Lecián se narodil 31. října 1900 v Uherském Ostrohu. Jeho otec se o svých šest dětí nestaral, matka zemřela v ústavu pro choromyslné. Lecián už od mládí kradl a skončil v polepšovně. V kariéře zloděje, který rostl pro šibenici, navíc pokračoval hned po svém propuštění z ní.
Jeho počínání nezměnila ani vojenská služba, ze které několikrát dezertoval. Po čtvrtém útěku, respektive po svém zadržení v září roku 1926 v Přerově, Lecián skončil s vážnou chorobou, otevřenou tuberkulózou hrtanu, ve vězeňském oddělení vojenské nemocnice na olomouckém Hradisku.
I z ní se mu však podařilo uprchnout, zmizel společně se dvěma spoluvězni, Janem Deutschem a Janem Szekelym. Dvojice Lecián a Szekely poté vykradla obchod se zbraněmi v Hranicích a náležitě ozbrojena uskutečnila řadu loupeží na Moravě.
„Lecián neváhal vraždit hlídače vykrádaných objektů a střílet po četnících, přičemž dva z nich zastřelil,“ píší historici olomoucké Univerzity Palackého na speciálním webu radnice, který se věnuje dějinám Olomouce.
Nebezpečný zločinec byl pro část veřejnosti lupič-gentleman
Po nebezpečném zločinci, který se maskoval, usilovně pátrali četníci. Došlo i k několika přestřelkám, při jedné z nich byl Lecián zraněn, ale přesto policii stále unikal. Na dopadení zločince proto byla vypsána i odměna - deset tisíc korun.
Zločinec Lecián |
Část veřejnosti přitom Leciána oslavovala a vznikaly o něm dokonce kramářské písně, které ho popisovaly jako galantního kasaře, který okrádá bohaté a mistrně se vyhýbá spravedlnosti.
V poutech Lecián skončil na konci dubna 1927, kdy ho zatkli policejní agenti Petr Halíř a Alois Kaluža. Po půlročním vyšetřování zamířil na konci srpna k tehdejšímu vojenskému diviznímu soudu v Olomouci. U něj si Lecián vyslechl obvinění z deseti vražd zčásti dokonaných a zčásti ve stadiu pokusu a z dalších čtyřiadevadesáti trestných činů.
Soud s vrahem, lupičem, kasařem a zběhem trval šest dní, 3. září mu soudci vyměřili trest smrti oběšením. Ještě v soudní síni Lecián požádal prezidenta republiky o milost. Proti zvyklostem se proti rozsudku totiž neodvolal.
Trestu se snažil uniknout a opět u toho vraždil
Ani rozhodnutím soudu však řádění jednoho z nejznámějších českých zločinců neskončilo. Ještě než se tehdejší prezident Masaryk stačil rozhodnout, zda Leciánovi zmírní trest na doživotí, což zvažoval kvůli zločincově vážné nemoci, odsouzený v noci z 25. na 26. září unikl ze své cely na chodbu věznice.
Společně s dalším vězněm, Ladislavem Kašpaříkem, pak spoutali a odzbrojili strážného Jana Tomicu a jeho puškou Lecián zastřelil svoji poslední oběť - strážného Ferencze Kisse. Z věznice se ale zločinci nedostali.
„Zatímco se ostatní strážní zabarikádovali na strážnici, hlukem výstřelu zburcovaná vojenská hotovost uzavřela chodbu mříží. Po krátké přestřelce se Lecián a Kašpařík vojenské hotovosti vzdali. Prezident Masaryk v reakci poté Leciánovu žádost o milost 3. října 1927 zamítl,“ uvádí Fiala.
Leciánův životopis tak uzavřel 6. října 1927 v šest hodin kat Wohlschläger a jeho tři pomocníci, kteří zločince oběsili na dvoře olomoucké vojenské věznice. Tělo Leciána bylo následně pohřbeno na neoznačeném místě vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře.
