Na místě jsou i pozůstatky stavidel, s jejichž pomocí mohli obránci Olomouce zatopit prostor před jejími hradbami. Teklo tudy totiž k dnešní Tržnici jedno z ramen Moravy. MF DNES získala svědectví člověka, který se před několika dny pod tyto klenby z 18. století podíval.
"Je to nesmírně zajímavý objekt. Jde o dvě klenby mostu z klasických pevnostních cihel. Opěry a samotné těleso stavidla je pak z tesaného pískovce. Na jednotlivých blocích jsou i značky kameníků, kteří na tomto díle pracovali. Viděl jsem například písmena A, Z, obrácenou číslici pět či rovnoramenný kříž," líčí Miroslav Papoušek z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu.
Vznik kleneb spojuje se samotnou výstavbou bastionového opevnění Olomouce v letech 1742 až 1757. Pod zhruba třímetrové oblouky se podíval minulý a předminulý týden, když na ně narazili dělníci, kteří mají ve Studentské ulici na starost rekonstrukci kanalizace.
Vrchní strana obou mohutných kleneb leží jen několik desítek centimetrů pod dnešní asfaltovou silnicí.
"Bagrem jich bohužel část odbourali. Z původních třinácti metrů délky zůstalo bezmála jedenáct. Přístupná je ale jen jedna, druhá klenba je zasypaná cihlami a lomovým kamenem," říká Papoušek.
Olomouckou pevností protékala tři ramena Moravy
Na konci klenby pak Papoušek ve směru k dnešnímu náměstí Národních hrdinů narazil na zátaras z kamene a mostních želez. V době, kdy byla Olomouc pevnostním městem, ale tudy tekla takzvaná Malá Morava. Z hlavního toku se oddělovala u obce Hynkov.
Historici ji znají také pod názvem Kraví Morava. "Tekla pak dál po dnešní třídě Svobody. Před mostem u Tržnice ústila do dnešního Mlýnského potoka, dříve Střední Moravy," doplňuje Papoušek.
Celkem pevností protékala tři ramena Moravy. Vedle Malé a Velké to pak byla Střední Morava, dnes známá jako Mlýnský potok.
Podle Michaela Viktoříka, olomouckého historika, jenž se mimo jiné věnuje právě místnímu historickému opevnění, bylo koryto Malé Moravy široké kolem dvanácti metrů, jeho hloubka dosahovala až do jednoho a půl metru. Byla součástí týlu jihozápadní části olomouckého opevnění.
"To bylo označováno za vůbec nejsilnější v celé pevnosti," uvádí Viktořík. Základem tu zjednodušeně řečeno byly staré městské hradby ze 16. století. Později k nim krom jiného přibyly i takzvané bastiony, pětiúhelníkové bašty.
Na místě se dochovala i kamenná stavidla
Ty coby další obranný prvek svojí špicí zasahovaly do příkopu před opevněním. U bastionu s číslem jedenáct se pak Malá Morava ze severu dostávala do Olomouce.
Stavitelé opevnění však do případné obrany města zapojili i ji. K nyní objevenému mostu totiž patří i kamenná, pod nyní odkrytými klenbami dodnes zachovalá stavidla.
Vlevo archivní nedatovaný snímek místa, kde u vodních kasáren kdysi protékala Malá Morava, a pohled na stejné místo dnes.
"Jde o štěrbiny, do nichž se vkládaly dubové fošny. Těmi se zadržela přitékající voda, která následně zaplavovala plochy před pevností a ztížila k ní nepříteli přístup," upřesňuje Papoušek.
"Další podobné stavidlo pak najdete pod dómem před vchodem do kasáren na toku Střední Moravy či na hlavním toku Moravy mezi mosty na ulici Komenského a na Masarykově třídě." Viktořík možnost umělého zaplavení okolí Olomouce označuje za klíčový nástroj jejích obránců. Naplno jej však využili jenom dvakrát.
"A to v době pruského obléhání v roce 1758 a také při přípravách na válku v roce 1866. Zatopení asi sedmdesáti procent obvodu pevnosti trvalo zhruba týden," popisuje Viktořík. Nyní nově odkrytý kus olomoucké barokní pevnosti však znovu skončí pod zemí. Dělníci ho znovu zasypou zřejmě příští týden.
