Jací jsou dnešní děti strávníci?
Nároční, ale v tom horším směru. Vyžadují potraviny stylu KFC. Strašně velký problém je, že se dostaly do škol automaty a bufety. Zvrhlo se to v to, že si děti během dne zalepí žaludky sladkými nápoji, sladkými tyčinkami, párkem v rohlíku. Když potkám ve škole dítě z třetí třídy, jak má v jedné ruce cappuccino a v druhé chipsy, tak to školnímu stravování, které se snaží vařit zdravě, ztěžuje rozvoj. Zdravé potraviny nejsou u dětí oblíbené.
Jsou tedy vybíravější a třeba i zmlsanější než dřív?
Určitě, protože mají pocit, že si mohou vybrat, že direktivně nebudou jíst, když jim někdo něco nařídí. V naší generaci to byl také extrém, všichni jsme kolektivně jedli třeba plíčky na smetaně a nedalo se nic dělat.
V soutěži o nejlepší školní oběd vyhrálo kuře a la bažant |
Co jim nejvíce chutná?
Mezi favorizovaná jídla patří rajská omáčka, špagety, pizza, svíčková, kuře na paprice, smažená a sladká jídla. Upřednostňují méně zdravé přílohy, což jsou knedlíky a těstoviny, brambory jsou vzadu. Začínají se ale trochu zlepšovat v zelenině. Milují kukuřici, která bohužel nutričně není to nejlepší, nemají rádi kapustu a fazolky. Ovoce si moc neberou.
Jaká jídla jsou nejméně populární?
Hodně nemají rádi ryby, luštěniny a také, když je hlavní jídlo zelenina.
Umí školy ty méně populární, zdravé ingredience do jídla začlenit tak, aby to děti skoro nepoznaly?
Snaží se, ale je to škola od školy. Záleží hlavně na vedoucí paní kuchařce, ale čím dál více se kuchařky zdokonalují. Snaží se třeba nevařit hrachovou kaši a čočku na kyselo, co nejde na odbyt, ale dělají čočkový eintopf nebo fazolový guláš.
Školní jídelnou každý prošel a každý na ni nějak vzpomíná. S jakými mýty se nejčastěji setkáváte?
Furt se mluví o té UHO. Nevím, co s tím pořád všichni mají, ta se vaří minimálně. Je to běžná šťáva, kterou se polévá maso. Tento mýtus nás pořád pronásleduje. Pořád se také říká, že jídlo ve školních jídelnách není dobré, ale často to není pravda.
Stává se ještě, že učitelé nutí děti dojídat jídlo?
To se teď už nedělá. Nemůžete ho nutit, aby se mu pak neudělalo třeba špatně. Trochu by se s děckama ale mělo promluvit. Když přijdu někdy do školy, tak třeba vidím, že si děti naberou oběd a jeden kluk ze třídy řekne: "Ježišmarja, to dneska není k žrádlu." Pak se ostatní seberou a aniž to ochutnají, tak to jdou vyhodit. Když by jim ale někdo řekl, aby to alespoň zkusili, tak jich to část sní. Děcka mají naprostou svobodu a tím jídlem velmi plýtvají, hodně ho vyhazují.
Nakolik může školní jídelna změnit návyky dítěte z rodiny?
Měla by pomoct škola, ale problém je, že většinou nespolupracuje. Učitel by měl pět minut před odchodem na oběd s dětmi probrat: "Dnes máme fazolový guláš, k tomu máme salát, je to dobré jídlo, luštěniny jsou zdravé, v zelenině jsou vitamíny. Uvidíte, že si pochutnáte." To se neděje. Byť školy mají ve svých školních vzdělávacích programech zdravý životní styl, jehož součástí je výživa, tak se jí věnují strašně málo. Stravovací návyky jsou z rodin, tam je ten největší problém. Děti jsou naučené jíst jednoduchá jídla. O víkendech se upeče kuře, usmaží se řízek, ale tam kde se stravují zdravě, tak je to pak vidět.
