Nyní jednatřicetiletý muž nedlouho po svých osmnáctinách letech v roce 2003 vyděsil Olomouc funkční bombou, kterou nastražil na jednom ze železničních mostů, a hrozbou explozí na rušných místech.
Ve vyděračských dopisech žádal deset milionů korun, které mu policie shodila z vrtulníku na celkem 25 místech. Kvůli obavám, že by mohl být dopaden, si ale peníze nakonec nevyzvedl.
I touto okolností ve středu u soudu argumentoval Staňkův obhájce, když tvrdil, že jeho klient nezpůsobil škodu značného rozsahu, na což zákon pamatuje nižší právní kvalifikací, díky níž by už byl prý trestný čin promlčen předtím, než se vyděrač po letech dobrovolně přihlásil policii.
Současně poukazoval právě i na to, že se muž policistům sám udal - a to jen nedlouho před vypršením promlčecí lhůty, a svého činu lituje. V odvolání obhájce žádal, aby soud zastavil Staňkovo trestní stíhání a upustil tedy úplně od jeho potrestání.
Soudci dali jeho námitkám za pravdu jen částečně, když Staňkovi snížili kvůli polehčujícím okolnostem původní šestiletý trest, který vyděrači vyměřil krajský soud, o jeden rok. Uložili mu tedy sankci na samé spodní hranici trestní sazby, jejíž rozmezí je pět až dvanáct let.
Staněk k verdiktu soudu uvedl, že je vděčný za každé snížení trestu, přesto nevyloučil dovolání k Nejvyššímu soudu.
„Počítal jsem ale s tím, že můžu jít do vězení,“ řekl s tím, že se udal policii kvůli tomu, by se vypořádal se svou minulostí.
Podle jednoho ze soudních znalců, kteří vypovídali u krajského soudu, mohl být motivem Staňkova přiznání střet mezi výčitkami svědomí a také pohnutkou k tomu, aby veřejně dokázal, čeho byl v minulosti schopen. Obecně podle něj lidé se sklony k narcismu - k nimž patří i bombový vyděrač - usilují o obdiv i tehdy, když jim to může uškodit (více čtěte zde).
6. ledna 2016 |
