Multifunkční hala s kapacitou 6 500 míst, skyboxy, pohodlné podzemní parkování. Tak měl nyní podle prvních plánů vypadat olomoucký zimní stadion. Fanoušci viděli od roku 2004 řadu vizualizací a slyšeli mnoho slibů, nic z toho se ale nakonec neuskutečnilo.
Nyní má město na stole nabídku vlastníka klíčových pozemků a staveb u stadionu. Za plochu, malou halu a strojovnu požaduje podle informací MF DNES zhruba 80 milionů korun. V případě, že město na návrh kývne, letitý problém vyřeší s konečnou platností.
Radnice, která nyní dostala historickou šanci vyřešit letitý problém s pozemky u haly, na kterých mimo jiné stojí strojovna chlazení, získala stadion před třinácti lety v dražbě. Transakce ji vyšla na zhruba 11 milionů korun.
O samotnou půdu přiléhající k hale se město dokonce začalo zajímat už v roce 2003, tedy zhruba rok poté, co si někdejší hokejoví funkcionáři v čele se šéfem klubu Pavlem Čechem vyslechli obžalobu z nezákonných machinací. Soud je ale nakonec zprostil obžaloby. Právě transakce datující se do 90. let jsou příčinou komplikací, které u klíčových pozemků vyvstaly v dalším období.
Ale zpět do roku 2003. „V prosinci tohoto roku tehdejší zastupitelstvo schválilo vstup města do komanditní společnosti HC Car, které pozemky u stadionu patřily. Konkrétně mělo jít o odkup obchodních podílů čtyř ze šesti komanditistů firmy, a to za celkovou částku čtyři miliony korun,“ popisuje tehdejší náměstek primátora Jaromír Czmero.
„Už byla připravena i smlouva, ze vstupu ale nakonec sešlo, protože komanditisté odmítli uzavřít před převodem zmíněných podílů dohodu o převodu pozemků do majetku města, jak požadovali zastupitelé,“ dodává.
Šest milionů v „soutěži“ na pozemky nestačilo
Tím však snahy města ani zdaleka neskončily. Další pokus jeho vedení učinilo v roce 2006, kdy Czmero na pokyn rady kontaktoval v záležitosti pozemků u hokejové haly likvidátora firmy HC Car.
„V únoru 2007, to už měla celou záležitost na starosti moje nástupkyně, náměstkyně Hana Tesařová, rada schválila konkrétní nabídku, která zněla na šest milionů korun,“ popsal exnáměstek s tím, že podle tehdejšího znaleckého posudku měl dotčený majetek cenu necelých pěti milionů.
Radnice přesto neuspěla, její nabídka skončila až na šestém místě. Vítězem se stala jedna ze společností podnikatele Karla Kuropaty, jehož firma Hokejová hala Olomouc vlastní pozemky dodnes.
„Nabídku města nový vlastník výrazně přeplatil. Majetek na něj likvidátor převedl za téměř 17,5 milionu korun,“ přiblížil události roku 2007 Czmero.
Přes neúspěch v „soutěži“ o pozemky město stejný rok zveřejnilo první vizualizaci zamýšlené přestavby stadionu. Tehdejší plán radnice s odhadovanými náklady 1,5 miliardy korun počítal s navýšením kapacity hlediště na zhruba 6 500 míst, vybudováním skyboxů a podzemního parkoviště pro 230 aut a také se zprovozněním takzvané malé haly jakožto nové tréninkové plochy.
Velká hala měla navíc disponovat systémem, který by umožnil zakrýt ledovou plochu tak, aby se dala využít pro desítku jiných, zejména míčových sportů, ale také pro koncerty nebo společenské akce.
Velkorysý plán vedení města skrečovalo na jaře 2009 s vysvětlením, že na něj radnice nesežene peníze. Druhým důvodem byly nedořešené majetkoprávní vztahy. Konkrétně problém s pozemky, přičemž předmětem sporu byla jejich cena - představy města a vlastníka se v té době lišily řádově o desítky milionů korun.
Radnice zvažovala i stavbu na zelené louce
Stejný scénář pak měly další, již výrazně střídmější pokusy o zušlechtění „plecharény“. I proto tehdejší vedení města přišlo v roce 2011 s nápadem, že vybuduje nový stadion na okraji města. O rok později však i od toho upustilo a vrátilo se k myšlence zmodernizovat stávající velkou i malou halu.
Plány na „ledovou kostku“ |
Samotný stadion dostal na vizualizacích podobu ledové kostky se stopami od bruslí. Jenže místo toho o rok později po komunálních volbách skončila u ledu sama „kostka“. Opět.
Nová radniční koalice totiž projekt za téměř miliardu korun zavrhla s tím, že je moc drahý. Zároveň oznámila, že počítá jen s postupnou rekonstrukcí stadionu za 120 až 150 milionů. Jenže ani na tu zatím nedošlo.
Otázkou však zůstává, zda nyní radnice bude mít vůli, sílu a hlavně peníze změnit i tristní podobu stadionu a jestli tak dosavadní příběh ledové marnosti ukončí, nebo pouze začne psát jeho další kapitolu.