Zajímají se rodiče o to, co jejich děti ve škole jí?
Moc ne. Když rodiče zveme, aby přišli do škol degustovat, tak nepřijdou. Proto mi vadí, že si na školní jídla někdy stěžují, aniž by je vůbec ochutnali. Vychází z toho, co říkají děti. Nakonec se kolikrát dozvíme, když si jdou s kastrůlkem pro jídlo pro nemocné dítě a doma to sní, že jim to chutná.
Bez spotřebního koše by se z jídelen staly fastfoody
Jak velké jsou rozdíly v kvalitě školních jídelen?
Rozdíly určitě jsou, ale myslím, že průměr je oproti dřívějšku už hodně vysoký. Více možností mají větší školy, v menších školách na vesnicích je to přeci jen složitější. Nebo v oblastech, kde na tom rodiče nejsou dobře, tak i vedoucí se snaží vařit jídla jednodušší, takže se tam invence moc nepromítá. Hodně také záleží na vedoucím jídelny. Problémem jsou nízké platy kuchařek, omezují se počty zaměstnanců a nedá se pak stíhat náročnější jídlo. Ta práce má velmi nízkou prestiž a odsudek společnosti je veliký, lidi to tam moc neláká. Pak se opravdu stává, že někde jídelníček je opravdu na pokárání, starosvětský. Rozhodně si ale myslím, že je daleko vyšší procento těch, které neustále zvyšují laťku.
Školní jídelny musí dodržovat takzvaný spotřební koš, který stanovuje, kolik má každé jídlo pro žáka daného věku obsahovat gramů masa, ryb, mléka, volných cukrů či brambor. Je dobře sestaven?
Ano, ale platí už dlouho a neříkám, že by nesnesl v něčem úpravy. Chybí tam obiloviny, nevyskytují se tam potraviny, které obsahují skrytý cukr. Je potřeba tam zakomponovat nové trendy jako kuskus či bulgur. U mateřských škol se zase kritizuje vysoká dávka mléka. Musí na tom spolupracovat lékaři, ministerstvo školství a zdravotnictví - to je zatím problém. Navíc to nesmí být příliš složité. I když má spotřební koš určité nedokonalosti, jsem jeho velkým příznivcem. Drží školní stravování na dobré úrovni, je totiž postaven na zdravém způsobu stravování. V okamžiku, když by přestal platit, tak školní jídelny budou tlačeny k tomu, že se budou dělat hranolky a hamburgery a stane se z nás fastfood.
A dodržují jídelny předepsané normy?
Problém je někde s rybami a luštěninami, ale obecně lze říct, že se s tím perou dobře.
Dříve školním kuchařkám pomáhaly se vzděláváním okresní úřady, které už nefungují. Kdo to dělá dnes?
Systematicky to neřeší nikdo. Dřív byla metodička na každém okresním úřadě, v současnosti jsou na některých krajských úřadech, pár v Praze a já v Brně. Chtěli bychom to postupně dostat do vyhlášky o školním stravování jako povinnost a zabezpečit tak vzdělání kuchařek. Několik organizací, jako je Společnost pro výživu či portál Jídelny.cz, také pořádají kurzy.
Jak časté je, že ve škole provozuje jídelnu nějaký soukromý subjekt?
Rozmáhá se to. Tento subjekt přijde a nabídne řediteli, že jej zcela odbřemení od té starosti. Sklouzávají ale k populárnosti. Navíc kvůli nim se dělala polévková vyhláška, kolem které byla taková mela (více čtěte zde). Před tím ve vyhlášce bylo uvedeno jen "jedno hlavní jídlo". Zatímco naše děvčata v běžných školních jídelnách vždycky vařila polévku, hlavní chod a moučník či salát, tak soukromé jídelny často za stejnou sumu dělaly jen hlavní pokrm. To se nám nelíbilo, proto jsme rádi, že se to podařilo do vyhlášky vyjmenovat.
Mezi školními jídelnami se soutěží. Pro děti se vaří i lahůdky:
27. října 2010 |
