Kestenbaum byl jedním z dvacítky rabínů, kteří se před nedávnem sjeli z celého světa do Prostějova.
Pomodlil se na prostranství u reálného gymnázia a základní školy, které před časem ministerstvo kultury na návrh nadace prohlásilo za kulturní památku. Prostějovská radnice je ale proti a s nadací o podobě pietního místa odmítla jednat.
„Chtěli jsme toto místo zvelebit, ale s takovým odporem jako tady jsme se ještě nesetkali,“ prohlásil rabín a poukázal na fakt, že prostějovské židovské ghetto patřilo k největším na Moravě, v polovině 18. století ve městě žilo kolem 1 800 Židů, což byla v té době skoro čtvrtina obyvatelstva.
Jenže po likvidaci hřbitova za války zůstaly ostatky pohřbených vesměs v zemi a náhrobky zmizely nebo skončily jako dlažba na dvorech okolních domů.
Co také rabín Louis Kestenbaum řekl ve svém projevu a rozhovoru s novináři při návštěvě Prostějova?
O přístupu radnice
Je neuvěřitelné, že 71 let od holokaustu v demokratické zemi torpéduje nejvyšší představitelka města snahy o uctění 1 924 zemřelých občanů Prostějova, kteří dodnes leží pod zemí na místě židovského hřbitova, zničeného za nacistické okupace tehdejší městskou správou. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Se svým otcem jsem podobná místa ve světě navštívil a zrestauroval je, ale s tímto jsem vůbec nepočítal. Městu jsme nabízeli vše, co jsme mohli. Chtěli jsme toto místo zvelebit, ale s takovým odporem jsme se ještě nesetkali.
O venčení psů
My jsme pobouřeni skutečností, že město připouští, aby se nad ostatky zde pochovaných téměř dvou tisíc lidí procházeli psi, kteří zde močí, přestože jsme městu nabízeli veškerou možnou podporu na to, abychom toto místo důstojně zvelebili. Město naši pomoc stále tvrdošíjně odmítá.
O významu židovského hřbitova
Toto je svaté místo, kde jsou pochovaní velmi důležití rabíni, kteří se v historii zasloužili o rozvoj židovské obce. Ať se zeptáte kohokoli na ulici, bez ohledu na víru a na jeho světonázory, tak nikdo nepřipustí, aby se parkovalo nebo aby mohli psi močit na ostatky pochovaných lidí. Nabízeli jsme, že zaplatíme cokoli a že to uděláme tak, jak by si to město přálo.
O tom, jak chápe postoj města
Domnívám se, přestože jsme nabídli cokoli, aby město mělo pochopení pro náš projekt, že město, abych to řekl velmi decentně, nás pravděpodobně nemá rádo. Proč? Je to stará otázka, na kterou my Židé nemáme odpověď.
O obavách radnice, že v lokalitě vznikne polosoukromý prostor s nejasným režimem, který negativně ovlivní provoz školy a život lidí v okolí
Nechápu, co tím město myslí. Vrátil jsem se z Ukrajiny a z Polska, kde jsme pracovali na stejných projektech, a nikde nebyl žádný problém. Jenom tady. Jediné, co chceme, je zachovat pietu tohoto svatého místa. Návrh architektonického řešení rehabilitace pietního místa postrádá jakékoli rušivé prvky. Po dokončení památečních úprav by se prostor bývalého hřbitova mohl stát pro občany Prostějova, mladou generaci i domácí a zahraniční turisty připomínkou města kdysi přezdívaného Hanácký Jeruzalém. Hřbitov byl židovské komunitě za války ukraden a naše stanovisko je jednoduché. Měl by být vrácen příslušné židovské organizaci, aby mohl být ochraňován jako memento minulých generací pro generace budoucí.
O tom, jaké budou další kroky nadace
Snažíme se o to, abychom s městem našli společnou řeč, ale mohu vás ujistit, že nepřestaneme, dokud se tato věc nevyřeší.
O nálezech ztracených židovských náhrobků na dvorcích u lidí
Tyto náhrobky byly ukradeny židovským občanům, kteří jsou na hřbitově pochováni, a pokud se mají navrátit, tak si myslím, že je úkolem města, aby se s lidmi vypořádalo, protože pro ně nemají žádnou hodnotu.
Chápeme, že tito lidé náhrobky neukradli, ale na druhou stanu hledáme jakoukoli cestu, aby se náhrobky dostaly zpět do rukou židovské obce. Lidé, kteří náhrobky v současné době teoreticky vlastní, musejí být nějak uspokojeni ve svých nárocích. O tom není diskuse. Samozřejmě by bylo projevem jejich dobré vůle, kdyby se rozhodli ty náhrobky vrátit bez požadavků.
