina odešla do emigrace.

Mladý muž se ze zahraničí snažil své vlasti pomáhat. V Mnichově se stal redaktorem Rádia Svobodná Evropa, odkud do východního bloku dalších třicet let šířil myšlenky demokracie. Stal se také jednatelem emigrantského spolku Opus bonum a společně s Pavlem Tigridem pašoval do Československa zakázanou literaturu.

Sám Belcredi jednou vysvětloval, že jeho původem italský rod se postupně s českým živlem sžil. Muselo pro něho být smutné překvapení, když v prosinci roku 1989 přijel do míst svého dětství v Brodku u Prostějova a zjistil, že mu lidé nedůvěřují.

Pomohl hasičům i k plynofikaci a začal opravovat zámek

V té době se stal velvyslancem ve Švýcarsku, v Brodku restituoval rodový zámek a obci pomohl získat dotaci na plynofikaci.

„Tehdy to bylo takové napjaté, ale když jsem se stal velvyslancem, tak se atmosféra najednou úplně změnila a lidé začali říkat: On je náš,“ svěřil se Belcredi v rozhovoru pro projekt Paměť národa.

Zdevastovaný zámek začal opravovat, staral se o lesy, pomáhal obci a místním hasičům a přispíval na opravy kostelů v Brodku a nedalekých Otaslavicích, které měl v minulosti rod Belcredi pod patronátem.

„Byl opravdu nepřehlédnutelnou osobností. Zajímal se i o kulturu a zámek otevřel veřejnosti pro koncerty, akce pro děti a výstavy. Když bylo potřeba něco opravit, poměrně vydatně přispíval,“ vzpomíná například Pavel Moš z nedalekých Otaslavic.

Čelil policejnímu vyšetřování restituce

Místní lidi hrabě Belcredi pomalu přesvědčil, stát nikoliv. V roce 2004 vyšlo najevo, že jihomoravská kriminálka vyžadovala po pozemkových úřadech informace o šlechtických restitucích. Policie zjišťovala, jak navracení majetku probíhalo. Ministerstvo vnitra tehdy ovládal sociální demokrat Stanislav Gross.

Richard Belcredi (1926-2015)

Narodil se v roce 1926 v Brně-Líšni a pocházel z významného šlechtického rodu Belcredi s více než tisíciletou tradicí. Pradědeček Richard Belcredi založil první české gymnázium v Brně a byl ministerský předseda rakouské vlády. Rodina, které zkonfiskovali majetek nacisté i komunisté, emigrovala.

Pracoval jako redaktor Rádia Svobodná Evropa a pašoval zakázanou literaturu do zemí východního bloku. Po sametové revoluci restituoval rodový majetek v Brodku u Prostějova a byl velvyslancem ve Švýcarsku.

Je nositelem Řádu T. G. Masaryka III. stupně, rytířem bavorského Řádu sv. Jiří a rytířem Suverénního řádu maltézských rytířů. Zádušní mše s obřadem posledního rozloučení bude v sobotu 2. ledna ve 13 hodin v kostele v Brodku u Prostějova. Pohřben bude v Rakousku.

„Je to návrat do komunistických dob. Příslušníci starých českých šlechtických rodů se stávají občany druhého řádu,“ komentoval to tehdy smutný Belcredi.

Ani to ho však nezlomilo. „Stále si zachovával prvorepublikovou noblesu v tom nejlepším slova smyslu a zároveň nikdy nebyl nějak povýšený. Například po nedělních mších v kostele se normálně zastavil s lidmi a bavil se s nimi o počasí, o lese,“ popisuje Pavel Moš.

„Byl to velice vstřícný člověk, který se nad nikoho nepovyšoval. Vozil jsem ho po celé republice i Evropě a dalo se s ním hovořit o všem možném, i o soukromí,“ říká také František Zapletal.

Výjimečný člověk, který se vždy snažil pomáhat, říká starosta

Na Belcrediho nikdy nezapomene i starosta Brodku u Prostějova Radek Rozmánek.

„Byl to výjimečný člověk, který vystupoval velice skromně a s úžasnou noblesou a grácií jako ze staré školy. Obci, místním hasičům i farnosti se vždy snažil pomáhat,“ konstatuje starosta a připomíná například příhodu, když měla kanalizace vést přes hraběcí pozemky. S Belcredim se obec na rozdíl od jiných majitelů vždy bez problémů dohodla.

Ke konci života Belcrediho navštěvoval místní katolický farář Pavel Vágner. „Chodil jsem k němu pravidelně ho posilovat svátostmi. Stále byl velice vstřícný a ochotný a myslím, že v Brodku ho lidé nakonec velice dobře přijali,“ říká farář.

Richard Belcredi by příští rok oslavil devadesát let a vždy se stavěl proti totalitě a demagogii.

„Komunisté krutě zacházeli se svými odpůrci v domnění, že připravují nějaký lepší život. Není to pravda. Utlačování člověka v jakémkoliv totalitním režimu je hrůzné,“ varoval.