"Na uživení to je," přiznává téměř padesátiletá drobně vyhlížející žena. Na "svorské", jak silnici místní přezdívají, stojí i přes sychravé počasí spoře oděná. Ve starších balerínkách odhaluje teplé ponožky. Že je jí od nohou zima, nepopírá.
"Stojím tu v každém počasí. Ale taky si dám někdy oddych. Teď jsem tu tři dny nebyla. Někdy sem chodím celý týden, někdy jen dva dny. Podle toho, kolik mám vyděláno," říká, zatímco jí kvůli zimě o sebe zuby téměř drkotají.
Jinou by vyštípaly
Stojíme společně nedaleko autobusové zastávky, kde se nachází také les. V rajónu, který je prý ze všech nejlukrativnější, a kde by si jiná ani neškrtla.
"Mají tu kde zastavit, kam zajít a tak. Každá z nás si brání svoje místo. Je to individuální práce. Vy byste si ho snad nehlídala?" ptá se a tu a tam vyhlíží směrem do silnice.
Ženu, která původně pochází z Frýdlantu, k nejstaršímu řemeslu přivedla finanční tíseň.
Když se před deseti lety přestěhovala na Českolipsko, práci nesehnala a prostituci si sama zvolila jako řešení své neutěšené životní situace. Ještě dnes, s odstupem času, má přitom začátky tohoto povolání v živé paměti.
"Bylo to hrozné, co vám mám povídat. Je to ponižující. Také se mi to nelíbí, ale co mám dělat. Hlavně, že to člověka uživí," říká a na mysli má v tuto chvíli také svých sedm dětí a vnoučata. "Věk nad čtyřicet je problematický. Jak někde řeknete, že vám bude padesát, je konec. A krást nechci," vysvětluje.
Strach o život je na místě
Po třech letech strávených na ulici si žena na Českolipsku našla partnera. O jejím povolání ví vše a společně se shodují na tom, že prioritní jsou hlavně peníze.
Denně přitom riskuje vlastní život. "Mám strach o život, to víte, že jo. Nikdy nevíte, ke komu do auta nasednete a také nemůžete každému věřit. Kolikrát mě už okradli a dokonce na mě jeden vytáhl i nůž a bodl mě do nohy," popisuje žena stinné stránky prostituce.
Ani to ji však neodrazuje od povolání, které si žádá také pravidelné zdravotní prohlídky a odběry krve.
Ačkoliv se všeobecně může zdát, že služeb prostitutek na svorské silnici využívají nejčastěji řidiči kamionů nebo sousedé z Německa, od prostitutky přichází překvapivá odpověď. "Jsou to hlavně místní muži, a to ve věkovém rozpětí od dvaceti až do sedmdesáti let," konstatuje.
Klienti se vrací i dvakrát týdně
Pracovní den prostitutky, jak žena popisuje, začíná spíše po poledni. Na ulici vyráží buď na předem telefonicky domluvenou schůzku, nebo jen tak, jako třeba dnes.
"Zeptám se klienta, jestli chce nějakou službu, a když souhlasí, tak jedeme. Schůzka probíhá chvilku. Záleží na penězích a dalších okolnostech," popisuje žena, za níž se stálí klienti vrací i dvakrát týdně. Kolik vyinkasuje za dobu strávenou s klientem, však prozradit nechce.
Zato jí prý není lhostejné, jak který klient vypadá. Neváhá prý ani odmítnout. "Koukám na to, jak vypadají. Když koukají oni na nás, tak proč bychom se nepodívaly také. Přeci nepůjdu s někým špinavým," uvažuje. Ideální klient by měl být hlavně příjemný a hodný. "Nemusí být svalnatý," žertuje.
"Stání" vymezuje ve Svoru vyhláška
Ve Svoru trpí prostitutky jen neradi, ale podle starostky Kateřiny Jonákové lze veřejné nabízení sexuálních služeb potírat velmi těžko.
"To by tu policisté museli stát čtyřiadvacet hodin denně. Nelíbí se nám to," komentuje situaci Jonáková. Jediné, o co se mohou ve Svoru opřít, je obecní vyhláška z roku 2005, která mimo jiné vymezuje i dvě místa, kde lze toto řemeslo provozovat. Tím je odpočívadlo ve směru na Rumburk a také jedno nedaleko Svoru.
Policie: o trestný čin nejde
Situaci u svorské křižovatky sleduje také policie.
"Vnímáme toto prostředí jako rizikové, ale z trestněprávního pohledu se ženy nedopouští žádného trestného činu. Vzhledem k tomu, že jsme doposud na místě nezaznamenali žádnou kriminální činnost, na místě policisté nezasahovali," konstatovala českolipské policejní mluvčí Ivana Baláková.
