Za vraždu novorozence dostala žena 17 let.

Za vraždu novorozence dostala žena 17 let. | foto: Petr Janeček, MAFRA

Za udušení novorozeněte na WC dostala matka 17 let. Tvrdila, že nežilo

  • 30
Pětadvacetiletá žena ze Šumperska dostala u soudu 17 let za vraždu novorozence. Odsedět si je má ve věznici se zvýšenou ostrahou. Zdravého a živého chlapce po utajeném porodu doma na toaletě udusila a v igelitové tašce odložila do nedalekého potoka.

Podle znalců přišel hoch na svět loni 16. května na toaletě v domě v Novém Malíně na Šumpersku.

"Krátce poté ho udusila překrytím dýchacích cest, mrtvé novorozeně vložila do igelitové tašky a odložila u potoka u domu, kde bydlela," uvedla v obžalobě státní zástupkyně. Tělíčko našel po třech dnech kolemjdoucí.

Kriminalisté již od začátku pracovali s verzí, že dítě někdo zabil. Matku za podezřelou označili hned druhý den po nálezu. Od devadesátých let přitom podobný případ v regionu neřešili.

Těhotenství tajila i před partnerem

Žena se u soudu od letošního února hájila právě tím, že se dítě narodilo mrtvé a studené. To ale vyvrátili znalci. Mezi podstatné důkazy tak patří například fakt, že dítě mělo ve střevech vzduch, což svědčí o tom, že dýchalo řádově až desítky minut. Odborníci vyloučili i možnost, že by byl novorozenec studený. I dítě, které se narodí mrtvé, má totiž zpočátku teplotu matčina těla.
"Myslela jsem si, že bude lepší, když si to nechám pro sebe, když dítě bylo mrtvé," uvedla již dříve u soudu obžalovaná. V minulosti studovala zdravotnickou školu, v oboru ovšem nikdy nepracovala. I kvůli nižší inteligenci a častým absencím byla slabší studentkou.
Později u soudu sama připustila, že se její dítě mohlo udusit až v igelitové tašce, do níž ho vložila. To, že tělíčko odhodila do potoka, přiznala. "Byla jsem v šoku," podotkla.
Těhotenství se jí podařilo utajit před tehdejším partnerem i před jejími rodiči. K lékaři nechodila. Veškeré změny na postavě okolí vysvětlovala nemocnou štítnou žlázou.

Nakonec byla mladá žena obžalována z vraždy spáchané s rozmyslem a to zvlášť trýznivým způsobem. V jejích pětadvaceti letech jí hrozilo patnáct až dvacet let za mřížemi, nebo i výjimečný trest.

"Domnívám se, že je třeba vyslat do společnosti signál, že toto řešení nebude ze strany společnosti tolerováno," podotkla před vynesením verdiktu žalobkyně v závěrečné řeči.

Zmínila přitom i možnost odložit dítě do babyboxu, který měla obžalovaná k dispozici v nedalekém Šumperku. Jediné, co se podle státní zástupkyně nepodařilo zcela přesně zjistit, je motiv mladé vražedkyně.

Žena se k vraždě dítěte nepřiznala

Soudce olomouckého krajského soudu Vladimír Hendrych nepochybuje o tom, že měla v úmyslu své dítě zabít. Zároveň však upozorňuje, že proti ženě míří řada nepřímých důkazů. Sama se totiž nepřiznala.

"Neměli jsme tak žádné jasné podklady pro to, že obžalovaná překryla dítěti ústa vlastní rukou, byť tomu nasvědčovaly oděrky kolem úst dítěte," podotkl Hendrych.

V každém případě však podle něj bylo dítě pachatelem vloženo do igelitové tašky, což k jeho usmrcení stačí. Jediným člověkem, který s chlapcem po narození manipuloval, byla přitom právě souzená žena.

"Každý ví, že igelit je materiál, v němž musí po vydýchání vzduchu nastat konec. Z hlediska subjektivního tak musela předpokládat, co se stane, pokud se bude takto ke svému dítěti chovat," upozornil soudce.

Zároveň je podle něj jasně prokázáno, že dítě bylo po narození živé a souzená žena to musela poznat.

"Obžalovaná zodpovídá za smrt svého dítěte a jednala v přímém úmyslu," dodal soudce. V odůvodnění verdiktu mluvil o zbytečné smrti člověka.

"Samotné provedení činu je neskutečně kruté. Dalším momentem, nad nímž zůstává rozum stát, je to, že sama obžalovaná uvedla, že věděla o existenci babyboxu ve svém okolí," dodal Hendrych.

Podle psychologa, který na pokyn soudu na ženu coby znalec vypracoval posudek, se plánovala dítěte zbavit už před porodem. "Její vazba na dítě byla od počátku negativní. Zcela se nehodilo do konceptu života paní obžalované," podotkl psycholog.

Proti rozsudku se žena odvolala

V den vynesení verdiktu si obžalovaná postěžovala na svoji psychiku. Cítila se zmatená.

"Nevím, co se se mnou děje, nic si nepamatuji. Nevím, kdo jsem, co jsem zač. Nevím, kde jsem a kolikátého je," popsala. To, proč stojí u soudu, si však podle svých slov uvědomovala. To, že by dítě usmrtila, znovu popřela. Právo na závěrečnou řeč a slovo nevyužila.

Verdikt přijala bez viditelných emocí. Ty nijak výrazně neprojevovala ani během několika předcházejících soudních stání, známky nervozity snad mohly být patrné jen v jejím tichém hlase a přerývavém dýchání. Proti rozsudku se na místě odvolala stejně tak jako státní zástupkyně. Případem se proto bude zabývat Vrchní soud v Olomouci.

Obhájce navrhoval mírnější kvalifikaci

Obhájce mladé ženy Jiřího Staňka sedmnáctiletý trest nijak zvlášť nepřekvapil. Sám ovšem soudu v závěrečné řeči navrhl, aby čin jeho klientky překvalifikoval na trestný čin vražda novorozeného dítěte matkou.

V tom případě je podle zákona - zjednodušeně řečeno - zohledněno psychické rozrušení ženy při a bezprostředně po porodu, hrozí proto nižší trest v rozmezí tří až osmi let. Soudce Hendrych ale tuto možnost v odůvodnění verdiktu odmítl.

"Navrhovali jsme jinou právní kvalifikaci, mým úkolem nyní bude kvalitně zdůvodnit odvolání," řekl Staněk po verdiktu. Doplnil, že na něj jeho klientka nepůsobí jako člověk, který by byl zcela zdráv.