Třicetikilová hnědá ohařka svým výkonem v republikovém finále potvrdila letošní skvělou formu. Před prázdninami totiž získala prvenství v náročném mezinárodním závodě Intercup Humanity.
Mistrovství republiky pořádala Jihočeská záchranná brigáda kynologů ve svém výcvikovém středisku u Lipenské přehrady. Na Spáleništi u Přední Výtoně na Českokrumlovsku se utkalo 16 nejlepších záchranných psů z Česka ve třech disciplínách - v poslušnosti a vyhledávání živých a mrtvých pohřešovaných v terénu.
„Při závodě musí psi najít ve dvou terénech celkem šest osob, tři živé a tři mrtvé. My jako závodníci nevíme, kolik jich bude ve kterém, a rozhodčí to ještě mění,“ popsal Zdeněk Čmejrek.
Jihočeská brigáda je nejpočetnější v republice
Žijící osoby, které psi při trénincích i soutěžích hledají, hrají figuranti, neživé imitují pořadatelé chemickou tabletou.
„Psi mají raději živé. Když najdou figuranta, ohlásí to vesele, protože figurant většinou v tréninku vyleze a pes od něj dostane pamlsek, takže se motivuje. U neživého je to horší, tableta nikoho neodmění. Musíme to udělat zase my a pro psa to není takový zážitek,“ srovnává 60letý kynolog.
S výcvikem záchranných psů začínal začátkem 80. let ve Svazarmu a patří k zakládajícím členům Jihočeské záchranné brigády kynologů.
Ta je se svými sedmdesáti členy největší v Česku a u Lipna pořádá i tradiční Intercup Humanity.
„Na Intercupu závodilo letos v sutinách 36 psů. Soutěží se podle mezinárodních pravidel, pes musí najít tři živé lidi a do terénu ho vysíláte samotného,“ vysvětluje Čmejrek.
V náročném výcviku i soutěžích připravují kynologičtí záchranáři své psy na skutečné zásahy. Naposledy pomáhali v lednu na Orlíku.
„Na žádost policie, která pátrala po ztraceném podnikateli, jsme se zapojili do vyhledávání na vodě. Psi vyštěkali tělo zabalené do igelitu a omotané řetězem v hloubce osmnácti metrů. Původně hledaného muže nenašli,“ vzpomíná Čmejrek (o případu jsme psali zde).
Měl čtyři boxery, německého ohaře má poprvé
Vychovat a vycvičit záchranného psa tak, aby byl platným pomocníkem svého pána, je koníček na plný úvazek. Hlubocký restauratér Čmejrek už jich takto vycvičil pět. Jenže s fenkou německého ohaře začínal nabírat kynologické zkušenosti od samého začátku, protože před ní měl čtyři boxery.
„Chtěl jsem vyzkoušet lovecké plemeno, protože v záchranařině se dostává díky svému temperamentu a jemnému nosu do popředí. Navzdory výcviku od psího mimina je to ale pořád lovec a každý pohyb, každý přelet ptáka, proběhnutí myšky vyvádí ohařku z koncentrace,“ líčí Čmejrek.
Velký rozdíl je i v motivaci služebního a loveckého psa. Zatímco boxerovi stačil míček na provázku, o který se se svým člověkem popere a je šťastný, ohařovi míček nic neříká.
„S tím jsem se hodně trápil. Nakonec zvítězily pamlsky. Můžou to být granule, sýr, nebo párek. Ale granule jsou ideální,“ říká úspěšný hlubocký kynolog, který na fenku s celým jménem Omaha z Vtelenských polí volá zásadně Sherry. Sykavka v oslovení je podle psovoda pro výcvik vždycky lepší než jméno bez ní.
Život bez psa a kolegů ze záchranné kynologické brigády si muž nedokáže představit.
„Jsou to kamarádi, bez toho záchranařina nejde. Musíme si pomáhat, sám člověk nic nedokáže. Je třeba, aby byla dobrá parta,“ říká Zdeněk Čmejrek.
Členkou brigády už je i jeho 23letá dcera Tereza, která má boxera Bruce. A není tam žádnou osamělou Amazonkou. Zatímco do revoluce se pohybovali na cvičištích většinou muži, nyní v Jihočeské záchranné brigádě kynologů převažují ženy.
