„Když je pořádný mráz, člověk se zahrabe do suchého sněhu a ráno je všechno v pohodě. Takhle jsme durch mokří a ani nejde cokoli usušit. Je škoda, že se nádherné zimní počasí pokazilo zrovna na Winter Survival,“ lituje Josef Zlámal z družstva ze 73. tankového praporu Přáslavice.
Při pondělním „zahřívacím“ přesunu do místa přežití pršelo, takže vojáci mají všechno mokré a ani v noci nebylo nejlíp. Počasí, kdy je kolem nuly a téměř stoprocentní vlhkost, nemají rádi. Nemají ale na výběr.
Navzdory teplotám přesto lyže, které s sebou mají, využijí. Své sjezdařské schopnosti otestují třeba před obtížným lezením po ledopádu. Sjíždějí na lyžích několik set metrů volným terénem a poté se přesouvají k ledové kráse.
„Je to po čtyřech letech poprvé, kdy mrazy zase umožnily tuto disciplínu. Jenom je škoda, že teď přišla obleva,“ říká mluvčí závodu Pavel Pazdera.
Rozhodují detaily. Při lezení uvolněné mačky...
Ledovou krásu pod Švýcárnou zdolává vždy pouze jeden závodník z každého družstva. Mačky se zakusují do ledu, vojáci využívají další horolezeckou výbavu, pomáhá jim i natažené fixní lano.
Vojáci na extrémním závodu |
„Ledopád byl obtížný, ale čekal jsem to horší. Nemám sice s lezením na ledu moc zkušeností, ale už jsem na něm lezl, takže mě to nijak nezaskočilo,“ říká Josef Zlámal.
Většina účastníků si s obtížným úkolem umí poradit. Problém měl například voják ze 102. průzkumného praporu. Na těžkých lyžákách mu totiž pořádně nedržely mačky.
„Máme dobré přesuny, ale příliš se nám nedaří na disciplínách. Tohle byla vyloženě smůla,“ prozradil velitel hlídky 102. průzkumného praporu Tomáš Jandera.
...při sbírání indicií pro zprávu zase selhání propisky
Následuje další přesun a další lezení. Tentokrát na skále, která je téměř bez sněhu. Jde o úkol nazvaný „Skalnatý“. Vojáci musí nejprve zdolat vysokou skálu po zajištěných lezeckých cestách a přitom vyhledávat indicie, z nichž si opisují potřebné informace.
Na vrcholu skály pak musí pomocí posbíraných indicií vytvořit text rádiové zprávy a vysílačkou přivolat záchranářský vrtulník k evakuaci zraněného člena týmu. Jsou po velké fyzické zátěži, jsou tlačeni časem. Navíc při vysílání je třeba komunikovat v angličtině.
Opět rozhodují detaily. Jedno z družstev řeší neobvyklý problém, kdy mu zrovna ve chvíli, kdy si potřebuje zapisovat indicie, vypoví službu propisovací tužka. Pokoušejí si indicie zapamatovat, daří se jim to ale jenom zčásti.
„Příště si vezmeme obyčejnou tužku, ta neselže,“ říká jeden z členů týmu.
Náročný úkol se nedaří zvládnout polovině vojenských družstev. „Tohle je přesně ten úkol, kdy se ukáže, jak na tom závodníci opravdu jsou. Po únavném výstupu jsou ve stresu, pod tlakem musí se dobře rozhodnout a ještě v angličtině přesně komunikovat se záchranáři, zkrátka rozhodovat se a pracovat pod tlakem,“ shrnul mluvčí soutěže Pavel Pazdera.
Náročnost už se nezvyšuje, cílem není vojáky zdecimovat
Náročnost soutěže je podle mluvčího soutěže Pavla Pazdery už několik let stabilní.
„Už ji nezvyšujeme. Nejde o to vojáky zdecimovat, aby polovina družstev odpadla, ale aby si vyzkoušeli nejrůznější úkoly a otestovali své schopnosti a získali zkušenosti, které se jim mohou v budoucnu hodit,“ říká Pazdera.
Dolů ze skály vojáci doslova sbíhají. Bez odpočinku se musí rychle zorientovat v mapě. Přivazují lyže a hůlky k batohům, protože další úsek musí kvůli nedostatku sněhu zvládnout pěšky. Na zádech mají zhruba dvacet kilogramů. Nesou si vše, co potřebují k několikadennímu přežití v horách.
Následují další kilometry členitým terénem až na místo, kde pro ně úterní soutěžní den skončí. Dojezd do cíle druhého dne vytrvalostní etapy - místa bivaku v lese u Videlského sedla - pořadatelé z Centra tělesné výchovy a sportu Univerzity obrany okořenili překonáním říční rokle.
Hledá se kolega zasypaný v hlíně
Ve středu se závodníci znovu probudí v mokrém, protože počasí se nelepší. Musí splnit další náročné úkoly. Vyprostit těžké pneumatiky a naložit je na korbu nákladního automobilu. Musí poskytnout pomoc vojákům zraněným výbuchem granátu. A taky ukázat, že umí nají kolegu zasypaného v lavině.
Před čtvrtkem, závěrečným dnem soutěže, se po dvou nocích strávených venku konečně vyspí v chatě. A konečně mohou usušit mokré svršky, ve kterých strávili dlouhé tři dny.
V dovednostech, jak přežít v zimě v horách, soutěží šestnáct armádních týmů. Vedle třinácti českých družstev přijely do Jeseníků také týmy z Německa, Rakouska a Slovinska. Přitom Slovinci se soutěže zúčastnili vůbec poprvé.
